Proč naši fotbalisté dohráli tak záhy?
Fotbalové mistrovství světa jde v Německu pomalu do finále, ale bohužel už bez české reprezentace. Náš fotbalový fanoušek je zklamán, a proto není divu, že se mnohdy ptá, proč se tak stalo. O příčinách vyřazení českých fotbalistů na světovém šampionátu a dalších fotbalových souvislostech jsem si povídal s komentátorem Petrem Hartmanem.
"Já si myslím, že překvapením by bylo v momentu, kdyby všechno probíhalo ideálně, kdyby národní tým byl na mistrovství světa v optimální formě, a tak tomu nebylo. Už před mistrovstvím se objevovaly náznaky, že to bude obtížné také kvůli tomu, že někteří hráči byli zranění, rychle se vyléčili, ale nebylo jisté, jak to s nimi bude dál, jakou budou mít formu, zda jim zdraví vydrží. A v této souvislosti bylo také velkým rizikem, že trenér postavil taktiku založenou na některých těchto hráčích."
Nejen po sportovním nezdaru se obvykle hledají jeho příčiny. U nás se tak děje zejména v případě, že jde o nejpopulárnější sporty - lední hokej a fotbal. Do hry pak až příliš často vstupuje berlička v podobě slova "kdyby": kdyby se nezranil ten a ten, kdybychom se připravovali jinak, kdyby ten rozhodčí odpískal nebo naopak neodpískal zjevný faul, a podobně. Je po typicky česká vlastnost hledat viníka jinde než u sebe?
"Nevím, jestli je to typická česká vlastnost, ale vím, že se tak často děje, hlavně v prostředí české kopané, kde se hledají všemožné výmluvy často, a málo kdy se pojmenují chyby pravými jmény. Ostatně kdyby tomu bylo jinak, tak dnes už máme lépe vyřešenou korupční aféru, máme jiné vedení Českomoravského fotbalového svazu. To je jenom důkaz toho, že v českém fotbale se nepracuje koncepčně a nepracuje se tou správnou cestou. A všechno souvisí se vším. Potom se nelze divit, že i na mistrovství světa výkladní skříň české kopané, tedy reprezentace, zklame."
Na světovém šampionátu česká reprezentace neuspěla. Co dál? Měl by u ní zůstat trenér Karel Brückner? Měli by dál pokračovat starší tahouni typu Pavel Nedvěd, Karel Poborský, Tomáš Galásek či Jan Koller? Není čas na změnu koncepce hry?"Na tuto otázku by mohla odpovědět důkladná analýza, ale obávám se, že v českých poměrech k ní nedojde. Ostatně slova manažera české reprezentace Vlastimila Košťála o tom, že nabídne Karlu Brücknerovi prodloužení smlouvy jsou jasným důkazem. Jednak by o tom podle mého názoru měl rozhodovat přinejmenším Výkonný výbor ČMFS, a samozřejmě na základě důkladné analýzy. Co se týče těch straších hráčů, tak se tvrdí, že se nemá dívat na věk, ale na výkonnost. A já s tím plně souhlasím. A když hráči typu Karla Poborského se už smíří s tím, že žijí z podstaty, že už vlastně dožívají sportovní kariéru, mají spoustu jiných zájmů, nechce se jim na sobě pracovat, tak by mělo být logickým výsledkem to, že už by dál pokračovat alespoň na té nejvyšší úrovni, v reprezentaci, neměli. Pavel Nedvěd je názorným příkladem toho, že když člověk i v tomto věku na sobě poctivě pracuje, tak i ten zápřah, který měl obrovský v italské lize a v Lize mistrů, je sice na něm znát, ale ne tolik, a patřil na šampionátu k nejlepším hráčům. Proto si myslím, že třeba Pavel Nedvěd by klidně dál mohl pokračovat. A totéž platí o Janu Kollerovi, který k tomu také přistupuje poctivě.
A co se týče Karla Brücknera, tak tam je zarážející to, že byl opěvován jako velký stratég, velký mág, ale nyní tuto pověst podlé mého názoru naprosto ztratil, protože nebyl schopen reagovat na vývoj hry. Postavil taktiku týmu jednosměrně, byla velmi založená na hře s Janem Kollerem, s jedním útočníkem, který byl před mistrovstvím zraněný, dostával se pomalu do formy, dostal se do výborné formy, ale bylo tam to 'ale', zda to vydrží jeho zdraví. Nevydrželo, a pak národní tým nebyl připraven na jakýkoliv jiný způsob hry, což se naprosto projevilo. A samozřejmě je také otázka, nakolik byli někteří hráči kondičně připraveni - zda to bylo jenom psychické selhání po nepříznivém vývoji, nebo zda skutečně na to fyzicky neměli a nemohl se změnit styl hry."Tedy jednoznačně změna ve všech faktorech?
"Změna, ale nemusela by to být změna přímo na postu trenéra. Měl by ale čelit kritické oponentuře, a to by mu podle mého názoru jenom prospělo. Je ale třeba se pak zamyslet, zda bude schopen a ochoten i v tomto věku dále na sobě pracovat, dál se vyvíjet, a zda bude schopen připravit kvalitní mužstvo na mistrovství světa za čtyři roky, protože jak se naši hráči mohli přesvědčit, mistrovství Evropy je sice skvělý fotbalový turnaj, ale vrchol všeho je mistrovství světa. A tam by ten další cyklus měl směřovat. To se všechno musí vzít v potaz."