Průzkum gramotnosti naznačuje strnulost českého školství

Foto: ČTK

Jedním z klíčových témat uplynulého týdne byla úterní stávka učitelů a pracovníků školství. Komu dát zapravdu ve sporu kantorů s vládou? I na to se ptáme komentátora Petra Holuba.

Foto: ČTK
V úterý proběhla stávka učitelů a to mezi druhým a třetím čtením rozpočtu, kde ta šance udělat nějaké změny je v podstatě minimální. Někteří kritici vyčítali školským odborům, že stávkují jaksi do foroty, že už to politický význam nemá. V tomto slova smyslu – jak hodnotíte stávku a výběr jejího termínu vy?

"Já si myslím, že ten termín nebyl úplně nevhodný, protože padl právě do doby jednání sněmovny, a tudíž byl ten politický ohlas, alespoň ve sněmovně, jednoznačný. A také si myslím jednu věc: ono totiž není úplně snadné zorganizovat stávku. To je otázka několika měsíců, vyžaduje to nějaké dílčí protesty ještě předtím, aby se řekněme ta odborová základna mobilizovala, takže oni ti odboráři si ani nemohou tolik vybírat a vzhledem ke všem těžkostem při svolávání stávky byl ten termín v podstatě dobře domluven. Vlastně to, co mohlo stávce uškodit, byl právě ten okamžik výměny ministra. Protože pokud by to bylo proti konkrétnímu ministrovi a jeho pozice se otřásla, tak by ten výsledek byl lepší. Tady nový ministr právě nastoupil, tak ho to ohrozit nemohlo."

Foto: ČTK
Bavili jsme se jaksi jenom o té technicko-organizační stránce. Co je ale podstatné, je samozřejmě tok peněz do školství. Učitelé mají svou pravdu, vláda má svou pravdu. Přiklonil byste se k jedné z těch stran, nebo vidíte svůj postoj někde mezi nimi?

„Já bych se určitě k žádné z těch stran nepřiklonil. Obě strany mají svůj díl pravdy, ale ta skutečná pravda je spíše jinde. Odboráři poukazují na to, že vláda ve svém takzvaném úsporném rozpočtu spoří prakticky jen na školství a na platech učitelů. A protože v minulých letech si zvykli na poměrně vysoké zvyšování platů, v průměru se to blížilo až deseti procentům ročně, tak logicky protestují. Ovšem vláda, když upozorňuje, že se sice zdvihají peníze, ale není za to odevzdávána odpovídající práce, to znamená poměry na školách se nijak zvlášť nelepší, tak má taky pravdu. Hledat ten názor mezi, tu střední cestu, v tomto směru není úplně těžké. Tady jde o to, že české školství ani tolik netrpí nízkými platy učitelů, ale trpí tím, že jsou nízké nástupní platy učitelů. A odbory trvají na tom, že se mají mzdy zdvihat podle odsloužených let. A to je samozřejmě ten hlavní problém, proč není možné zdvihat ty nástupní platy."

Ondřej Liška (vlevo) a Martin Bursík, foto: ČTK
Pojďme od té finanční stránky k obsahové. Narazím i na souvislost s průzkumem gramotnosti studentů v 57 zemích, který zveřejnila Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Ten průzkum vešel ve známost pod zkratkou PISA. Zjistil, že čeští studenti jsou v těch prvních třiceti procentech, pokud jde o matematiku a přírodní vědy, zato mají problémy s porozuměním textu. Co to říká o kvalitě a obsahu českého školství? A případně jaká je souvislost možná i s těmi finančními toky?

„Právě tento hlas odborníků, který zazněl prostřednictvím průzkumu PISA, dostává tu školskou debatu na správnou úroveň. On ten průzkum vlastně řekl něco, co už se tak nějak dlouhodobě ví, že u nás máme dobré přírodní vědy, špatnou čtenářskou gramotnost, a že jsou u nás velké rozdíly mezi nejlepšími a nejhoršími žáky. A tyto rozdíly se spíš dokonce ještě zvyšují. Takže tím, že se dovídáme o jisté strnulosti českého školství, tak si zároveň musíme uvědomit, že by se s tím mělo něco dělat. Že to zaostávání právě v té čtenářské gramotnosti je značnou hrozbou v podstatě pro budoucnost české prosperity. A je fakt, že obě strany sporu, jak vláda tak odbory, tyto naprosto věcné problémy ignorují a vůbec je nechtějí řešit.

Foto: ČTK
Tady na jedné straně odbory žádají zvyšování platů, byť jakákoli reforma potřebuje právě zvýšit platy nastupujících učitelů. Odbory žádají, aby stát uvolnil dost peněz, aby učebnice byly zadarmo, přitom jakákoli reforma vyžaduje, aby se především učebnice změnily a dalo se z nich poněkud moderněji učit.

Na druhé straně vláda dlouhodobě zdržuje jakoukoli reformu školství. Za minulých sociálnědemokratických vlád se o té reformě sice hodně mluvilo, neustále se připravovala, a když měla začít, letos v září, tak se zveřejnila zpráva, že učitelům v příštích třech letech poklesnou mzdy, což logicky vedlo k těm sporům. Takže ten průzkum PISA nám připomíná, že opravdu by se s tou reformou něco mělo dělat, abychom neztráceli, pokud jde o vzdělanost, světovou špičku a nepropadali se na úroveň řekněme balkánských zemí. A bohužel nikdo v této zemi, alespoň z těch, co vystupují veřejně, nemá přirozený zájem, aby tu reformu prosadil. Pokud by celý tento konflikt ohledně škol vedl k určitému procitnutí a k uvědomění si například na straně nového ministra školství Ondřeje Lišky, že je třeba něco dělat, tak by mohl být nakonec prospěšný.“