Před padesáti lety stanul na jižním pólu první Čech, tak trochu náhodou

Josef Sekyra, foto: archiv Josefa Sekyry

Je pátek 26. prosince 1969. Na nejjižnějším bodu naší planety řádí přízemní uragán, nad zemí se vznáší mrazivý opar. Z amerického letounu do tmy vystupují američtí polárníci a mezi nimi i jeden Čech. Toho dne se Josef Sekyra navždy zapsal do všech geograficko-cestovatelských příruček pod pomyslné heslo: první Čechoslovák na jižním pólu. Když se po třech dnech - v lepším počasí - na pól vrátil, na kůlu, který tam sloužil jako kilometrovník, přibyla cedulka s nápisem Praha 15 560 kilometrů.

Josef Sekyra, foto: archiv Josefa Sekyry
Josef Sekyra se narodil v roce 1928 v Novém městě nad Metují, kousek od známých pískovcových skalních měst. A jak kdysi sám přiznal, už jako malý kluk měl zálibu v kamenech a lezení ve skalách.

„V mládí jsem se pohyboval na těch opukách. U nás doma na dvorku byly velké opukové desky. A na nich byly takové škebličky. Později jsem zjistil, že je to Inoceramus labiatus a že se to dá vytlouct i v nedalekém lomu, kam jsme s kluky chodili. A potom, když jsme začali lézt po těch opukových skalách, tak už mi to zůstalo. Ten kámen mi byl hrozně blízko," prozradil v jednom z rozhovorů v České televizi.

I později na gymnáziu byly jeho největším koníčkem horniny a tak studium geologie na Karlově univerzitě byla jasná volba. V roce 1952 nastoupil do České geologické služby a profese geologa ho pak zavedla do různých koutů světa.

Pik Lenina v Pamíru, který zdolal Josef Sekyra v roce 1961, foto: Nihongarden, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Nesmíme ale zapomenout, že jméno Josef Sekyra je také neodmyslitelně spjato s mimořádně úspěšnou generací českých a československých horolezců šedesátých let, kteří působili v nejvyšších světových velehorách. V roce 1961 v Pamíru jako první občan Československa zdolal sedmi tisícovku a na sedm let se stal i držitelem československého výškového rekordu.

Dvakrát na Antarktidě

Horolezectví však Josef Sekyra neprovozoval jen kvůli sportovním výkonům, potřeboval jej také ke své vědecké práci. Zaměřoval se v ní totiž na procesy, kterým jsou vystaveny horniny v extrémních klimatických podmínkách. "Byl jsem tam hlavně za šutrama, to ostatní nebylo podstatné," komentoval své horolezectví. Výzkum ho zavedl i do nejdrsnější laboratoře světa - na Antarktidu.

Lystrosaurus, foto: ČT
Poprvé tam pobýval v letech 1966-1967. Tehdy se účastnil sovětské výpravy a během pobytu prováděl průzkumné lety a horolezecké výstupy na antarktické hory převyšující 3000 metrů.

O dva roky později bílý kontinent objevoval s americkou expedicí Deep Freeze. V Transantarktickém pohoří podnikl několik prvovýstupů a podílel se na světovém objevu - na nálezu pozůstatků 200 milionů let starého ještěra, který potvrdil teorii o prakontinentu Gondwana.

„Tohoto lystrosaura, respektive kosti, jsme nalezli nedaleko jižního pólu. Lystrosaurus byl nalezený i v jižní Africe a v Indii. Šlo o býložravého živočicha, který byl suchozemský, a nemohl se sem dostat přes moře. Ten nález byl vlastně posledním hřebíkem potvrzení teorie o rozpadu kontinentu," vysvětloval Josef Sekyra.

Během této expedice se dostal i na Jižní pól. Bylo to o Vánocích. Sám několikrát přiznal, že to vůbec přitom neměl v plánu. Připomněl to i jeho žák a blízký spolupracovník z České geologické služby Josef Šebesta na vernisáži výstavy s názvem Josef Sekyra, první Čech na jižním pólu.

Foto: ČT

Základna McMurdo, foto: Gaelen Marsden, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
"On tam vlastně byl mimoděk. Pamatuji si, když nám vyprávěl, jak k tomu došlo, jak doletěl na jižní pól. Zkrátka, když se ho na vánočním večírku na americké vědecké základně McMurdo někdo zeptal, jestli už byl nějaký Čech na jižním pólu a on odpověděl, že ne, tak to šéf americké expedice zařídil a tak v rámci vzdušného průzkumu odletěl na jižní pól."

Josef Sekyra také vyprávěl, jak na něj na pólu čekalo jedno překvapení. „Vedoucí stanice a polárníci už věděli, že jsem první Čechoslovák zde, vidím narychlo ušitou vlajku, na stožáru je sice pověšena naopak, červená nahoře, bílá dole, ale to je jedno. Jsem tady a naše vlajka vlaje," vzpomínal na své první dojmy na spodní špičce světa.

Mrazy pod minus 50, ale také teploty přes 50 stupňů

Sahara, foto: Free-Photos
Kromě hor, velehor a arktických pustin, kde mrazy dosahovaly minus 50° C i více, působil Josef Sekyra i v opačném extrému. V teplotách nad 50 stupňů se zúčastnil zkoumání a mapování centrální části Sahary v Alžírsku, Západní pouště v Iráku, centrální Sahary v Libyi i Syrské pouště.

„Sahara je po Antarktidě asi druhá největší poušť světa, a i když je, dá se říci, super horká, extrémní působení vnějších činitelů na horniny se tady dá studovat stejně dobře jako v Antarktidě,"říkal Sekyra.

Byl ale také odborníkem na vyhodnocování leteckých a satelitních snímků a dokonce NASA ho přizvala ke studiu snímků povrchu Marsu.

Vědec, geolog, polárník, speleolog i horolezec Josef Sekyra zemřel 10. listopadu 2008 v Praze. Za svůj život nashromáždil zcela unikátní sbírku hornin, která minimálně v Evropě nemá obdoby. Její nepatrná část je vystavena v Městském muzeu v rodišti Josefa Sekyry, v Novém městě nad Metují.