Přehled týdeníků
Do studia jsem pozval Zdeňku Kuchyňovou, abychom Vám spolu nabídli výběr tří článků z čerstvých vydání prestižních českých týdeníků.
Komunista Vojtěch Filip prohlásil v české soukromé televizi Nova, že americký prezident George Bush je jako Hitler a NATO zločinecká organizace. Tato přirovnání pronesl už jednou, před parlamentními volbami letos v červnu. Proč jim tedy věnovat pozornost dnes? - klade si otázku týdeník Respekt. Důvod je prostý. Demokratické strany mezitím zvolily Filipa za místopředsedu Poslanecké sněmovny a on se tak stal reprezentantem státu. Zahraniční politika zákonodárce zajímá málokdy - většinou v případě války (Kosovo), hrozícího mezinárodního skandálu (dodávky pro jadernou elektrárnu v Íránu) nebo vztahu k Evropské unii (projev Václava Klause před Evropským parlamentem). Ani nad slovy komunisty Filipa by neměli mávnout rukou, ale veřejně je odmítnout a hlasovat o jeho setrvání ve funkci. Příkladem může být Německo, kde za podobné výroky přišla o křeslo ministryně spravedlnosti. Filip poškodil Česko v očích spojenců. Navíc tvrdí, že země je členským státem zločinecké organizace, tedy NATO. Pak zemi nemůže reprezentovat v zahraničí, což přitom patří k běžné agendě místopředsedů Poslanecké sněmovny. Filipovo přirovnání Bushe k Hitlerovi je zcela absurdní. Zaznívá z úst člena strany, která byla souputníkem nacistů. Komunistické a nacistické režimy přece měly na svědomí srovnatelný počet obětí. Pokud nadále zní ze strany demokratických politiků nad Filipovými nehoráznostmi mlčení, jistě se to nedá vykládat jako souhlas. Ale zřejmě se komunisté už stali ve sněmovně tak důležitým hráčem, že rozčilovat jejich zástupce se nikdo neodváží, konstatuje se v článku týdeníku Respekt.
Stále živé téma "mrtvých" Benešových dekretů zažilo letos dva vrcholy, píše týdeník Respekt a pokračuje: První přišel v lednu, když tehdejší premiér Miloš Zeman roztočil spirálu politické vulgarity na nejvyšší obrátky a sudetské Němce označil za Hitlerovu pátou kolonu, Rakušany za idioty atd. Druhý v dubnu, když parlament v rámci nacionalistické honby za voličskými hlasy na popud Občanské demokratické strany a komunistů přijal deklaraci o nedotknutelnosti dekretů. Minulý týden dosáhla debata dalšího přelomového momentu. Začalo odpočítávání času k definitivnímu rozhodnutí "buď nedotknutelnost, nebo Evropská unie". Závěr analýzy Benešových dekretů trojicí právníků Froweina, Bernitze a Prouta, kterou si objednal Evropský parlament, zní, že dekrety neznamenají po právní stránce překážku pro vstup Česka do Evropské unie. Co to znamená? V zásadě to, že se uzavřelo bruselské kolbiště pro boj o dekrety, protože neohrožují aplikaci evropského práva na českém území po rozšíření Unie. Scénáře dalšího vývoje v dekretové odyseji jsou podle týdeníku Respekt v zásadě dva. První: Česká vláda odmítne morální odsouzení Benešových dekretů, ať už by mělo jakoukoli formu. Vyrazí tím trumfy z rukou ODS a KSČM, které jsou připraveny roznést vládu na kopytech při sebemenším náznaku vůle ke kompromisu. Zároveň ale donutí rakouské politiky k razantním výrokům v předvolební kampani a slibům, jejichž částečné splnění pak bude veřejnost vyžadovat. Druhý scénář začíná morálním odsouzením dekretů, zejména pak kolektivní viny a zákona o amnestii, ústy české vlády ještě před prosincovým summitem Evropské unie v Kodani, kde má být politicky posvěceno její rozšíření - aniž by se předtím zásahem tiché diplomacie zostřila rétorika z Rakouska a Německa, anebo až po českém referendu o vstupu do Unie - v případě vítězství levice v předčasných volbách v Rakousku. Ratifikace rozšíření v Berlíně a Vídni pak bude takřka hotová věc. Rizikem tohoto scénáře jsou ale reakce českých nacionalistů, kteří mohou vstřícnost kabinetu napadnout v kampani před prezidentskými volbami a zejména pak referendem - s patřičnými důsledky. Druhá varianta je přesto racionálnější. Česká vláda to samozřejmě ví a je jen otázkou času, kdy připustí, že hledá způsob, jak se zbavit horké brambory v česko-rakouských a česko-německých vztazích a přitom nedat šanci opozici, píše týdeník Respekt.
Najít schopného ředitele velkého podniku stojí statisíce korun a někdy to trvá i rok. V současné době je v Česku největší poptávka po lidech z oboru telekomunikací nebo pro řízení velkých obchodních řetězců, uvádí časopis Týden.
"Dobrý den, pane Nováku, u telefonu je x y z headhunterské společnosti té a té. Rád bych si s vámi promluvil o projektu, na kterém pracuji. Hledám..." následuje pojmenování příslušné funkce. Můžeme se sejít? Takhle nějak, podle časopisu Týden, začíná přetahování manažerů.
"Headhunter", tedy "lovec mozků", je člověk, který se profesionálně zabývá vyhledáváním nejschopnějších šéfů. Vzhledem k tomu, že nejschopnější nemají o práci nouzi, je úkolem headhuntera takového člověka najít, vyhodnotit reference a v konečné fázi jej přesvědčit, aby přešel k jiné firmě. Za to dostane honorář, který se pohybuje ve statisících až milionech korun.
Občas vyjednávání zamrzne na mrtvém bodě. Většinou se tak děje ve chvíli, kdy přijde na řadu otázka manažerských bonusů, jako je značka auta, pojištění, škola pro děti, dům pro rodinu, který se nelíbí manželce, a podobně. S výší platu problémy většinou nejsou. Zájem je především o lidi, kteří jsou schopni v dobrém smyslu převrátit firmu vzhůru nohama, a přitom si nad ní ještě udržet kontrolu.
"Jednoznačně klesá počet zahraničních manažerů."
...tvrdí Alice Punchová z jedné headhunterské společnosti.
"Firmy už přestávají být ochotné platit extra výhody, jako jsou drahé školy pro děti a bydlení, což u místních manažerských špiček odpadá. Nehledě na to, že český manažerský talent už existuje. Velký zájem rozhodně není o vysloužilé státní úředníky. U našich klientů se s takovou poptávkou nesetkáváme. Firmy mají často obavu, že by jejich politická minulost mohla způsobit nějakou senzaci, která by firmě neprospěla. Spíše jsou poptáváni jako konzultanti v oborech, kde je potřeba mít hodně kontaktů z politického života."
...vysvětluje paní Punchová. Za možnou slabinu u českých šéfů považuje jejich raketový růst. V České republice prý vyrostli manažeři velmi rychle a teď si musejí zvykat na to, že jsou na vrcholu, odkud se už jen těžko někam stoupá. V zahraničí jim to trvá celý život. Na českém trhu je více nabídek než vhodných kandidátů. Přesto se postupně stabilizuje a už dnes se platy manažerských špiček pomalu vyrovnávají například se skandinávskými zeměmi, uzavírá časopis Týden.
