Přehled týdeníků

r_2100x1400_radio_praha.png

Spolu se Zdeňkou Kuchyňovou nahlédneme na stránky prestižních českých týdeníků.

Mýtus, že české školství patří k nejlepším v Evropě snad již od dob Komenského, se udržel i po listopadu 1989. Stal se hlavní překážkou v jakýchkoli změnách ve školství. Až začátkem prosince přišla internetem zpráva, která mýtus rozbila, píše týdeník Respekt. Mezinárodní výzkumná organizace IEA totiž zveřejnila výsledky loňských zkoušek, které srovnávaly schopnosti žáků 38 zemí v matematice a dalších přírodovědních oborech. V podobných zkouškách před pěti lety získali čeští osmáci obdiv celého světa: v matematice byli pátí a v přírodních vědách druzí. Letos ale skončili v matematice čtrnáctí a v přírodních vědách osmí. Vědci zdůrazňují, že důvody, proč došlo ke statisticky významnému propadu, je nutno podrobně zkoumat. Přesto navrhují hypotézu: způsobila to osmiletá gymnázia, která berou školám motivaci. Desetina studentů, kteří jsou na gymnáziích, zřejmě dokázala dobré výsledky svých předchůdců z roku 1995 většinou zopakovat. Zato ostatní školy (a s nimi i průměrný výsledek) šly dolů. Obraz českého školtsví je nasnadě, soudí týdeník Respekt. Dříve získávalo nejlepší výsledky přírodovědnými výkony na druhém stupni základních škol, jinak bylo spíše v průměru. Dnes může sklízet vavříny jen přírodovědnými schopnostmi úzké vrstvy gymnazistů. Varovnou zprávou jsou i značné rozdíly, které průzkum zaznamenal ve výsledcích dívek a chlapců. Ve srovnání se svými protějšky měly dívky tak špatné výsledky jen v Izraeli, Íránu a Tunisku. Tento nepoměr ovšem nedokáže český vzdělávací systém odhalit. Dívky totiž v průměru hůře odpovídaly na otázky ze všech pěti zkoumaných předmětů, přitom na vysvědčení z nich mají zpravidla lepší známky než chlapci, uzavírá týdeník Respekt.


Ježíška se snaží vytlačit Santa Klaus, ale ozdobený stromek ještě stále zůstává jako jeden z posledních symbolů tradičních českých Vánoc, uvádí časopis Týden a pokračuje: Pro stromek si dnes nemůžeme jen tak vyrazit do lesa - pokud nepatří zrovna vám, riskujete tím pokutu nebo strašný zápach z ochranného postřiku proti zlodějům, který se uvolňuje až po zahřátí. Takže nezbývá než koupit. Na výběr jsou stromky na jedno použití, nebo trvanlivé - umělé či přírodní. Nejekologičtější jsou prý živé stromky v květináči, které neopadávají a nezpůsobují každoroční problémy "kam s ním". Zvyk zdobení stromku přišel do českých zemí z německého území, kde se rozšířil u zámožnějších rodin v průběhu 17. a 18. století. Tradičním vánočním stromkem byla v minulém a do poloviny našeho století hlavně jedle, v dnešní době je pro svou vzácnost nahrazována smrkem a borovicí. První vánoční stromek se v českých zemích rozsvítil v pražské vile ředitele Stavovského divadla Jana Liebicha roku 1812. O třicet let později se už v Praze stromky běžně prodávaly - lidé je nazývali "Kristovým strůmkem". Na Moravu dorazily až později, někdy počátkem našeho století. Ani vánoční stromky na veřejných prostranstvích nejsou výmyslem posledních let. V evropských zemích se tento zvyk ujal po první světové válce, první "veřejný strom" na českém území prý postavili v Plzni roku 1925, uvádí závěrem časopis Týden.


Na jiném místě se stejný časopis zabává otázkou balení vánočních dárků. Jak píše, Němci tvrdí, že nezabalit svému bližnímu dárek je stejný prohřešek, jako plivat na návštěvě na koberec. V Česku se však podle časopisu Týden stále "obalová technika" úplně nedoceňuje. Dříve jsme to měli jednodušší: balit nebylo do čeho. Před Vánoci jsme v prodejnách dostali dva druhy ozdobného papíru - se zlatou Prahou a sáňkujícími sněhuláky. K vrcholu vkusu patřily bonboniéry zabalené v hedvábném papíru, do kříže převázané umělou stužkou. Dnes jsme již pochopili, že krásně balit je potřeba, píše časopis Týden a klade si dvě otázky: Jak nejlépe či nejjednodušeji zabalit dárek? Existují i v této oblasti trendy? Kdo se necítí dostatečně šikovný na to, aby vytvořil úžasnou kreaci ze stuh a balícího papíru, může vzít zavděk ozdobnými sáčky či krabicemi. K dispozici je jich mnoho druhů. Podobně poslouží i ozdobná papírová taška. Předměty, které do ní dáváme, se už většinou nebalí. Dárkové balicí služby s oblibou používají ozdobné krabice. Ty mají tu výhodu, že jsou pevné a navíc je jejich výběr velký. Hůře se shánějí kazety - krabice s průhledným víkem, do nichž se většinou aranžují potraviny, kosmetika nebo květiny. Hitem posledních let se staly také krabice plechové - jsou sice dražší, ale zase obdarovanému zůstanou. Už i v Česku se podle časopisu Týden objevily provozovny, které zataví přinesený dárek do skutečné plechovky - obdarovaný ji pak otevře jako sardinky. Objemné dárkové koše máme spojené většinou s obdobím totality. Když už nebylo co dát, naplnil se košík běžně dostupným jídlem. Dárkovým košům kupodivu vůbec neodzvonilo, jsou stále v módě. Balí se do nich nejen trvanlivé potraviny, ale i alkohol, ovoce, kosmetika či výbava pro kojence. Opakem, který v Česku zatím příliš nezdomácněl, je například balení do balonků. Jde o speciální techniku, kdy se pevnější balonek roztáhne tak, aby se do něj mohl vložit dárek, a pak se nafoukne. Balicí služby nemají balonky příliš v lásce. Dá se do nich uložit pouze měkký předmět, který se hned tak nerozbije - ideální jsou třeba plyšové hračky. Podobně jsme si zatím nezvykli ani na balení do látky. Ve světě se používá k balení například lehkých mušelínů. Lahev vína prý v látce vynikne lépe než v papíru. Pokud si někdo netroufá sám zabalit dárek, může - jak už bylo řečeno - využít dárkových balicích služeb. Němci ovšem také tvrdí, že od srdce koupený dar by měl dárce zabalit sám, protože i obal mluví, konstatuje časopis Týden.