Z Moravy do Kolumbie a zpět. Příběh rodiny Válkových, která po sto letech znovu objevila Česko
Když sklář Jan Válek na začátku 20. století odcházel z moravské Veselé do Kolumbie, netušil, že jeden z jeho dvou set pravnuků Felipe se jednou vydá na opačnou cestu a skončí v Praze. S českým pasem, rodinnými dokumenty a snahou najít své téměř zapomenuté kořeny.
Dnes na Facebooku najdete skupinu „Válek en Colombia“, která sdružuje desítky členů rozsáhlé kolumbijské rodiny českého původu. Felipe Válek, příslušník čtvrté generace, stojí za rozsáhlým genealogickým výzkumem, díky němuž se mnoha členům rodiny podařilo získat české občanství a znovu navázat kontakt se zemí svých předků.
Rozhovor s Felipe Válkem natočil při jeho návštěvě Prahy Juan Pablo Bertazza a v originální podobě si ho můžete přečíst a poslechnout pod názvem “Somos 200 descendientes colombianos de un solo matrimonio checo, y nos estamos reconectando con nuestras raíces”.
Český sklář v Kolumbii
„Příběh našeho rodu začíná ve Veselé ve Zlínském kraji,“ vypráví Felipe Válek. Jeho pradědeček Jan Válek Bienert velmi brzy osiřel a už jako dítě pracoval jako sklář. Postupně získal zkušenosti v Itálii, Německu i tehdejších českých zemích. Ještě za Rakouska-Uherska se spojil s německými investory, kteří chtěli rozšířit pivovarnický průmysl do Latinské Ameriky.
Právě tehdy se dostal do kontaktu s Leem Koppem, zakladatelem pivovaru Bavaria, dodnes největší pivovarnické společnosti v Kolumbii. Přes Venezuelu dorazil Jan Válek do Kolumbie, kde měl na starosti výrobu lahví pro pivovar Bavaria.
Mezi sklárnami a lahvemi se seznámil s Marií Cristinou Moure. Vzali se v roce 1914 v kostele Lourdes v Bogotě a Jan Válek už v Kolumbii zůstal natrvalo. Do rodné země se nikdy nevrátil.
Společně měli devět dětí. Založili tedy velkou rodinu, která se během dalších generací rozrostla na stovky potomků po celé Latinské Americe.
Dvě stě potomků jednoho manželství
„Dnes nás je přibližně dvě stě potomků jediného manželství Jana Válka,“ říká Felipe.
Rodina si svůj český původ vždy uvědomovala. Někteří příbuzní české země v minulosti dokonce navštívili. Přesto dlouhá desetiletí neexistovala reálná možnost znovu získat české občanství nebo systematicky dohledat rodinné kořeny. Situace se změnila až po novelizaci českého zákona o státním občanství v roce 2014.
„Když jsem zjistil, že nové zákony umožňují získat občanství i dalším generacím potomků, začal jsem pátrat po dokumentech a rodinné historii,“ vysvětluje Felipe.
Kontaktoval české velvyslanectví v Bogotě a začal shromažďovat archivní materiály. Pomohlo mu i to, že jeho pradědeček měl pečlivě uschované dokumenty včetně starého cestovního pasu a rodného listu.
Felipe využíval genealogické databáze jako Family Search a postupně sestavil rozsáhlý rodokmen zahrnující stovky členů rodiny.
Dnes má české občanství už přibližně padesát členů rodiny Válek.
Občanství, které nešlo získat
Cesta k občanství ale nebyla jednoduchá.
Felipe musel například získat potvrzení od slovenských úřadů, že nebude současně uplatňovat nárok na slovenské občanství. Kvůli tomu komunikoval se slovenským velvyslanectvím v Mexiku, protože Slovensko nemá v Kolumbii vlastní ambasádu.
Komplikace vznikaly také kvůli historickým zákonům Československa.
„Některé ženy z naší rodiny občanství získat nemohly, protože se podle tehdejších zákonů provdaly za cizince a automaticky tak ztratily československé občanství,“ vysvětluje Felipe.
