Problematická přiznání

Možná česká nevraživost na všechny, kteří mají větší majetek než průměrný občan, se asi projevila v průzkumu, který provádělo v únoru Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd. Šedesát dva procent dotázaných občanů se totiž domnívá, že zavedení majetkových přiznání by byla prospěšná věc. Ale pouze u těch lidí, jejichž majetek činí více deset miliónů korun. O zavedení majetkových přiznání usiluje sociálnědemokratická vláda už delší dobu, ale jak uvádí Zdeněk Vališ, podle většiny pozorovatelů jde spíše o slepou uličku.

Jestliže téměř tři čtvrtiny občanů jsou pro majetková přiznání, a jen čtvrtina neví, nebo jsou proti, dá se z toho usoudit, že pro jsou převážně ti, kterých by se majetková přiznání netýkala. Zato těm, co jsou na tom evidentně lépe, by to ona většina zřejmě ráda "osladila". První majetková přiznání měli velmi bohatí občané podávat podle vládních představ už v polovině letošního roku a další pak vždy po třech letech. Přiznání by obsahovalo seznam všech nemovitostí, pozemků, dopravních prostředků a peněžních vkladů na jméno. Způsoby oceňování majetku by byly přímo stanoveny v zákoně. Tímto krokem prý vláda nechtěla uvalit na občany nějakou novou daň, ale zaznamenat přírůstek jmění, porovnat ho se zaplacenými daněmi a zjistit, zda se dotyčný neobohatil podvodem.

Někteří politici a pozorovatelé připouštějí, že za určitých okolností by majetková přiznání mohla být pro stát opravdu přínosem. Nabývat majetek je totiž možné různými způsoby. Současný daňový systém ale sleduje jednotlivé kategorie daní samostatně. Odborníci většinou soudí, že chybí způsob, jak zachycovat změny ve vzájemných souvislostech, zejména tam, kde dochází k přechodům jedné formy majetku v jinou. Utajené příjmy a následné nelegální nabytí majetku se prý za těchto okolností prokazují obtížně. Teoreticky by tedy mechanismus majetkových přiznání mohl fungovat. Nicméně většina odborníků se stejně kloní k závěru, že účinnost tohoto mechanismu by byla nízká. Zato technicky a administrativně velmi náročná.

V Evropské unii neexistuje stát, ve kterém by bylo zavedeno přiznání vládou prosazovaného typu. Tam, kde se o to pokusili, rychle pochopili zbytečnost takového počínání. Majetková přiznání si vyzkoušeli na Slovensku a není známo, že by přinesla nějaký viditelný užitek. Proto také většina odborníků, ale i mnozí opoziční politici doporučují vládě, aby se spíše soustředila na zvýšení efektivnosti vlastního vybírání daní, čili na vytvoření stabilního mechanismu fungujícího v delším časovém horizontu.

Není žádným tajemstvím, že na "divokém východě", kam lze v prvních letech po pádu komunismu zařadit i Česko, přišli mnozí k velkým majetkům i dosti podivným způsobem. Ale právě tyto majetky jsou už dnes ve většině případů určitě spolehlivě zlegalizované. To je fakt, který už nikdo nezmění a ani majetková přiznání zpětnou nápravu nezjednají. Ostatně nikdo se dnes nepohoršuje nad tím, že třeba taková vážená americká bankovní rodina Morganů je v příbuzenských vztazích s dávným námořním pirátem stejného jména. Ani nad tím, že dnešní prosperita Rakouska je postavena na penězích různých poválečných spekulantů, kteří rozjížděli ekonomický rozvoj země a připravili tak prostředí pro poctivé podnikatele.