Překvapení v podobě personálních změn, které přichystal kongres ODS, je lákavým předmětem různých úvah. Jak ale uvádí Zdeněk Vališ, prognózovat další vývoj není vůbec snadné.
Změna předsedy velké strany je vždy komplikovanou záležitostí a tak trochu sázkou do loterie. Dochází k rozvolnění poměrů a vnitřních vazeb, což vyvolává zákonitě nejistotu a určité pnutí. Takovému lehčímu zemětřesení se nevyhnula ani vládnoucí sociální demokracie, i když u ní byla změna vedení připravována s velkým časovým předstihem a dopředu se vědělo, kdo nastoupí po Miloši Zemanovi. O to více se může změna dotknout strany, z jejíhož čela odchází otec-zakladatel, pro mnohé symbol poloboha. Je ovšem rovněž známo, že změna je život a že se často stává hybnou silou progresivního vývoje. Zda tomu ale tak bude i v případě ODS, je v tuto chvíli ve hvězdách. Zdá se totiž, že nové stranické vedení vzešlo z průmětu ne zcela průhledných mocenských silokřivek. Teprve praktická činnost ODS v příštích týdnech a měsících více napoví o tom, kam chce strana směřovat. Zatím lze jen spekulovat.
Václav Klaus, Foto: CTK
Na jedné straně zřejmě kdekoho překvapila neočekávaná síla, s níž na uplynulém kongresu vyplul na povrch protiklausovský proud. Jen málo delegátů podpořilo Václava Klause v jeho snaze zdůraznit zápas o interpretaci 90. let jako hvězdné doby ODS, která neskončila kvůli chybám Klause a stranického vedení, ale kvůli zradě při tzv. Sarajevském atentátu. Padala naopak slova o novém začátku, o novém stylu, o týmové práci, o důrazu na budoucnost. Na druhé straně sám nový předseda Mirek Topolánek ještě před zvolením prohlásil za ideologii ODS klausismus, tedy vlastně setrvání při starém. Račte si vybrat! Někteří delegáti se v kuloárech netajili tím, že favorit na předsedu Petr Nečas si prý ve svém sobotním vystoupení podřezal větev sám pod sebou, když vytáhl do zásadního boje proti korupci a zmínil v této souvislosti straníky, kteří se honí za křesly v dozorčích a správních radách ve státně hospodářské sféře. Útočit z idealistických pozic na různé prebendy se zkrátka nevyplácí, zvláště když právě takové prebendy přitáhly do politiky určitě dost lidí. Ostatně už také zazněly hlasy, že po kongresu pouze jedna ekonomická lobby vystřídá v těžko kontrolovatelném vlivu na politiku ODS jinou lobby. Ale to může být jen zlovolná pomluva.
Mirek Topolánek, Foto: CTK
Spekulovat se ovšem dá i jinak. Řada straníků soudí, že ODS musí být zásadní opozicí, v níž nebude prostor pro jakékoli handlování se sociálními demokraty. S tímto názorem se plně ztotožňuje jak Mirek Topolánek, tak neúspěšný kandidát na předsedu Petr Nečas. Tomu nebyla už dříve po chuti ani opoziční smlouva. Přesto Nečas prohrál i souboj o post prvního místopředsedy strany, a to s Janem Zahradilem, kterému by údajně nevadila velká koalice se sociálními demokraty. Že by si nové vedení ODS ponechávalo lehce pootevřená zadní dvířka pro všechny případy?
Samozřejmě otazníkem rovněž zůstává další činnost Václava Klause nejen v ODS, ale v české politice vůbec. Jeho možnosti totiž budou větší než je tomu v případě jeho největšího rivala a zároveň přítele Miloše Zemana. V jedné věci by ale přece jen šlo vyslovit prognózu. ODS rozhodně nehrozí rozkol. Dnešní živoření Unie svobody ukazuje, jak dopadli ti, kdo se odštěpili. Pro ODS ale hraje i fakt, že v zemi nehrozí předčasné volby. Bude mít tedy čtyři roky na zvládnutí změn. A to by mohla být dostatečně dlouhá doba k tomu, aby se v příštích volbách objevila na scéně opět zdravá a sebevědomá pravicová strana.