Právě kvůli starým právním předpisům některé větve rodiny dodnes na české občanství nedosáhly.
Čech, který zatím neumí česky
Když Felipe konečně získal české občanství, začal uvažovat o ještě větším kroku: přestěhování do České republiky.
„Jsem letecký inženýr. V Mexiku jsem pracoval na projektech vojenského letectví a postupně jsem si uvědomil, že Česká republika nabízí v oblasti letectví a aerospace průmyslu mnohem více příležitostí než Kolumbie nebo obecně Latinská Amerika.“
Do Prahy se přestěhoval, i když do té doby ani jednou nebyl v Evropě.
Dnes pracuje pro leteckou společnost v zákaznické podpoře, zároveň však prochází nostrifikací vzdělání, aby mohl pracovat přímo ve svém oboru.
„Velké české firmy obvykle požadují alespoň komunikační úroveň češtiny B1. Technické procesy probíhají v angličtině, ale zaměstnanci musí zvládat základní komunikaci.“
Právě čeština je pro něj zatím největším problémem. Paradoxně mu české občanství komplikuje přístup k bezplatným integračním kurzům, které jsou určeny především občanům mimo Evropskou unii.
„Často mi řeknou: ‚Vy už jste Čech, tak si to vyřešte sám.‘“
Češtinu se proto zatím učí hlavně pomocí Duolinga, YouTube a každodenní komunikace.
Praha předčila očekávání
Navzdory jazykovým komplikacím si Felipe život v České republice pochvaluje.
„Praha předčila všechna moje očekávání. Fascinuje mě architektura, literatura, historie i česká kultura.“
Velmi oceňuje také pražskou veřejnou dopravu.
„Myslím, že si Češi někdy ani neuvědomují, jak kvalitní systém veřejné dopravy mají.“
Překvapilo ho také, jak vstřícně se k němu lidé chovali během vyřizování dokladů a dalších administrativních záležitostí.
„Na ministerstvu vnitra i ve zdravotní pojišťovně byli všichni velmi ochotní. Mám pocit, že lidé byli často ještě vstřícnější, když zjistili, že mám české občanství.“
Čech i Kolumbijec
Felipe ale zároveň zdůrazňuje, že se nikdy nepřestal cítit Kolumbijcem.
„Kolumbii miluji a všude říkám, že jsem Kolumbijec. Ale dnes nesu i druhou identitu: jsem také Čech.“
Když chodí v Praze hrát fotbal, obléká si kolumbijský reprezentační dres.
„Nejde o to jednu identitu opustit a druhou přijmout. Člověk musí unést obě.“
Do Prahy se navíc plánuje přestěhovat i jeho rodina. Felipe věří, že jeho děti budou mít v České republice více příležitostí.
Slavní členové rodiny
Rodina Válkových zanechala stopu i v kolumbijské historii.
Jedním z nejznámějších členů rodiny byl Rafael Válek Moure, první Kolumbijec, který hrál profesionální fotbal v Evropě. Působil v italském Janově, později v Mexiku a Uruguayi. Hrál také po boku Alfreda Di Stéfana v legendárním klubu Millonarios během zlaté éry kolumbijského fotbalu.
Dalším významným členem rodiny byl Vladimir Válek Moure, voják, který padl během korejské války v rámci kolumbijského praporu OSN. Na jeho počest bylo v Koreji pojmenováno pietní místo Campo Válek.
Rodina získala řadu vyznamenání a její příběh znal i bývalý kolumbijský prezident Andrés Pastrana.
Jako pradědeček, jen v opačném směru
Dnes Felipe plánuje cestu do Veselé, odkud jeho pradědeček před více než stoletím odešel.
„Chci navštívit hřbitov, kde jsou pohřbeni moji předci. Myslím, že právě tam celý ten náš příběh skutečně pochopím.“
Zatímco Jan Válek kdysi odešel z Moravy do Kolumbie za lepší budoucností, jeho pravnuk se po více než sto letech vydal opačným směrem.
„Je zvláštní, že vlastně prožívám podobný příběh jako můj pradědeček. Jen obráceně.“
