Přehled týdeníků
Chemička v Neratovicích, vojenský archiv, technické muzeum či Národní galerie. Co mají společného? Nechuť vedení informovat přesně o škodách, které často zbytečně napáchaly záplavy, píše časopis Týden a pokračuje: Ohrožení životů, ztížení možnosti trestat komunistické zločiny či znemožnění vědeckého bádání a poničení národního kulturního bohatství provází nezřídka snaha držet údaje o rozsahu škod pod pokličkou. I za cenu příkazů podřízeným mlčet.
Chemička v Neratovicích, vojenský archiv, technické muzeum či Národní galerie. Co mají společného? Nechuť vedení informovat přesně o škodách, které často zbytečně napáchaly záplavy, píše časopis Týden a pokračuje: Ohrožení životů, ztížení možnosti trestat komunistické zločiny či znemožnění vědeckého bádání a poničení národního kulturního bohatství provází nezřídka snaha držet údaje o rozsahu škod pod pokličkou. I za cenu příkazů podřízeným mlčet. "Celkové škody budou známy až po dokončení záchranných prací," opakovala po řadu dní armáda k osudu Vojenského ústředního archivu v pražském Karlíně. Vedení cenného archivu přitom rozsah zaplavení znalo už dávno, ale informování směrem ven, ať k vedení armády nebo k archivní správě, vázlo. Odborníci si podle časopisu Týden také stěžovali na způsob informování o škodách na karlínských sbírkách Národního technického muzea. "Dozvídáme se to naprosto pokoutně. Veřejnost není o škodách informována," kritizuje kurátor z Obecního domu Dušan Seidl. Jak vojenský, tak technický archiv přitom doplatily, podobně jako některá další archivní pracoviště, na umístění v sousedství řeky. V obou případech se v minulosti uvažovalo o jejich přemístění, ale z plánů nakonec sešlo. "Je to důsledek špatné ochrany muzejních sbírek. V hlavní budově technického muzea na Letné jsou přitom prostory, kam mohl být archiv dávno přestěhován," říká k nevyčíslitelným škodám Karel Ksandr ze Státního ústavu památkové péče. Voda poškodila i Národní galerii, jejíž ředitel Milan Knížák ale tvrdí, že všechny exponáty jsou v pořádku a veřejnosti slíbil poskytnout informace později. S informováním nespěchala ani neratovická Spolana, hrozící jedy svému okolí, konstatuje časopis Týden.
V čase vrcholících záplav dostala Česká republika lekci nedůvěry. Německé ministerstvo životního prostředí nečekalo na výsledky měření svých českých kolegů a poslalo svůj vlastní tým do středočeských Neratovic. Přiletěl nad tamní chemičku Spolana vrtulníkem a odebíral vodu z Labe. Výsledky se sice shodují se závěry České inspekce životního prostředí, příhoda přesto ukazuje, jak podezíravě se největší soused dívá na chemičku a její české majitele, soudí týdeník Respekt. Co s podnikem, který dlouhodobě svému majiteli - státu - prodělává spoustu peněz a jehož ekologicky škodlivá výroba ohrožuje okolí? Tato sugestivní otázka se vznáší nad Spolanou Neratovice. Mluvčí továrny Jan Martínek odhaduje ztráty způsobené povodní na více než 800 milionů korun. Miliardová ztráta není pro Spolanu nic nového. Firma naposledy vykázala zisk v roce 1994. Od té doby stále prodělává, v průměru přes půl miliardy ročně. Dosavadní majitel podniku, holding Unipetrol, ovšem změnu nechystá. Problém je v tom, že při rozhodování, co s chemičkou, nebude mít žádný majitel volné ruce. Až do loňska byl stát prostřednictvím Konsolidační agentury v pozici většinového vlastníka i hlavního věřitele Spolany. Hrozící krach v roce 2001 vyřešil tím, že v podniku zvýšil svůj podíl na 85 procent a převedl jej na polostátní Unipetrol. Ještě Zemanova vláda vybrala pro Unipetrol nového kupce - českou firmu Agrofert. Ta však dodnes nezaplatila nabídnutých 11 miliard. Na příští majitele ovšem minulá vláda navrhla uvalit přísná omezení, zejména nesmí minimálně osm let zavřít kteroukoli součást Unipetrolu nebo zde výrazně omezit výrobu. To platí i pro Spolanu. "Jednotlivé podniky Unipetrolu jsou na sobě závislé a konec jednoho z nich by způsobil problémy i ostatním. Dalším důvodem osmileté lhůty je fakt, že Spolana zaměstnává hodně lidí a její konec by zvýšil nezaměstnanost," vysvětlila časopisu Respekt mluvčí vlády Anna Stárková.
Ještě před rokem hrozil kopřivnické automobilce Tatra bankrot. Teď se zdá, že je z nejhoršího venku. Díky zakázkám pro zahraniční armády, uvádí časopis Týden. Pololetní ztráta ve výši třiatřiceti milionů korun nevyznívá pro nové vedení Tatry příliš lichotivě. Přesto je zřejmé, že se největší světový výrobce terénních nákladních automobilů z přelomu osmdesátých a devadesátých let přes propad v hospodaření dere vzhůru. Od začátku roku, kdy do automobilky nastoupili manažeři americké SDC International, hodnota akcií firmy takřka nepřetržitě roste. Firma plánuje expanzi do Spojených států, chce montovat své vozy v Rusku a v Číně. Jenže za úspěch se platí. Kopřivnická továrna s příchodem nových vlastníků část výroby ztratí. Do budoucna se má věnovat pouze finální montáži a výrobě svých patentovaných podvozků a kabin. Obchodně nejúspěšnější divize výroby vojenských terénních speciálů, na které dnes vlastně Tatrovka stojí, se už pomalu, ale jistě stěhuje do Spojených států. Podle plánů nových majitelů by drtivou část vojenských zakázek v budoucnu měl převzít společný podnik Tatry a Terexu, amerického specialisty na výrobu těžkých nákladních vozů, který v kopřivnické automobilce drží necelých 41 procent. Automobily se budou prodávat pod značkami Tatra, American Truck nebo Terex. Podle potřeby. Největší posilou při hledání pro firmu klíčových vojenských kontraktů by měl být ministr zahraničí USA za vlády Ronalda Reagana a bývalý vrchní velitel ozbrojených sil NATO generál Alexander Haig. Teď bude pomáhat Tatrovce při získávání vojenských zakázek nejen v USA, ale po celém světě, uzavírá časopis Týden.
