Při schůzce prezidenta s europoslanci došlo k roztržce
Jednou z prvních akcí blížícího se předsednictví Česka v Evropské unii byla páteční návštěva europoslanců u prezidenta Václava Klause. Vinu na tom, že skončila konfliktem a slovní přestřelkou, vysvětlují obě strany různě. Spíš než příčinu - míru provokace a adekvátost reakce - lze proto analyzovat samotný fakt, že k ní došlo. O čem to svědčí?
"To se děje stabilně, vždy na začátku se té zemi odevzdá předsednictví..."
V reakci na vzniklý spor kancelář prezidenta posléze zveřejnila na svých internetových stránkách zápis jednání, z něhož vyplývá, že roztržku vyvolal dotaz předsedy evropské frakce zelených Daniela Cohn-Bendita na Klausovy vztahy s irským odpůrcem lisabonské smlouvy Declanem Ganleym, na jehož adresu Cohn-Bendit poznamenal, že není ani znám původ jeho peněz. Klaus žádal Pötteringa, aby Cohn-Benditovi odebral slovo, to ale předseda odmítl. Hrad posléze uvedl, že Cohn-Bendit přišel na schůzku provokovat. Další účastník schůzky Brian Crowley pak řekl, že setkáním s Ganleym se Klaus dopustil urážky irského lidu. Klaus přirovnal způsob jednání europoslanců k poměrům před rokem 1989.
"Škoda, že do toho pan prezident zasáhl takovým způsobem. Podle mě to nebylo potřeba. A to že zveřejnili ten zápis (...) myslím že tentokrát byl evropský parlament zapleten do ani ne vnitrostátního, ale vnitrostranického problému."
Víkendový kongres ODS překvapivě přijal stanovisko k této události. Konstatoval, že "většina vedoucích představitelů parlamentu předvedla neschopnost a neochotu naslouchat jiným názorům na uspořádání EU" a že "předseda Evropského parlamentu Pöttering při jednání u prezidenta republiky nebyl schopen garantovat důstojnou úroveň diskuse."
"Pro mne tam bylo velmi sympatické jednání předsedy Evropského parlamentu Pötteringa, který se snažil tu debatu dostat do nějakého evropského standardu, to znamená že evropský poslanec má samozřejmě právo vyjádřit svůj názor a i když je hostem prezidenta republiky, nemůže být omezován ve vyjádření, které je navíc v souladu s evropskou politikou."
Podle politoložky Vladimíry Dvořákové spor upozornil zejména na rozdíl politické kultury u nás a v Evropě:
"Politici v Evropě prostě vědí, že mohou dostávat provokativní otázky, otázky, které se jim nebudou líbit. U nás si politici obecně ještě nezvykli a mají neustále tendence určovat, o čem se bude hovořit."
Může mít tato roztržka kromě mediálního ohlasu v Evropě ještě nějaké praktické důsledky? Poslankyně Belohorská soudí, že ne:
"Evropský parlament je zvyklý na rozdílné názory a novináři, kteří přijdou, nakonec vidí i diskusi na plénu. Ale vždy je distinguovaná. Nikdy není taková, aby se někdo umlčoval nebo nedej bože aby se přirovnával jednou k Sovětskému svazu a jindy nevím k čemu."
Podle politoložky Dvořákové se ale postoje Václava Klause promítají dlouhodobě.
"Naznačovali mi lidé, že pokud jsou dílčí komise a podkomise v Bruselu, že je tendence vůbec tam Čechy nebrat. S obavou, že budou paralyzovat ty rozhodovací procesy. Jak dalece je to pravda nebo v jakém měřítku, nevím, ale tyhle signály už jsme tady zaznamenali."
To podle Dvořákové dlouhodobě poškozuje Českou republiku v přístupu k informacím, k vlivu i ke zodpovědnosti za společné rozhodování.
