Protesty odborářů proti reformě veřejných financí
Ustojí česká vláda současné protesty odborářů? S komentátorem deníku Právo Jiřím Hanákem si o tom v útulném prostředí zahradní kavárničky na pražských Královských Vinohradech povídal Josef Kubeczka.
"Já počínání odborářů chápu, lidsky zejména. Nakonec, mají to v popisu práce organizovat takové demonstrace v případě nutnosti. Na druhou stranu nechápu tu základní věc - čeho chtějí dosáhnout? Volají-li po svržení vlády, znamená to, že chtějí vládu novou a nová vláda může být jedině pravicová. Představa, že tato nová pravicová vláda by byla měkčí a milejší v provádění reformy, se mi zdá jako nesmyslná, protože už dnes je pro Občanskou demokratickou stranu tato připravovaná reforma velmi měkká a velmi nedostatečná. Dá se tedy soudit, že jejich reforma by byla daleko tvrdší a bezohlednější. Nutno také říct, že vláda udělala chybu. Zejména sociálně demokratická část vlády a to je její nejdůležitější část. Ještě před rokem šla do voleb s programem plošných přídavků na děti a s tvrzením, že nynější důchodový systém se dá financovat ještě dlouhá léta, aniž by se cokoli muselo měnit. Nynější oznámení o reformě přišlo tedy nečekaně a náhle. A to je, myslím, jeden z důvodů odborových bouří."
"Je to složitá otázka proto, že tam žijí důchodci na mimořádně vysoké úrovni a sociální stát, který tam je, je až rozmařilý. Samozřejmě má to i politický aspekt a já se nemohu zbavit dojmu, že současné tvrzení, že sociální stát už je dál nefinancovatelný, úzce souvisí s tím, že zmizela hrozba, kterou býval Sovětský svaz. Kdyby Sovětský svaz trval a trvala jeho hrozba pro Západ, pochybuji, že by se vlády odvážily sáhnout na tyto výdobytky sociálního státu."
Je v celku zřejmé, že při současném stárnutí obyvatelstva v Česku je nynější důchodový systém neudržitelný a musí být nahrazen jiným, který by byl schopen budoucí důchody ufinancovat. Nejsou tedy odboráři ve svých protestech tak trochu sami proti sobě?
"No, jednak jsou a jednak musím opět říct, že je chápu. Bude-li si někdo střádat na důchod, může to být buď fond státní nebo fond soukromý. Soukromému fondu tady po zkušenostech z krachováním bank nevěří nikdo a neuvěří tak snadno. Státní fond by byl samozřejmě spolehlivější, ovšem právě v těchto dnech si připomínáme padesáté výročí měnové reformy, která ožebračila lidi totálně. Přišli o všechno - o pojistky, o důchody, o úspory, o sirotčí peníze, úplně o všechno. To všechno tady žije, a proto lidé spíše věří tomu klasickému důchodu, který, ať chce či nechce, stát musí vyplatit tak jako tak."
"Možná, že ukousla, ale musíme to vidět jinak. Důchodová reforma se dala dělat skvěle na počátku devadesátých let, kdy by se peníze z privatizace věnovaly právě na tuto reformu. Je spočítáno, že celá změna financování důchodového systému by si vyžádala asi 200 miliard korun. To je závratná částka, ale při privatizaci se taková částka sehnat dala a mohlo se na to uspořit. Za koaličních vlád Občanské demokratické strany šly peníze z privatizace částečně do rozpočtu, v němž se rozplynuly, a částečně se promrhaly při špatné privatizaci, viz Poldi Kladno, které se zbavili v postatě zadarmo a peníze se stejně rozplynuly. Takových příkladů je samozřejmě více."
Neovlivní utahování opasků spojené s reformou veřejných financí výsledek blížícího se referenda o vstupu České republiky do Evropské unie?
"To záleží na vládě a musím přiznat, že vláda si počíná nešikovně, když kde co nepříjemného vysvětluje tím, že Evropská unie si to žádá. Nežádá si to. Nynější zvýšení daně z přidané hodnoty o 17 procent Evropská unie rozhodně nežádá. Pochopitelně udělat bychom to museli, ovšem v delší časové době, nemuselo to být hned, mohlo to být na několik etap a nemuselo to tak bolet."
S komentátorem deníku Právo Jiřím Hanákem hovořil Josef Kubeczka.
