Přehled týdeníků

r_2100x1400_radio_praha.png

Z českých týdeníků vybírala Zdeňka Kuchyňová.


Údiv ve zdravotnických kruzích i u veřejnosti vyvolala zpráva policistů z Plzně. Jak píše týdeník Respekt, šestice lékařů a lékařek ze zdejších klinik podle ní měla opakovaně vyhovět naléhání "evidentních narkomanů" a předepisovat jim recepty na látky použitelné k výrobě či náhradě drog. Policisté už lékaře obvinili z šíření toxikomanie. Pokud jim dá za pravdu i soud, skončí doktoři za mřížemi jako normální překupníci drog. Přestože s obviněním vyrukovala sama policie, z celého případu zveřejnila jen nepatrné střípky. K dobru ještě přidala věk obžalovaných mezi čtyřiapadesáti a čtyřiašedesáti lety, a domněnku, že recepty předepisovali přesto, že tyto léky akutní zdravotní stav nevyžadoval. Jak to policie ví, ptá se Respekt? Na receptech se při službách na pohotovosti měl objevovat kodein, rohypnol či solutan. Jak uvedl primář Luboš Slavík z ústavu na Denisově nábřeží, jedná se o devět předpisů na jednoho doktora, což není mnoho. Navíc jde o docela běžné léky na kašel a na spaní. Jak se může ve tři ráno bránit slabá postarší doktorka se šedesátiletou sestrou, když jí feťák vyhrožuje? Než přijede policie, on uteče, ale pak se zase vrátí, míní primář. Podobný názor má i ředitel další polikliniky. Podle jeho názoru mohou pacienti doktora obalamutit. Kdo z lékařů však bude riskovat odmítnutí pomoci, kdyby pak dotyčný člověk třeba zemřel? Podle mnoha zdravotníků, například Vratislava Řeháka , který léčí zdravotní komplikace závislých lidí, se na místo v detoxikačním centru čeká i čtrnáct dní.To znamená, že sanitka tam se závislým jede, zjistí, že není místo, a přiveze ho zpátky tam, kde ho naložila. Pokud se lékař takového člověka zbaví tím, že mu předepíše náhražku drogy, jednak zmírní obtíže, ulehčí i sobě a uchrání další pacienty, dodal Řehák. Podle informací z Centra protidrogové prevence v Plzni eviduje toto město na pět set uživatelů drog. Co se týče detoxikačních center, má Plzeň a okolí pouze jedno o kapacitě šesti míst, uvádí týdeník Respekt.

Časopis Týden se zaměřil na problém, který nyní často plní stránky novin - a to nehody při lovu. Připomíná událost, která se stala u malé vesničky Stříbrnice na Šumpersku, kde v pozdním odpoledni končil hon. Před myslivcem se náhle vynořil pohybující se stín. Lovec v domnění, že má před sebou kance, okamžitě střílí. Naštěstí nemíří přesně. Ve skutečnosti totiž šlo o dvanáctiletého chlapce. Dalším podobným nehodám na lovu však podobné relativně šťastné vyústění chybí. V českých lesích zemře ročně na následky střelného poranění v průměru pět až sedm lidí. Úrazy při honech v současnosti nikdo neeviduje. A to již od roku 1992, kdy Poslanecká sněmovna přijala liberální myslivecký zákon. Profesionální myslivci se dnes shodují v jednom. Mezi nejnebezpečnější střelce patří především movitější lidé, kteří obvykle chápou lov jako součást luxusního životního stylu. Ve zvěři vidí jenom kořist a trofej, s níž se budou moci pochlubit. Podle Františka Kolára z Českomoravské myslivecké jednoty za všechno může nedokonalá příprava zájemců o myslivecký lístek. Dříve musel zájemce o povolení k lovu zvěře čekat na zkoušky jeden rok. Mezitím navštěvoval honitby, staral se o zvěř a sbíral lovecké zkušenosti. V únoru budou poslanci rozhodovat o přijetí zbrusu nového mysliveckého zákona. Předloha je velmi tvrdá a má učinit přítrž dobrodružným skutkům všech nerozvážných nimrodů, konstatuje časopis Týden.

Z hřebenů Krkonoš mizí možnosti ubytování. Časopis Týden se v této souvislosti zamýšlí nad tím, jaká budoucnost horské chaty čeká. Podle lidí v podhůří mohou za jejich špatný stav ekologové a privatizace. Například Českou boudu na Sněžce, která tu stojí od roku 1868, čeká likvidace. Vedle ní stojí malý bufet, nad jehož stolem visí historické fotografie. Zachycují rod Hoferů, jehož členové zásobovali boudu od zahájení provozu až do roku 1949, kdy se zde poprvé rozjela lanovka. Nejvíce se proslavil příslušník čtvrté generace nosičů Robert Hofer, který vynesl na horu komín vážící stošedesát kilo. Kromě České boudy stojí na sněžce ještě Polská a je tu i horní stanice lanovky. Ideálem Krkonošského národního parku je dosáhnout v budoucnosti stavu, kdy na české straně hory zůstane jen stařičká kaplička. Ekologové nechtějí ani lanovku. Naopak její majitel se takových konců hrozí. Tvrdí, že by to znamenalo zánik střediska Pece pod Sněžkou a celého údolí, které je na turismu kolem lanovky obchodně závislé. Otazník se vznáší nad další horskou boudou - Luční. Se svými třemi stovkami lůžek je největším horským hotelem v Česku. Ztráta značené trasy může být na zdejších rozlehlých pláních osudná. Svědčí o tom i kovaný kříž, vzdálený od budovy tři sta metrů. Tak blízko domu zmrzl 11. dubna 1868 ve vánici majitel Luční boudy Renner, horal, který zde strávil celý život. Rennerové zde po staletí vyráběli proslulé speciality: horské solené máslo či bylinný sýr z kravského mléka. Dnes Luční bouda šetří - teplota nestoupne nad 10 stupňů Celsia a nocležník fasuje teplomet. Na příkaz ochranářů totiž vytápí rozlehlý koráb Luční boudy drahá elektřina. Naproti tomu Špindlerova bouda působí jako zlatý důl, neboť leží u celoročně průjezdné silnice. Žije především z autokarových německých zájezdů a také ze školních zájezdů. Další bouda - Labská - získala nové majitele a má zatím zavřeno. Střechu každé tři roky sroluje vichřice jako víčko od olejovek. Pokud plány podnikatelů zkrachují, Labskou nikdo nerozebere, skelet odlitý ze stovek tun betonu zůstane stát navždy. Jaká bude tedy budoucnost horských boud v Krkonoších nedokáže nikdo odhadnout, píše časopis Týden.