Proč má Česká republika rozhodovat o lovu keporkaků?

Parlament České republiky projednává změny v kvótách na lov velryb. Úprava kvót pro lov těchto mořských savců sleduje jejich ochranu před komerčním lovem, a zároveň ponechává prostor pro tradiční lov domorodých obyvatel Grónska a Islandu. Česká republika jako země, která v polovině 90. let přistoupila k Mezinárodní úmluvě o regulaci velrybářství, má právo se k této problematice vyslovit, a to přesto, že sama nemá přístup k moři, lovem velryb se nezabývá a prodej produktů z velryb je zde zakázaný.

Podle aktualizovaného znění Úmluvy se zavádějí kvóty na lov keporkaka na 9 kusů. Současně se snižuje povolená kvóta pro lov plejtváků myšoků z dosavadních 19 ks na 16 ks. Grónsko dobrovolně snižuje kvóty pro lov plejtváka myšoka z 16 na 10 kusů. Rovněž se snižuje kvóta pro lov plejtváka malého z 200 ks na 178 ks.

Podstatu změn shrnuje senátor Jiří Pospíšil:

"Mění počet velryb, které smějí ulovit domorodci v Grónsku, a snižuje kvóty pro ostatní velrybáře, kteří tvrdí, že je chytají z vědeckých účelů, to znamená speciálně pro Japonce."

Senát změnu schválil 6. dubna. Senátor Jiří Pospíšil se podivuje nad tím, že se touto problematikou musí zabývat český parlament:

"Samo o sobě to není špatná věc, ale mně přišlo legrační, že o tom jedná český parlament. Zastával jsem názor, že bychom měli z této úmluvy vystoupit a jako gesto dobré vůle potvrdit, že u nás se nesmí ani prodávat ani obchodovat toto maso, to je všechno zakázané zákonem. A já si myslím, že z hlediska vnitrozemské země by to stačilo."

Jiří Pospíšil

Rozhodovat o lovení velryb odmítá:

"To je skoro jako by sem jezdil někdo ze Sahary nám vysvětlovat, jak máme pěstovat brouka na Šumavě."

Podle Jana Freiberga z české pobočky Greenpeace by se ke globálním otázkám měl mít právo vyjádřit každý:

"Já si nemyslím, že se jí bezprostředně nedotýká, všechny státy by měly mít možnost dělat zásadní rozhodnutí, která se týkají světového přírodního bohatství. To skutečně nepatří jednotlivým státům, ale všem obyvatelům této planety, kteří jsou zastupováni jednotlivými státy."

Senátor Pospíšil ale poukazuje na to, že vedle nevelkého příspěvku na chod mezinárodní organizace pro regulaci velrybářství vynakládá Česká republika taky nepřímé náklady na podobné pravidelné změny legislativy.

"Každá taková změna je ve skutečnosti dražší než účast v té organizaci, protože se tím musí zabývat ministerstva a obchází to nosrmální legislativní kolečko, tzn. vyjadřují se k tomu ostatní ministerstva, a pak o tom jednají obě komory parlamentu, což mi připadá poněkud absurdní."

Foto: © Greenpeace/ Cunningham

Mezinárodní úmluva o regulaci velrybářství byla sjednána 2. prosince 1946 ve Washingtonu. V současnosti má 88 smluvních stran, z toho 25 členských států EU. Podle Jiřího Pospíšila zazněly při projednávání v senátu ekologické hlasy, podle kterých by se Česká repoublika neměla vyřadit z rozhodování:

"Prý by bylo málo zemí, aby chránily velryby. Ale když jsem se díval na hlasování té organizace, tak by se to tam ani nepoznalo, kdybychom tam chyběli."

Jan Freiberg z Greenpeace upozorňuje, že existují snahy lovců velryb získat pro sebe hlasy navíc:

"V minulosti to bylo především Japonsko, které na jednáních té mezinárodní velrybářské komise lákalo jednotlivé malé státy, aby do té komise vstoupily a pak za úplatu nebo hospodářskou pomoc hlasovaly ve prospěch Japonska."

Zemí, kde rozhodování prochází demokratickým procesem, se to netýká. Je to ale důvod, proč je každý hlas na ochranu velryb důležitý. Poslanecká sněmovna se zabývala předlohou v únoru zatím pouze v prvním čtení a postoupila ji zahraničnímu výboru k projednání. Nakonec ji bude muset ještě podepsat prezident republiky.