Přehled tisku

Foto: ČTK

Některé tuzemské celostátní deníky podobně jako v minulých dnech věnovaly celé první sešity svých vydání dramatikovi a prezidentovi Václavu Havlovi. Část deníků připravila mimořádné přílohy nebo ankety o Havlově odkazu, zařadily také jeho citáty, vzpomínky přátel a lidí, kteří se s ním setkali. Hospodářské noviny otevírají vydání pod šedým logem deníku na černém pozadí celostránkovým tiskem výtvarníka Petra Sýse a titulkem "Poslední audience". Na dvojstránce deník otiskl záběry lidí z Havlova středečního smutečního pochodu z bývalého kostela svaté Anny na Pražský hrad. Výtvarník Jaromír 99 na poslední stránce prvního sešitu HN zobrazil Havla ve společnosti hudebníků jako seskupení "Universal Truth & Love Orchestra". Přílohou deníku je Havlovi věnované mimořádné vydání týdeníku Respekt. Podobné mimořádné vydání už v tomto týdnu připravil týdeník Týden.

Foto: ČTK

Lidové noviny vyšly v černé úpravě. Pod titulkem "Sbohem" otiskly panoramatickou fotografii sochy svatého Václava na pražském Václavském náměstí se stovkami zapálených svíček. Ve dvojlistu Státní pohřby deník píše o pohřbech československých prezidentů. Mladá fronta dnes na titulní straně přetiskuje text písně Jednou budem dál, která se často zpívala během sametové revoluce v listopadu 1989. "Dnes má pohřeb muž, který celý život usiloval o to, abychom byli dál," píše deník v podtitulku nad Havlovou fotografií s prsty zdviženými do tvaru písmene vé. MfD také do deníku vložila Havlovi věnované mimořádné vydání magazínu Víkend. Titulkem "Davy mrzly, aby poděkovaly Havlovi" otevírá své vydání Právo.

Své logo na Havlovu památku pozměnil například server Seznam.cz, přebarvil ho z červené na černou. Zpravodajský server iDnes.cz své logo doplnil o černou stužku, iHNed.cz ho rozšířil o Havlovské srdce a Lidovky.cz o trikoloru, jaké se nosily během sametové revoluce. Černou stužku doplnil na svou titulní stránku také internetový vyhledávač Google.cz. Zpravodajský kanál ČT24, který běžně nehraje hudbu, zařadil do programu několik písniček Havlových přátel, třeba zpěváků Lou Reeda a Suzanne Vegy nebo skupiny Rolling Stones.

Rozloučení s Václavem Havlem provází řada vzpomínek, historických fotografií, dobových dokumentů i svědectví, píše se v komentáři Mladé fronty Dnes. Je to logické, pochopitelné, a také velmi užitečné. Díky těmto svědectvím ze 70. a 80. let můžeme znovu nahlédnout, v čem jsme žili. Vidíme nekonečnou hloupost a nadutost systému, ve kterém během čtyřiceti let od roku 1948 nejméně dvě generace strávily většinu života. Vidíme znovu zatýkání a věznění za i jen náznaky svobodného projevu, vidíme cenzuru tisku, zákazy vydávání knih a rozpouštění hudebních skupin z moci úřední. Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti, milicionáře a práskače všeho druhu. Poníženost a opatrnictví se do lidí zažíralo jako mor. Pokud touto optikou nahlédneme na naši současnost, zjistíme, že si vlastně nežijeme tak špatně. A právě smrt Václava Havla nám umožnila znovu se podívat na svou nedávnou historii a zjistit, jak velkou hodnotu má svobodný život, píše se v Mladé frontě Dnes.

Lidové noviny na své titulní stránce citují Václava Havla: "Vědomí smrti je základem každé, především lidské vůle k životu",řekl Havel. A pokud žijeme vlastní, neuniknutelné smrti, a přesto žijeme jako lidé, tedy ctnostně a moudře, pak je to možné díky silnému vnějšímu pocitu existence absolutního horizontu bytí, jehož základem je právě vědomí smrtelnosti. Celou dobu se snažím být připraven na poslední soud. Na soud, před kterým nic nezůstane utajeno, který vše, co je třeba, zváží. Proč mi ale záleží na posledním soudu? Vždyť by mi už mohlo být všechno jedno. Ale všechno mi jedno není, protože jsem přesvědčen, že moje existence - jako všechno, co se kdy stalo - změní, byť nepatrně, svět, který už nikdy nebude takový, jako byl předtím. Tolik slova Václava Havla v Lidových novinách.

Ivan Havel

Hospodářské noviny přinášejí řadu osobních svědectví světových osobností, co pro ně Václav Havel znamenal. Vzpomínají na něj například dalajláma, Elie Wiesel, spisovatel Robert Fulgum, zpěváci Lou Reed a Suzanne Vega nebo operní pěvkyně Renée Fleming. Deník přináší také rozsáhlý rozhovor s mladším bratrem Václava Havla Ivanem nazvaný Véna není žádný symbol. Ten připomíná, že v poslední době se do exprezidenta lidé spíše obouvali a vymysleli pro něj a jeho příznivce hanlivě znějící termín pravdoláskaři. Ivan Havel polemizuje s tím, že se v tisku i ve vystoupeních mnoha lidí objevilo označení Václava Havla jako symbolu svobody a demokracie. Soudí, že v naší povaze je zakořeněna i jakási úcta k panovníkům a že současná vlna uctívání exprezidenta je projevem této potřeby.

Václav Malý

O Václavu Havlovi se v rozhovoru pro deník Právo zamýšlí i jeho dlouholetý přítel, disident a nynější pražský světící biskup Václav Malý. Říká, že Havel uměl poznat, kdy ho ohrožuje vlastní moc. Když už se zdálo, že je příliš vtěsnán do mocenského krunýře, pronesl projev, v němž přesně popsal své pocity a nebezpečí, které s sebou přináší vysoká politická funkce. Havel byl podle Malého slušný, inteligentní a integrující muž. "Občas mě mrzelo, že důvěřoval někomu, kdo si to nezasloužil,"říká biskup Malý. Havlův největší přínos vidí v tom, že dokázal překonávat hranice úzkoprsých a sobeckých osobních a národních zájmů.

Insignie dvou nejvyšších českých řádů, které za svého života obdržel exprezident Václav Havel, se nyní po jeho smrti musí vrátit na Hrad. Řády Bílého lva a T. G. Masaryka mu totiž byly pouze doživotně propůjčeny. Píše to Právo. Nejprve Havlovi náležela zmíněná vyznamenání z titulu funkce prezidenta. Krátce po jeho odchodu z Hradu v roce 2003 mu je pak obě komory parlamentu propůjčily, podle zákona doživotně. Insignie si mohou ponechat pouze rodiny zahraničních nositelů, pozůstalí po českých občanech je musí vrátit. Zůstává jim jen listina o propůjčení vyznamenání. Hned příští rok by ale mohl některý z řádů Havlovi in memoriam propůjčit prezident Klaus. Nepotřebuje k tomu žádné doporučení ani souhlas. V případě posmrtného propůjčení některého z řádů českému občanovi ovšem převezmou pozůstalí pouze listinu.