Proměnu ženy v životě i době přibližuje výstava známé fotografky Dany Kyndrové
Jako typizovaný příběh života ženy by se dala označit výstava známé české fotografky Dany Kyndrové v Křížové chodbě a Rytířském sále Staroměstské radnice v Praze. Expozici, která potrvá do 7. září, navštívila, a s autorkou hovořila, Evelina Himalová.
Letos osmačtyřicetiletá Kyndrová má na svém kontě už padesát tuzemských a zahraničních výstav. Tato, která je retrospektivou její práce za tři desítky let, je největší. Tématicky ojedinělý projekt navazuje na fotopublikaci, která jí vyšla v roce 2002.
"Výstava, respektive ta kniha, má motto 'Mezi vdechnutím a vydechnutím - nesmírně krásný život', což jsem si vypůjčila od Františka Hrubína. Takže myšlenka té výstavy, která vlastně tu knihu kopíruje, je procházka tím životem."
Expozice, stejně jako kniha, má sedm oddílů, spolu viditelně provázaných. Začíná fotografiemi mladých dívek, jejich zráním. Ženy jsou objektivem Kyndrové zachyceny v tehdejší typické módě, při různých příležitostech - ve všech možných prostředích a situacích; nechybějí proto například ani snímky z někdejších spartakiád. Fotografie - podle svých slov - řadila Dana Kyndrová tak, aby vytvářely příběh: Po "dospívání" následuje "mateřství" "rodina", "zábava", "práce", "erotika", "víra" - ta nejen ve smyslu náboženství, ale se všemi svými -ismy. Kolekci 120 černobílých kompozic, pořízených v 70., 80. a 90. letech, uzavírá oddíl "stáří" - od upadání energie až po úplný "konec života". Vystavené snímky pořizovala Kyndrová nejenom v bývalém Československu a v Česku, i když těch je na výstavě většina; dívky, ženy i babičky rozličných sociálních skupin byly předmětem jejího zájmu i během jejích pobytů ve Švýcarsku, ve Francii, v německém Essenu, v Británii, a v současnosti především v Rusku, kam jezdí v posledních letech velmi často.
"Já jsem původně učila jazyky - ruštinu a francouzštinu - na vysoké škole. V roce 1992 jsem dostala nabídku od kantonu Bern na tvůrčí stipendium do Bielu. Přijala jsem ji jako výzvu s tím, že s učením skončím. Takže jsem šest měsíců byla ve Švýcarsku, a musela jsem vypracovat nějaký projekt. Vymyslela jsem si jako zajímavé téma 'Žena', a to byl takový start. Když jsem se potom vrátila, udělala jsem dílčí výstavu 'Švýcarské ženy'. No a pak jsem si říkala, že bych to mohla rozšířit; dostala jsem stipendium ještě ve Francii, potom jsem fotila v Anglii, a vlastně v té knize, která vyšla před rokem, jsou zastoupeny ta Česká republika a ty země, minimálně Rusko a Slovensko. Už na této výstavě jsou fotografie z Ruska. Takže já bych řekla, že je to taková 'Evropská žena', to obecné téma."
Na výstavu pozoruhodných snímků Dany Kyndrové, nazvanou "Žena mezi vdechnutím a vydechnutím", vás pozvala Evelina Himalová. Dodejme, že ne vždy jsou však práce této doma i ve světě uznávané autorky přijímány s příznivou odezvou. Například fotky z oddílu "erotika", zachycující první pražské erotické festivaly, zákulisí nočních klubů či pouliční demonstrace homosexuálů, musela na nedávné výstavě v Moskvě ve Státní knihovně zahraniční literatury, pořádané v rámci České kulturní sezóny v Rusku, svěsit. Nevinné snímky, citlivě zachycující nahé ženské tělo, Rusové označili za pornografii. S podobnou reakcí se setkala i nyní, v případě pražské výstavy, u některých průvodkyň, které vodí turisty na Staroměstskou radnici. Tentokrát však naštěstí nemusela její koncepci měnit.
