Před padesáti lety stanul na jižním pólu první Čech, tak trochu náhodou

Je pátek 26. prosince 1969. Na nejjižnějším bodu naší planety řádí přízemní uragán, nad zemí se vznáší mrazivý opar. Z amerického letounu do tmy vystupují američtí polárníci a mezi nimi i jeden Čech. Toho dne se Josef Sekyra navždy zapsal do všech geograficko-cestovatelských příruček pod pomyslné heslo: první Čechoslovák na jižním pólu. Když se po třech dnech - v lepším počasí - na pól vrátil, na kůlu, který tam sloužil jako kilometrovník, přibyla cedulka s nápisem Praha 15 560 kilometrů.

Josef Sekyra, foto: archiv Josefa Sekyry

Josef Sekyra se narodil v roce 1928 v Novém městě nad Metují, kousek od známých pískovcových skalních měst. A jak kdysi sám přiznal, už jako malý kluk měl zálibu v kamenech a lezení ve skalách.

„V mládí jsem se pohyboval na těch opukách. U nás doma na dvorku byly velké opukové desky. A na nich byly takové škebličky. Později jsem zjistil, že je to Inoceramus labiatus a že se to dá vytlouct i v nedalekém lomu, kam jsme s kluky chodili. A potom, když jsme začali lézt po těch opukových skalách, tak už mi to zůstalo. Ten kámen mi byl hrozně blízko," prozradil v jednom z rozhovorů v České televizi.

I později na gymnáziu byly jeho největším koníčkem horniny a tak studium geologie na Karlově univerzitě byla jasná volba. V roce 1952 nastoupil do České geologické služby a profese geologa ho pak zavedla do různých koutů světa.

Pik Lenina v Pamíru, který zdolal Josef Sekyra v roce 1961, foto: Nihongarden, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0

Nesmíme ale zapomenout, že jméno Josef Sekyra je také neodmyslitelně spjato s mimořádně úspěšnou generací českých a československých horolezců šedesátých let, kteří působili v nejvyšších světových velehorách. V roce 1961 v Pamíru jako první občan Československa zdolal sedmi tisícovku a na sedm let se stal i držitelem československého výškového rekordu.

Dvakrát na Antarktidě

Horolezectví však Josef Sekyra neprovozoval jen kvůli sportovním výkonům, potřeboval jej také ke své vědecké práci. Zaměřoval se v ní totiž na procesy, kterým jsou vystaveny horniny v extrémních klimatických podmínkách. "Byl jsem tam hlavně za šutrama, to ostatní nebylo podstatné," komentoval své horolezectví. Výzkum ho zavedl i do nejdrsnější laboratoře světa - na Antarktidu.

Lystrosaurus, foto: ČT

Poprvé tam pobýval v letech 1966-1967. Tehdy se účastnil sovětské výpravy a během pobytu prováděl průzkumné lety a horolezecké výstupy na antarktické hory převyšující 3000 metrů.

O dva roky později bílý kontinent objevoval s americkou expedicí Deep Freeze. V Transantarktickém pohoří podnikl několik prvovýstupů a podílel se na světovém objevu - na nálezu pozůstatků 200 milionů let starého ještěra, který potvrdil teorii o prakontinentu Gondwana.

„Tohoto lystrosaura, respektive kosti, jsme nalezli nedaleko jižního pólu. Lystrosaurus byl nalezený i v jižní Africe a v Indii. Šlo o býložravého živočicha, který byl suchozemský, a nemohl se sem dostat přes moře. Ten nález byl vlastně posledním hřebíkem potvrzení teorie o rozpadu kontinentu," vysvětloval Josef Sekyra.

Během této expedice se dostal i na Jižní pól. Bylo to o Vánocích. Sám několikrát přiznal, že to vůbec přitom neměl v plánu. Připomněl to i jeho žák a blízký spolupracovník z České geologické služby Josef Šebesta na vernisáži výstavy s názvem Josef Sekyra, první Čech na jižním pólu.

Foto: ČT

Základna McMurdo, foto: Gaelen Marsden, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0

"On tam vlastně byl mimoděk. Pamatuji si, když nám vyprávěl, jak k tomu došlo, jak doletěl na jižní pól. Zkrátka, když se ho na vánočním večírku na americké vědecké základně McMurdo někdo zeptal, jestli už byl nějaký Čech na jižním pólu a on odpověděl, že ne, tak to šéf americké expedice zařídil a tak v rámci vzdušného průzkumu odletěl na jižní pól."

Josef Sekyra také vyprávěl, jak na něj na pólu čekalo jedno překvapení. „Vedoucí stanice a polárníci už věděli, že jsem první Čechoslovák zde, vidím narychlo ušitou vlajku, na stožáru je sice pověšena naopak, červená nahoře, bílá dole, ale to je jedno. Jsem tady a naše vlajka vlaje," vzpomínal na své první dojmy na spodní špičce světa.

Mrazy pod minus 50, ale také teploty přes 50 stupňů

Sahara, foto: Free-Photos

Kromě hor, velehor a arktických pustin, kde mrazy dosahovaly minus 50° C i více, působil Josef Sekyra i v opačném extrému. V teplotách nad 50 stupňů se zúčastnil zkoumání a mapování centrální části Sahary v Alžírsku, Západní pouště v Iráku, centrální Sahary v Libyi i Syrské pouště.

„Sahara je po Antarktidě asi druhá největší poušť světa, a i když je, dá se říci, super horká, extrémní působení vnějších činitelů na horniny se tady dá studovat stejně dobře jako v Antarktidě,"říkal Sekyra.

Byl ale také odborníkem na vyhodnocování leteckých a satelitních snímků a dokonce NASA ho přizvala ke studiu snímků povrchu Marsu.

Vědec, geolog, polárník, speleolog i horolezec Josef Sekyra zemřel 10. listopadu 2008 v Praze. Za svůj život nashromáždil zcela unikátní sbírku hornin, která minimálně v Evropě nemá obdoby. Její nepatrná část je vystavena v Městském muzeu v rodišti Josefa Sekyry, v Novém městě nad Metují.