Tajemný Nový Svět najdete pod Loretou, kousek od ministerstva zahraničí. Původně čtvrť sloužících, pak obydlí městské chudiny, později domov řady umělců. Místo, které inspirovalo spisovatele, filmaře a kde můžete v romantickém hotelu strávit noc.
Nový Svět vznikl kolem 16. století za doby panování prvních Habsburků. Bydleli tu lidé, kteří poskytovali servis Pražskému hradu. Později je vystřídala chudina. Za první republiky se v jednom malém domečku mačkalo i šest rodin, říká průvodce Petr Ryska, autor projektu Praha neznámá.
"Rodina měla pro sebe jenom malinkou komůrku, šest až osm metrů čtverečních, jako třeba tady v domě U zlatého slunce, před kterým stojíme. A v těch malých komůrkách, kolikrát i bez oken, se mačkalo deset, dvanáct lidí. Na posteli, pokud tam byla, spávali rodiče. Děti ležely přímo na zemi v mračnech švábů, pod roztrhanými cáry. Takže když bychom sem tenkrát přišli, tak bychom viděli na zemi pytlovinu, která se pomalinku začala hýbat, a z ní začaly vykukovat zvědavé dětské hlavičky. K tomu všemu tam ještě navíc přespávala nejstarší dcera se svým milým, no a ještě nějaký ten nocležník, který přispíval do rodinného rozpočtu dvaceti korunami týdně.
Byly to vlhké, tmavé, plesnivé byty, velmi zatuchlé. Policisté, pokud kontrolovali tyto domy, tak si dávali přes ústa kapesník, aby to vůbec vydrželi. Kdybychom se tady ocitli v čase první republiky, tak bychom viděli, jak jsou tady na chodníku různé stolečky, židličky, na nich klábosící sousedé. V čase velkého prádla, byly mezi domy nataženy šňůry na prádlo, kde se sušívala prostěradla. Takže spíše než Prahu to připomínalo uličky neapolské. Však také za první republiky se Novému Světu říkalo pražská Neapol."
Kdo byl obyvatelem záhadného domečku bez dveří?
Po druhé světové válce se do vyprázdněných bytů po chudině nastěhovali umělci, většinou alternativního ražení. Ruiny zvelebili a zároveň tam byli před režimem schovaní. Rapidní zlom přišel po roce 1989. Čtvrť se mění na byty velmi drahé a velmi žádané. Každý, kdo do čtvrti přijde, tu uvidí záhadný domeček číslo 6, který stojí na rohu, ale nemá dveře.
"Nejdříve jsem se domníval, že to je přístavba vedlejšího domu se sběračkami, nicméně pak jsem se podíval do odborné literatury (Památky Prahy) a tam jsem zjistil, že ten maličký domeček je propojen s vedlejším o něco vyšším žlutým domečkem, který zase nemá ani dveře, ani číslo a ten je propojen s ještě dalším, o něco vyšším domečkem, který sice již má dveře a číslo, ale bohužel číslo 27. V trojdomí přebýval malíř Jiří Anderle, který už se mezitím přestěhoval na Hanspaulku, kde namaloval obrazy pro tamější kostel sv. Matěje. Ale domeček nezůstal opuštěný. Předal ho svému příteli Vladimíru Suchánkovi, rovněž grafikovi.
Já jsem jednou pana Suchánka zastavil a říkám mu: Mistře Suchánku, já jsem se díval na jednu prvorepublikovou pohlednici a tam ten maličký domeček měl dveře. To tam byla nějaká trafika? Mistr Suchánek mi na to řekl: Ne, tam bydlela jedna chudá paní. Když si uvědomím, jak jsou ty zdi u toho malého domku tlusté, tak tam zbývá jenom úplně pidi prostůrek, vlastně nějaký metr a čtvrt, takže paní tam musela spát jako šnek. Každopádně už Jiří Anderle proboural oba domečky, aby tam vůbec byl nějaký ten prostor."
Za chudou Švadlenkou chodil i spisovatel Jakub Arbes
V jednom z domečků je dnes romantický hotel. Najdete ho v roubence U raka. Kdysi tu totiž tekl potok Brusnice, kde bylo obrovské množství raků. I tady byly chudinské byty. V jednom z nich bydlela švadlenka. A tady začíná milostná romance, podotkl Petr Ryska.
"Na konci 19. století v jednom z těch chudinských bytů bydlela Josefína Rabochová, za kterou sem docházel spisovatel Jakub Arbes. A my si musíme přiznat, že Jakub Arbes to nemyslel s nebohým děvčetem příliš vážně. Dokonce se za poněkud prosté děvče styděl, ovšem situace se rázem otočila, když Josefína otěhotněla. Arbes se zachoval jako chlap a už týden po narození malé Marie si ji bere za ženu. Malá Marie sice brzy umírá, ale pak se narodí ještě spousta dalších dětí a manželství to nakonec bylo moc a moc šťastné.
