Před 58 lety se Hanzelka se Zikmundem vypravili do Afriky

Spanilou jízdou vozu Tatra v pražských ulicích si tento pátek Miroslav Zikmund připomněl chvíle, kdy se před téměř šedesáti lety vydával s Jiřím Hanzelkou na první cestu do Afriky.

Každá z jejich cest začínala před pražským Autoklubem - a tam odstartovala i letošní spanilá jízda slavné tatrovky.

"Tady byly tisíce, tisíce lidí a policajti říkali: Chlapi, už padejte. Koukněte odprejsknout z Prahy, poněvadž tady zavazíte. Tady překážíte,"

vzpomíná na starty svých slavných cest Miroslav Zikmund. S Jiřím Hanzelkou v letech 1947 až 1950 procestovali Afriku a Jižní Ameriku a na přelomu 50. a 60. let projeli Asii, Austrálii a Oceánii. Kvůli "Zvláštní zprávě č. 4" z cesty po Sovětském svazu, v níž kritizovali hospodářský a sociální úpadek na tehdejším sovětském Dálném východě, jim byly od počátku 70. let další cesty zakázány. Do té doby však Hanzelka se Zikmundem společně navštívili více než sto zemí, vydali řadu knih, které byly přeloženy do jedenácti jazyků, a natočili čtyři celovečerní a asi 150 krátkých dokumentárních filmů. Miroslav Zikmund se do světa znovu vypravil až po dvacetileté odmlce:

"Vracel jsem se do různých míst, i do Afriky. Asi před šesti lety jsem byl v Casablance a vůbec v Maroku. Tam jsme s Jirkou Hanzelkou vstoupili do Afriky, dokonce vím přesně kdy, bylo to 5. května 1947. Srovnával jsem, jak to vypadalo, a bylo to takové trošku nostalgické. Tam jsem si uvědomil staré anglické přísloví: Nikdy se nevracej do míst, kde jsi byl šťastný."

Miroslav Zikmund

Po roce 1989 se Miroslav Zikmund dvakrát vydal do Austrálie a v r. 1996 na Sibiř. O čtyři roky později se spolu s dvojicí mladých cestovatelů vypravil na Srí Lanku a Maledivy. Ve stejném roce společně podnikli i cestu do Spojených států, kde chtěli zachránit archiv českého cestovatele a hudebního skladatele Eduarda Ingriše. Nyní je tento unikátní archiv uložen ve zlínském Muzeu jihovýchodní Moravy, kam svou dokumentaci z cest předali i Hanzelka se Zikmundem. Jak dnes Miroslav Zikmund vzpomíná, všude ve světě potkávali své krajany:

"Kromě tří zemí jsme potkali všude na světě Čechy nebo Slováky. A které byly ty tři země? Byly to někdejší italské kolonie, Eritrea, dnešní Libye a třetí bylo italské Somálsko, protože Italové si zásadně nepouštěli do svých tehdejších kolonií cizince."

Češi Jiřímu Hanzelkovi a Miroslavu Zikmundovi při jejich cestách také hodně pomáhali:

"Nikdy se nám nestalo, že by nám řekli: Ty jsi tam odtud a já jsem musel utéct. To bylo v době, kdy nás, v Kongu, zastihl takzvaný Vítězný únor. Takže mohli být i tací, kteří mohli říct, že my jsme jaksi fandili komunistům, což bylo úplně obráceně. Abych byl úplně konkrétní, například v Chacu mezi argentinskými krajany jsme v takové staré škole, kde český kantor učil češtinu děcka krajanů, jsme napsali vlastně první verzi knihy Afrika snů a skutečnosti."

Snímky z legendárních výprav Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda jsou ještě do konce tohoto týdne vystaveny na Pražském hradě.