První česká cestovatelka, která sama objela celý svět

r_2100x1400_radio_praha.png

Jméno Barbory Markéty Eliášové zná dnes už jen málokdo. Je to přitom první česká cestovatelka, která objela celý svět. Zažila katastrofální zemětřesení v Japonsku, procestovala Jávu, Austrálii i Afriku a o svých zážitcích napsala celou řadu knih. Její životní příběh připomíná dobrodružný román. Přiblíží ho Milena Štráfeldová:

Pokud se o někom dá říct, že mu sudičky nepřály, byla to právě Barbora Eliášová. Narodila se r. 1874 v Jiříkovicích u Brna, už ve čtyřech letech ale úplně osiřela.

"Vyšla z velmi chudých poměrů. Původně se probíjela jako služka u nějaké vídeňské herečky, naučila se ale velmi dobře několik jazyků, takže složila státní zkoušky z angličtiny a němčiny. Učila na pražském dívčím gymnáziu a v roce 1912 se poprvé vydala do Japonska, kde působila první rok jako vychovatelka v rodině anglického úředníka na vyslanectví,"

uvádí Jiří Martínek z Historického ústavu v Praze. Eliášová se snažila poznat co nejlépe život obyčejných Japonců, oblékala se jako Japonka a zřejmě se i naučila japonsky. Po roce se vrátila zpět do Čech, napsala o Japonsku svou první knihu, v roce 1920 se ale do Japonska vydala znovu. Na popud prezidenta Tomáše G. Masaryka začala pracovat na československém velvyslanectví v Tokiu. Nebyla ovšem příliš loajální úřednicí:

"Protože na svého šéfa Karla Perglera donášela Edvardu Benešovi. Ona byla osobní kamarádkou Hany Benešové."

Eliášová sice odhalila zpronevěru státních prostředků na vyslanectví, stálo ji to ale místo a byla předčasně penzionována. Vrátila se do Československa, v roce 1923 však jela do Japonska znovu. Zažila tu mimo jiné katastrofální zemětřesení, které srovnalo Tokio se zemí.

"Barbora Markéta Eliášová tuto katastrofu přežila, nicméně přišla o veškerý majetek a pouze v oblečení, které měla, se vydala na několikatýdenní cestu do přístavu v Kóbe, kde se snažila dostat na loď, která by ji odvezla do Evropy,"

dodává k tomu Helena Heroldová z Náprstkova muzea v Praze. V dalších letech Eliášová procestovala Indonésii, Koreu i tehdejší Sovětský svaz. Byla i v Austrálii, Jižní Africe a Spojených státech. O svých zážitcích napsala řadu cestopisů, psala ale i beletrii, vydala například japonské pohádky. Za 2. světové války se zapojila do domácího protifašistického odboje. V závěru života ji pronásledovaly vleklé zdravotní problémy, několik let prožila na invalidním vozíku. Zemřela v roce 1957 a od té doby se na ni prakticky zapomínalo. Nedávno jí ale v rodných Jiříkovicích odhalili pamětní desku a vydali o ní brožuru se seznamem jejího díla.