O to podivnější je, že Jakub Arbes umísťuje do této roubenky děj dosti tragického romaneta, které se nazývá Zázračná madona. V tomto romanetu se žena chce zalíbit svému muži, který má oči jenom pro Madonu na Murillových obrázcích. Pořídí si otrušík a začne ho po malých dávkách konzumovat. Brzy zkrásní do podoby Madony, až si jí manžel konečně všimne, ale bohužel už je pozdě, nebohá žena záhy na to umírá na otravu."
Chaloupka měla i další zajímavé obyvatele. V šedesátých letech minulého století tady bydleli spisovatelé Arnošt Lustig a Ota Pavel. V roce 1987 koupil chaloupku současný majitel, výtvarník a fotograf Alexandr Paul. Jak však zjistil roubenka byla napadená dřevomorkou. V devadesátém roce ji musel zbourat a nahradit replikou.
Pro astronoma byl dům U zlatého noha malý
Řada zdejších domků má ve svém slově název "Zlatý". Jenom namátkou, je tady dům U zlatého slunce, U zlaté hvězdy, U zlatého beránka, U zlaté hrušky, U zlatého noha - a tam žil svého času Tycho Brahe.
"Tycho Brahe byl dánský astronom, astrolog a alchymista. Když se o něm dozvěděl císař Rudolf II., tak vůbec neváhal, okamžitě si ho pozval do Prahy. Usídlil se v domě U zlatého noha, kde byl tenkrát i ubytovací hostinec. Noh je kombinace lva a orla, opeřený lev neboli grif. Ale dům je velmi malý, takže Tycho Brahe se tam nevešel se svými přístroji. Rudolf II. mu pořídil na Pohořelci tzv. Kurzův dům, který již byl mnohem větší. A jak jste říkala, že každý dům je tady „Zlatý", tak se zase musíme vrátit do historie té chudinské čtvrti. Jak tady bydleli ti chudí lidé, tak si svůj okolní svět chtěli alespoň nějak pozlatit. Takže každý dům pojmenovali právě U zlatého něco. U zlatého čápa, U zlatého keře, U zlatého stromu a tak dále."
Kurovského obrazy rozsvítily šedivou Prahu
Mnozí Pražané si pamatují, že v osmdesátých letech tu měl ateliér malíř Miloš Kurovský, který maloval přímo na ulici. Jak dodal Petr Ryska, byl hodně upřímný, nevycházel dobře s minulým režimem a nesměl vystavovat. On však na zákaz vyzrál, přestěhoval se na Nový Svět a vystavoval od roku 1978 pro kolemjdoucí.
"Kdybychom se tady v letech 1978 - 1990 pohybovali, tak bychom na zvoncích viděli nápis Kurovský - byt, Kurovský - ateliér. Byt měl v prvním patře domu U zlatého beránka. To první okénko bylo stále dokořán otevřené a tam mistr pracoval. Měl tam i tlustý sešit pověšený na tenkém provázku, kam jste si mohla napsat, jaký obrázek byste si případně chtěla dát namalovat. Za pěkného počasí pracoval přímo zde uprostřed ulice. Své výtvory potom vyvěšoval na protější ohradní zeď. Malíř Miloš Kurovský byl docela zajímavý samorost. Až do nejvyššího věku byl vždycky znázorňován s mladými modelkami, které mu dodávaly múzu. Malíř Miloš Kurovský tam byl do roku 1990, po restitucích se snad nějak nedohodl s novým majitelem domu. Škoda, že asi před dvěma roky zemřel, ale dožil se vysokého věku přes 90 let.
Atmosféra v osmdesátých letech tam byla nádherná, protože do roku 1985 se v této ulici nacházely již poslední plynové lampy v Praze, které velmi syčely. A když ty lampy syčely, k tomu padaly sněhové vločky a do toho všeho z těch oken se metaly barevné záblesky Kurovského obrazů, tak to působilo značně romanticky. Jeho obrazy byly velmi pestré. Jsou na nich znázorněny různé příšery, příšerky, éterické ženské bytosti, nebo krajinky z jiných planet. Ale ať už si budete myslet o jeho obrazech cokoli, tak vězte, že on tehdejší šedivou socialistickou Prahu obrovsky zpestřoval."
Známé obyvatele má Nový Svět dodnes. Bydlí tu například ředitel divadla Ungelt Milan Hein. Ještě nedávno tu byl režisér Ivo Novák, který natočil takové filmy jako Fešák Hubert nebo Léto s kovbojem. A také režisér Karel Kachyňa. Dnes tu bydlí vdova, herečka Alena Mihulová, která říká, že v tom domě dokonce straší, ale je to pozitivní duch, dodal na závěr průvodce Petr Ryska.
