První odborné pojednání o tvorbě Ivana Vyskočila

r_2100x1400_radio_praha.png

V další knihovničce se Vilém Faltýnek setkává s profesorem Ivanem Vyskočilem, divadelníkem, který dnes vyučuje na pražské Divadelní fakultě, a s Michalem Čunderlem, teatrologem a Vyskočilovým asistentem. Michal Čunderle a Jan Roubal nedávno vydali o Vyskočilové tvorbě (pohříchu první) souhrnné pojednání.

Jednou z nejvýraznějších osobností české kultury druhé poloviny 20. století je prof. PhDr. Ivan Vyskočil. Herec, spisovatel, dramatik, zakladatel a v neposlední řadě pedagog. Shrnout a pojmenovat Vyskočilovo dílo se před nedávnem pokusili dva autoři, jejichž práce vydalo Nakladatelství Studia Ypsilon v jedné knize s názvem Hra školou. Jedním z těch dvou autorů je Michal Čunderle.

"Ta moje studie se jmenuje Ivan Vyskočil - Cesty ke hře. Je to zřejmě jeden z prvních pokusů o komplexní, syntetizující pohled na tvorbu a dílo Ivana Vyskočila."

Nejvýraznějším komplexním textem, který existuje, je podle Čunderleho právě pojednání Jana Roubala, které knihu doplňuje. Oba texty se přesto podstatně liší:

"Liší se úhlem pohledu: Roubal je pedagog a vědec působící v Olomouci, kdežto já jsem člověk, který se vyskytuje ve velké blízkosti Ivana Vyskočila To znamená, že mám poměrně exklusivní možnost vidět co a jak a proč se děje a dělo, tak jak se to dělo. Kdežto Roubal je na dálku a musí si některé věci domýšlet. Na jednu stranu mně občas chybí nadhled a Roubalovi chybí ta blízkost. Ale v tom se to právě podle mě dobře doplňuje a v tom je kompaktnost nebo komplementárnost téhle knížky."

V Nakladatelství Studia Ypsilon vycházejí zajímavé publikace jak ze současné domácí teoretické literatury (Leoš Suchařípa, Zdeněk Hořínek), tak dosud chybějící překlady zahraniční klasiky (Roger Caillois nebo Peter Brook, například).

Podle Jana Roubala patří Vyskočil mezi nejvýznamnější osobnosti poválečné divadelní atlernativy. Svojí divadelní činností, především koncepcí Nedivadla, se pohyboval na okraji oficiálnosti, přiřadil se k divadlům, která akcentují kontaktnost, nepřipravenost setkání, improvizaci, hru. Jaký je podle Michala Čunderleho hlavní Vyskočilův význam v české kultuře?

"Pro Vyskočila je nejvýznamnější jeho komplexní nadání, schopnost nahlížet na věci z různých stran. Svým vzděláním a svým talentem je mnohostranný. Vyskočil je vystudovaný filosof, pedagog, psycholog, herec, svojí praxí divadelník, spisovatel... a všechny tyhle momenty se sčítají. Vedle téhle Vyskočilovy mnohostrannosti je zřejmě nejdůležitější jeho schopnost - někdy až obsese - provokovat, inspirovat dění. Takže on se vždycky neomylně vyskytoval na místech, které se posléze - díky tomu, do jakých vztahů je uvedl - staly centrem, nebo dynamickým místem, odkud vznikaly posléze věci, které si šly potom další cestou. I třeba nebo dokonce často nezávisle na tom Vyskočilovi. Tady ta jeho iniciátorská činnost je jednou z jeho největších zásluh. A do třetice: Velmi podstatné je, že Vyskočil je svým založením, ať to tak vypadá nebo nevypadá, pedagog z podstaty, pedagog v nejlepším slova smyslu. Je schopen se potkat s člověkem a nenásilně, přátelsky ho přivést k jeho talentu, k jeho sebevědomí, suverenitě, autorství..."

To je ta Vyskočilova "mohoucnost"?

"Ano, to je Vyskočilův oblíbený termín, On má rád, když se člověk dostává ke své kreativitě a zodpovědnosti tím, že si uvědomuje, zažívá a rozšiřuje svoje mohoucnosti. Mohlo by se i sušeji říct svoje dispozice, ale ten výraz mohoucnost v sobě odráží opravdu schopnost něco vykonat, být schopen něčeho."

Jako pedagog působí Vyskočil na pražské Divadelní fakultě AMU, kde vede vlastní kateru autorské tvorby a pedagogiky. Trvale ale není spokojen s podmínkami, které mu pro studium herectví škola nabízí a uvažuje o založení vlastního výzkumného centra či laboratoře. Nedávno jsem se ho zeptal, jestli má konkrétní představu, jak by tento ateliér měl vypadat.

"Víte, představy mám. Ale zároveň si uvědomuju, že ty moje představy mohou být jenom začátkem. Mně je dneska dvaasedmdesát. Když všechno bude dobrý, když Pánbůh dá, tak ještě mohu tři roky ze svých zkušeností, musím říct, že jich není málo, i ze svého vzdělání, musím rovněž říct, že není ledajaké, mohu nějak k věci přispět. Ale aby se to mohlo skutečně realizovat, to je otázka mladších spolupracovníků. Ale takoví musejí být. Proto vím, že dokud jsme, je nejdřív nutné vzdělat takové spolupracovníky, kteří budou schopni pokračovat. A kteří z toho budou mít i tvořivou radost. Tohle štěstí máme, ale potřebovali bychom tohleto štěstí mít podloženo takovými prostředky, aby ti lidé nemuseli nuzovat, nebo to dělat z vlastního. Vždyť já jsem udělal to, abych mohl mít dva asistenty, které jsem nechtěl ztratit, že jsem šel do penze, zůstal tady jenom na polovinu úvazku a ta polovina mého platu, která tím pádem byla uvolněna, tu dostali tihle dva! Tak vidíte, já jsem si celý život vždycky věci, které jsem podnikal a vynalézal, musel financovat sám, takže tohle jsem si taky sám financoval!"

Jen pro upřesnění, profesor Ivan Vyskočil 29. dubna oslavil třiasedmdesáté narozeniny. Tím se snad, milí posluchači, vysvětluje, proč jsme právě dnes mluvili o knize Michala Čunderleho a Jana Roubala Hra školou.