Pražský mezinárodní maraton

Řada špičkových běžeckých vytrvalců se v neděli sešla v Praze. V nevlídném počasí se tu totiž už podesáté běžel Pražský mezinárodní maraton, který byl pro české sportovce poslední příležitostí ke kvalifikaci na letošní Olympijské hry v Aténách. Podrobnosti přináší Josef Kubeczka v dnešní sportovní rubrice.

Pražský mezinárodní maraton

Desátý ročník Pražského mezinárodního maratonu, foto: ČTK

Pražský mezinárodní maraton je součástí seriálu osmi světových mezinárodních maratonů, které se běží také v Londýně, Bostonu, Paříži, Berlíně, Madridu, Rotterdamu a Vancouveru. Z Pražského mezinárodního maratonu se v průběhu doby vytvořila instituce, která pořádá celou řadu běžeckých akcí, například jarní půlmaraton. Součástí tohoto maratonského víkendu byl mimo jiné juniorský maraton, běh pro kolektivy z českých firem, rodinný běh na 4 kilometry či závod na in-line bruslích.

Na start letošního hlavního závodu se postavilo 4472 vytrvalců z 60 zemí světa. Změn doznala trať, která byla více soustředěna do historického centra, což běhu přidalo na atraktivitě. Hlavním domácím želízkem v ohni byl Róbert Štefko, který už reprezentoval bývalé Československo, poté Slovensko a nyní, jako čerstvý český občan, Českou republiku. Na svém kontě už má titul mistra republiky v půlmaratonu, který vybojoval nedávno v Domažlicích. V sobotu, den před startem prozradil, že se mu trať líbí a spíše by mu vyhovovalo chladnější počasí.

"Myslím si, že trať je v celku zajímavá. Je na ní více otoček, nebude se tolik běhat proti větru, je tam více míst, kde se bude moci šetřit síly. Prospívá to i lepším výkonům. Naštěstí tam také není příliš moc dlažby, maximálně nějakých deset kilometrů a pak už jsou lepší cesty. I kvalitnější maratony se běhají jen na dlažbě a dá se to zvládnout. Je samozřejmě dobré držet se v kontaktu s čelní skupinou, aby běžec nezůstal dlouho sám, protože pak sil ubývá mnohem rychleji. Musí si ale určit únosnou hranici tempa, hodně záleží na taktice a aktuálních schopnostech běžce, toho, co si může dovolit. I já se tedy budu snažit co nejdéle zůstat v čelní skupině, pokud pro mně bude tempo únosné. Hodně také bude záviset na teplotě vzduchu. Pro mně by byly ideální čtyři stupně nad nulou. Čím chladněji, tím pro mně lépe."

Róbert Štefko, foto: ČTK

Svatý Petr přání Róberta Štefka vyslyšel a seslal v neděli na vytrvalce počasí opravdu nevlídné - citelný chlad a ve druhé části závodu i déšť. Oproti předcházejícím ročníkům Pražského mezinárodního maratonu, které proběhly za krásného, slunečného počasí, to byla podstatná změna. Loni hlavní závod odstartoval velvyslanec Evropské komise v Česku Ramiro Cibrian, letos se tohoto úkolu ujal prezident Václav Klaus.

A pak se už čtyřapůltisícihlavé pole běžců vydalo do pražských ulic. Trať sice vzhledem k nepřízní počasí nelemovaly davy diváků, ale zájem o tento běh byl přesto velký. Přilákal i řadu známých a úspěšných sportovců minulosti, mimo jiné zlatou olympijskou medailistku, oštěpařku Danu Zátopkovou.

"Čekala jsem, že bude lepší počasí. Ještě ráno, v sedm hodin, to vypadalo dobře, ale teď už je pod mrakem. Naštěstí pro maratonce to tak nevadí, protože oni za těch 42 kilometrů mají dostatek času se zahřát."

Vítěz Keňan Barnabas Koech, foto: ČTK

Na čele závodu se vytvořila skupinka dvanácti vytrvalců, zejména afrických běžců, mezi nimiž ale nechyběl ani domácí favorit Róbert Štefko. Dlouhou dobu se drželi pohromadě. K rozhodujícímu nástupu došlo zhruba pět kilometrů před cílem, při náběhu z Malostránského náměstí na Karlův most. Ostré tempo nasadili Dessalegn Birru z Etiopie a Keňan Barnabas Koech, který běžel svůj první maraton v životě. Právě on dokázal tempo ještě více vystupňovat a jako první proťal cílovou pásku na Staroměstském náměstí.

"To byl můj první maraton a jsem šťastný, že se mi ho podařilo vyhrát, ale počasí nebylo nejlepší. Příliš, příliš chladno,"

řekl v cíli Barnabas Koech.

Na druhém místě skončil Etiopan Birru a jako třetí doběhl nový mistr České republiky Róbert Štefko.

"Jsem spokojen, běželo se mi dobře, to počasí mi vyhovuje. Měl jsem ale určité obavy, protože mi předchozí tři, čtyři maratony příliš nevyšly. Výhodou bylo dost početné pole běžců v čelní skupině a rozhodovat se začalo až na Karlově mostě. Tam už potom každý běžel to, na co měl. Kolem mé nominace na olympiádu ještě asi budou nějaké technické problémy, ale alespoň si týden, dva odpočinu."

Časem 2 hodiny 12 minut a 35 vteřin, třetím nejlepším výkonem své kariéry, splnil přísnější limit A k účasti na Olympijských hrách v Aténách. Teď už bude záležet pouze na slovenské straně, zejména na jeho bývalém mateřském klubu v Bánské Bystrici, zda mu povolí reprezentovat na olympijském svátku všech sportovců Českou republiku.