Překvapivý výběr z české poezie pro děti

Blatný, Kainar, Hrubín, Lukešová, Žáček, Černík, Nikl. Tušíte jistě, co mají společného - jsou to autoři poezie pro děti. Ale Sova, Bezruč, Palivec, Hrabal, Součková, Škvorecký, Kuběna? Ano, i to jsou podle editora Petra Šrámka autoři poezie pro děti. Více než 150 autorů, každý zastoupen jednou až čtyřmi básněmi. Editor Petr Šrámek knihu označil jako tyglík, v němž se taví nejrůznější přístupy, aby vynikla esence dětského vnímání světa: hravost. Podle stejného klíče může být kniha také čtena.

"Samozřejmě jsem velmi vděčný nakladatelství, že ustoupilo od určení kniha pro šestileté, kniha pro osmileté nebo do patnácti let, a byli ochotni souhlasit s knihou-hrou, která umožňuje doslova hrát si. Já vím, že básně nejsou zvířátka z papíru, ale zároveň se domnívám, že když se z přístupu k básni vytratí hravost, tak bude jednou dítě i jako dospělý říkat, že básním nerozumí, že je nečte. Uvědomme si, čím jsme všichni začínali, dostávali jsme různá říkadla, rozpočítadla, to byla poezie velmi esenciální, čistá, mnohdy nonsensová, mnohavýznamová, nesmyslná. A pak se toho zbavíme a přestane to fungovat. To mi připadá škoda, snažil jsem se tuto rovinu podržet, snažil jsem se, aby kniha byla hravá."

Pokuste se nám vysvětlit, s čím vším si v ní hrajete.

"Měl jsem představu, že když dítě vezme do ruky knihu, tak vidí jenom jednu dvoustranu, nic jiného, ani to, co bylo o dvě strany dříve, ani co bude o pět stran dál. Základní představa je: mám otevřenou knihu, mám otevřený svět. A vždycky spolu ta dvojice básní na levé a pravé straně nějak souvisí. Jsou v napětí, jindy se doplňují. Tohle společné téma nějakým nenápadným motivem přechází na další stranu do další dvojice a to zase do další dvojice. nevytvářel jsem žádné herbáře ani bestiáře, nevytvářel jsem shluky básní na téma kopretiny nebo kde by se objevil dvacetkrát nějaký ptáček. Nic proti takovým pokusům, ale moje snaha byla, aby kniha nabízela jakousi cestu. A aby to nebyla cesta lineární, pokusil jsem se vytvořit různé zkratky a každá báseň má vedle sebe kromě ilustrace motivický rejstříček, zkrátka dvě tři klíčová slova odkazují na další básně. Jestliže se v nějaké básni objeví kůň, tak tam bude odkaz na další výskyty slova kůň v celé knize. A dítě samo nebo s rodičem může přeskakovat tam a zpátky, jak se jim zrovna líbí. Tím se myslím podařilo, že ta kniha vlastně nemá konec."

Je to kniha pro děti internetového věku.

"Už jsem se s tím také setkal, dokonce i recenzenty inspiruje k takovým srovnáním, a vlastně asi ano, ale ta prvotní inspirace taková nebyla. myslím, že kdyby ta kniha byla jen v elektronické podobě, tak by tu svoji hravost vlastně ztratila. protože to, že v té knize musím jít nejen zleva doprava, jak jsem zvyklý podle obvyklého stránkováním, ale že se mohu pohybovat v protisměru, napřeskáčku, že se mohu vracet, že mohu nacházet vedle sebe neobvyklé věci, které bych u sebe v knihovně ani v dějinách literatura nenašel, tak to podle mě otvírá neuvěřitelné možnosti a je to pro mě jakési dobrodružství s knihou."

A když už má člověk dost přeskakování, může se zase vrátit k základnímu, obvyklému stránkování. A tady se dostaneme k tomu, že kniha má zároveň tři oddíly: nebe, peklo, ráj. Jsou to tématické oddíly?

"Nejsou tématické. Nebe - peklo - ráj skutečně odkazuje na tu hru, ať už to známe jako skákání panáka nebo tu papírovou hru. Kniha má skutečně tři oddíly, ale to neznamená, že byste v oddíle nebe našel jenom básně veselé, harmonizující, v pekle smutné, tajemné a nebezpečné, a v ráji že se skutečně dostanete do jakéhosi čtenářského ráje. Toto rozdělení na tři oddíly umožnilo, aby se na knize podílely tři mladé ilustrátorky, Alžběta Skálová, Alžběta Zemanová a Radana Přenosilová. Myslím, že se úžasným způsobem s básněmi vyrovnaly, někde jsou vyloženě proti jejich poetice, hrají si s nimi, motivy přecházejí z obrázku do obrázku. Hezký příklad je u básně T.R.Fielda Na úpatí Sněžky/ potkal jsem tři ježky/ všichni tři šli pěšky/ život je holt těžký. Moje dcera tu báseň už dávno zná, je jí šest a půl roku a když viděla tu knihu, tak aniž by ji četla, jen se dívala na ten obrázek a říkala: Na úpatí Sněžky/ potkal jsem dva ježky. Já jsem byl překvapen, a pak jsem zjistil, že ten jeden ježek utekl na obrázek z předchozí strany, na zasněžený hrb velblouda, a ten ježek si tam sedí jako na Sněžce. To je dokonalé, přesně tak jsem si to představoval, takhle měla fungovat textově a zdá se, že tak funguje i obrazově."

Tyglík české poezie pro děti 20. století vybavil jeho editor Petr Šrámek, který je naším hostem ve studiu, několika rejstříky. Jeden z nich řadí autory podle data narození. Co se z nich o autorech dozvíme?

"Ten nejstarší je ze 60. let 19. století, jeho báseň tedy už z 20. let, a ten nejmladší se narodil v polovině 70. let 20. století. Představte si knihovnu, která nebude seřazená podle abecedy, ale třeba si doma seřadíte knihovnu podle barev obálek. Pak je tam ještě rejstřík, který umožňuje vnímat básně ne podle názvů, ale podle toho, jak začínají. A to byla zase moje osobní zkušenost, že děti si většinou nepamatují název, ale začátek, takže to je dobrá návodná stopa pro rodiče, aby se mohli rychleji zorientovat. A pak jsem si nemohl odpustit další rejstřík a v něm jsem seřadil ty básně i podle délky, od té nejkratší až po čtyřiapadesátiveršovou."

To jsou konkrétně které?

"Četl jsem v novinách zprávu má tři verše od Iva Vodseďálka a čtyřiapadesát veršů má báseň Ivana M. Jirouse Ptala se Františky Marta."

A tou nejkratší básničkou rozhovor s Petrem Šrámkem uzavřeme:

Četl jsem v novinách zprávu/ z Velké pardubické/ a přeskakoval jsem řádky.

Knihu Nebe - peklo - ráj vydalo nakladatelství Albatros k 60. výročí své existence.