Psáno pro SOČR: Sto let hudby vznikající přímo pro rozhlasové symfoniky
Symfonický orchestr Českého rozhlasu byl od počátku nejen interpretem, ale i inspirací. Pro jeho hráče a pro možnosti rozhlasového vysílání vznikaly desítky děl, která by bez něj nevznikla. Od prvních rozhlasových oper přes symfonické premiéry až po současné experimenty — SOČR byl a je jedním z nejvýznamnějších hybatelů české hudební tvorby.
První rozhlasové opery
Už ve třicátých letech se pražští rozhlasoví symfonikové stali průkopníky hudby psané přímo pro mikrofon. Rudolf Kubín, tehdejší člen orchestru Radiojournalu, přijal výzvu vytvořit operu určenou výhradně pro rozhlasové studio. Jeho Letní noc, vysílaná 26. září 1931, se stala první českou rozhlasovou operou. Na tuto linii navázal Bohuslav Martinů, který pro rozhlas na objednávku K. B. Jiráka napsal dvě jednoaktové „radio-opery“ — Hlas lesa a Veselohru na mostě. Obě díla premiéroval Otakar Jeremiáš, tehdejší klíčová osobnost rozhlasové hudby. Martinů tehdy poznamenal, že rozhlas dokáže krátké dílo „znovu mnoho získat“, a jeho tvorba tuto víru plně potvrzovala.
Rozhlas jako zadavatel velkých děl
Rozhlas se však neomezoval jen na experimentální operní formy. Stal se významným zadavatelem rozsáhlejších děl, mezi nimiž vyniká Martinů Kytice, označená jako „rozhlasová kantáta“. Premiéra proběhla v květnu 1938 opět pod taktovkou Otakara Jeremiáše. Ve čtyřicátých a padesátých letech pak následovaly další světové premiéry, mimo jiné oper Karla Háby, houslisty rozhlasového orchestru a později redaktora školního vysílání. Jeho Stará historie i dětská opera O Smolíčkovi vznikly přímo pro potřeby rozhlasového vysílání a dokládají, jak široce rozhlas podporoval domácí tvorbu.
Symfonické premiéry, které formovaly českou hudbu
SOČR se postupně stal zásadní platformou pro uvádění nové orchestrální tvorby. Ve světové premiéře zde zazněly například Kabeláčovy 1. a 4. symfonie, Jeremiášova kantáta O rodné zemi, Krejčího 20 variací pro orchestr, Kalabisova Symfonie pro velký orchestr, Jirákova IV. symfonie Epizoda ze života umělcova, Máchovo oratorium Odkaz J. A. Komenského, Lukášova 4. symfonie, Suchoňova Symfonietta rustica, Ebenovy symfonické věty Vox clamantis, Cikkerova Meditace pro orchestr, Hurníkův Ezop či Fišerových Patnáct listů podle Dürerovy Apokalypsy. Tento výčet je jen zlomkem toho, co orchestr v průběhu desetiletí premiéroval, a ukazuje, jak významnou roli sehrál v utváření české symfonické moderny.
Nová tvorba pro SOČR v 21. století
Tradice objednávek pokračuje i dnes. SOČR pravidelně oslovuje současné skladatele a dává vzniknout dílům, která rozšiřují český repertoár o nové zvukové světy. V posledních letech tak vznikly například Vöröšové Chlapeček a Dálka, Hurníkovo Radio, Klusákovo Continuo či Kadeřábkovo S‑C‑S. Některé skladby byly dokonce přímo dedikovány orchestru — Zemkova Symfonie č. 6 „Stvoření“, Dřízalův Narcissus, Smolkovo Presto e lento, Štochlovy Tři věty o přijetí, Matějův Virus či Vosečkovo dílo Poltron V. que tu es.
České premiéry světových autorů
Vedle světových premiér domácích děl se orchestr stal také prvním českým interpretem mnoha zásadních skladeb světové hudby. V jeho provedení zazněla poprvé u nás například svita z baletu Gajane Arama Chačaturjana, Šostakovičův 2. klavírní koncert i jeho 3. a 8. symfonie, Bartókův 1. houslový koncert, Honeggerova Johanka z Arku, Stravinského Oidipus Rex, Lutosławského Předehra pro smyčce, Prokofjevova 4. symfonie i jeho 4. klavírní koncert, Francaixova Fantazie pro violoncello a orchestr, Brittenův violoncellový koncert, Nonova kantáta Španělsko v srdci, Křenkovo Adagio a fuga, Ligetiho Lontano či houslový koncert Toshia Hosokawy, který skladatel věnoval přímo SOČRu. V posledních letech přibyly i české premiéry děl Miroslava Srnky nebo Ondřeje Adámka, což dokládá, že orchestr sleduje světové trendy a aktivně je přináší domácímu publiku.
Nové horizonty: když se klasika potká s jazzem
Za svébytné světové premiéry lze označit také projekty Nové horizonty, v nichž SOČR systematicky propojuje klasickou hudbu s jazzem a dalšími žánry. Vznikly zde skladby Karla Růžičky (Lovebird), Tomáše Sýkory (Hidden Songs Suite), Štěpánky Balcarové (Life and Happiness of Julian Tuwim), Jiřího a Chazi Levíčkových (Morana), Víta Křišťana (Mandala), Michala Rataje a Oskara Töröka (Letters from Sounds), Beaty Hlavenkové (Good Morning, Night) či Ondřeje Pivce (Selection of Songs). Tyto projekty dokazují, že SOČR není jen strážcem tradice, ale i laboratoří nových hudebních světů, kde se klasika přirozeně setkává s moderními hudebními proudy.
