Prezidentova slova poslancům

Václav Klaus vystoupil minulý týden v Poslanecké sněmovně po sedmi letech a teprve po druhé ve funkci prezidenta. Hned v úvodu projevu volal po kultivovanější a vyzrálejší podobě politického soupeření. Zákonodárcům řekl, že mají "velkou příležitost vrátit sněmovně v očích veřejnosti vážnost, která jí patří". Mohla jeho slova padnout na úrodnou půdu? S touto otázkou jsem se obrátil na politologa Jana Kubáčka.

Václav Klaus (Foto: ČTK)

"Myslím si, že v současnosti je atmosféra příznivá těmto dílčím změnám, protože politici v květnu pocítili poměrně výrazný veřejný projev vůle voličů a fenomén kroužkování preferenčních hlasů. Navíc se tam objevilo několikero subjektů, které si z proměny politické kultury, její kultivace a efektivity udělaly politické téma. A to jedno z témat ústředních. Jinými slovy, pokud se to nepovede nyní, tak situace je do budoucna velmi ztížená. Prezident republiky tuto příležitost vycítil, a právě možná i tím, že ji ztotožnil se svoji historickou návštěvou Poslanecké sněmovny, dal na ní ještě větší důraz, a tím i větší zájem veřejnosti i její průběžné řešení. Zkrátka sněmovní politici se nebudou příliš moci vyvázat z této proměny a z této možnosti."

Prezident Klaus vyslovil tvrdou kritiku na adresu Ústavního soudu v souvislosti s jeho rozhodnutím zrušit loňské předčasné parlamentní volby. Prohlásil, že se tato soudní instituce chová jako nekontrolovatelná třetí parlamentní komora. Souhlasíte s takto pojatou kritikou Ústavního soudu?

"Myslím si, že je příliš vyhraněná, že je klasicky politická, je tak viditelnou pozicí, aby byla citována, aby byla medializována, přitahovala pozornost. Pravdou je, že Ústavní soud má u nás poměrně velmi silnou roli. Přesto si myslím, že je to role důležitá, protože opravdu potřebujeme kultivovat politické poměry a je potřeba, aby tady byly určité mantinely k politickému vystupování a přílišné politizaci každého jakoby problému nebo ústředních rozhodnutí společnosti, kamž patří i například volby. Ano, Ústavní soud je silný, ale podobně silně silný je i v dalších evropských zemích. Patří to k určité evropské tradici, a spíše politici musí začít respektovat, že i oni mají jisté hranice, jisté mantinely, a že i jejich slovo má jisté ohraničení, že existuje ještě jakoby vyšší moc nad mocí každodenní, zákonodárnou, mocí politickou. Problém je, že i prezident republiky a mnozí další politici, zejména z těch dvou velkých politických stran, Ústavní soud začali vnímat jako další kolbiště, jako další ústřední místo každodenních politických bojů a vnitrofrakčních přetahovaných. A to je asi největší komplikace. Zatížili Ústavní soud, a ten soud, místo toho, aby se stal místem vážených, stěžejních rozhodování, po vzoru například německého či francouzského příkladu, stal se opravdu jenom kolbištěm dohadování o zdravotnických poplatcích, o některých zákonech, o některých dílčích rozhodováních politiků. Zkrátka v jednu chvíli se stal v podstatě druhou Poslaneckou sněmovnou, místem jisté přetahované. A ta role mu určitě nepřísluší."

Prezident republiky rovněž vyjádřil obavy z přílišného vlivu evropských směrnic a varoval před jejich "mechanickým přebíráním" českými zákonodárci. Byl to podle vás pouze klasický projev prezidentova euroskepticismu, nebo těmito slovy sledovat něco víc?

"Je to kombinace obojího. Pravdou je, že prezident republiky je velmi skeptický vůči Evropské unii, někdy směšuje věcné důvody s ideologickými, a tím snižuje ty věcné argumenty, které zbytečně zapadají mezi ideologickými prohlášeními, a ono v některých věcech lze poměrně silně souhlasit s prezidentem republiky. Opravdu je třeba, aby Česká republika si vytvořila sebevědomou, jasnou, ale dlouhodobě předvídatelnou pozici vůči Evropské unii a vůči dalším členským státům, a opravdu byla aktivní v tvorbě a ovlivňování své legislativy či legislativy Evropské unie. Ale stále nezapomínejme, že drtivá většina, přes dvě třetiny legislativy, je stále přijímáno na půdě ministerské Rady Evropské unie, kde zasedají reprezentanti států, ne Evropský parlament, ne Evropská komise. Čili ten problém je složitější, ale rozhodně lze souhlasit se slovy prezidenta republiky, že je potřeba sebevědomého, konstruktivního, pozitivního a výrazného postoje českých politických elit vůči evropskému prostředí, evropské půdě."

Jan Kubáček

Václav Klaus si také posteskl, že od jeho předchozího vystoupení v Poslanecké sněmovně před sedmi lety se nic nezměnilo na nutnosti provést zásadní reformu veřejných financí. Vidí to jako dluh politiků vůči české společnosti. Sněmovní opozice mu vyčítá, že nezmínil také, jak mají být rozloženy náklady takovéto reformy. Myslíte si, že ve vystoupení tohoto druhu mělo být místo pro takovou analýzu?

"Těžko říct. Ono samozřejmě asi nikdy nebude situace, kdy budou všichni spokojeni s projevem a budou chválit řečníka. Pravdou je, že potřebujeme dlouhodobější debatu o poloze reforem a potřebujeme zejména širší podporu reforem, nejen pověstné vládní koalice. A to, jestli to byla sto jednička či dokonce menšinová, nebo teď sto osmnáctka, zkrátka potvrzuje, že opravdu je potřeba, aby do toho byla vtažena i konstruktivní opozice. Aby zkrátka reformy byly dlouhodobé, protože jen tak mohou fungovat a kultivovat společnost a proměňovat právo a chování nás, občanů. Není možné, abychom pobíhali ode zdi ke zdi, a co volební období ty reformy proměňovali nebo je naopak rušili. Čili tady opravdu je potřeba, a tady částečně můžeme i souhlasit se slovy opozice, širšího vtažení těch politických táborů, přenesení odpovědnosti na větší majoritu, a tím zásadnější a dlouhodobější dopad na společnost."