Rezidence olomouckých biskupů nabízí historické sály i biskupský trůn
Do své teprve druhé sezóny vstupuje rezidence olomouckých biskupů. Při prohlídce unikátních historických sálů si turisté mohou například v Trůnním sále prohlédnout místo, kde abdikoval rakouský císař Ferdinand, i místa, která navštívili čeští prezidenti. Navíc je palác stále živý, je tu pracovna arcibiskupa, byty a sídlí tu i řádové sestry.
Leopold Prečan byl arcibiskupem v letech 1923 až 1947. A právě letos je pro návštěvníky připravena expozice, která mapuje jeho osobnost. A také výstava vazeb vybraných liturgických knih olomouckých arcibiskupů a biskupů.
"Jeho jméno Rudolf Jan je obsaženo v názvu Rudolfovo stromořadí či Janova alej. Potom založil v Olomouci i divadlo. Jeho bustu najdeme také ve Vítkovických železárnách, jelikož byl jejich zakladatelem. Taky byl hudebně nadaný, komponoval, dokonce byl žákem Ludwiga van Beethovena a jejich korespondence se dochovala na zámku v Kroměříži. Ještě je tu spojitost s Dómem sv. Václava, v kryptě je zde uloženo jeho srdce. Jinak byl pochován v rodinné hrobce u kapucínů ve Vídni."
V knihovně je také obraz arcibiskupa Františka Saleského Bauera. S jeho jménem je zase spojená modernizace paláce. Zavedl elektrifikaci, centrální vytápění sálu a nechal sem z Velehradu přenést už vzpomínané sousoší Cyrila a Metoděje. V roce 1914 byl jmenován kardinálem. Trůn, na kterém na obraze sedí, je původní biskupský trůn ze 17. století, který je dodnes paláci zachován.
V období komunismu byl pak v rezidenci 11 let internován arcibiskup Karel Josef Matocha a hlídán pracovníky StB.
Palác byl veřejnosti zpřístupněn v roce 2011 a cílem je provázat ho i s kroměřížským zámkem. Objekty k sobě totiž historicky patří, navíc by to více zviditelnilo střední Moravu, která je jako turistická destinace objevená jen částečně. Ale nás čeká další ze sálů, Trůnní sál.
"Je to místo, kde abdikoval Ferdinand a nastoupil jeho synovec, osmnáctiletý František Josef. Trůn, který tu vidíte, tady původně nebyl. Tady stál trůn, který dnes máme v Červeném sále. Rok 1848 byl revoluční rok v celé Evropě a císařský dvůr prchá z Vídně. Olomouc bylo pevnostní město, tady se císař cítil v bezpečí a tehdejší biskup nabídl císařskému dvoru, že zde může pobývat, takže v této místnosti došlo k abdikaci."
"Jinak tady ta zeď, kterou budeme procházet, je nejširší zdí v paláci. Má přibližně dva metry a za kamny je prostora, kam se vcházelo po točitém schodišti z přízemí a takhle se vytápěly dva sály, takže se nerušilo osazenstvo uvnitř. A tady za mříží je soukromá kaple. Někdo říká, že byla zazděná, někdo říká, že tu byla jen natažena textilní tapeta. V 70. letech 20. století biskup Vrana získal peníze, tak začal s opravami interiéru a tahle kaple byla opět objevena a dána do původního stavu."
"Poté také Edvard Beneš v roce 1947, kdy se tu zúčastnil obnovení zdejší univerzity a Václav Havel tady posedával v těch křeslech. Z významných návštěv bych vzpomenul ještě papeže Jana Pavla II. v roce 1995, kdy nocoval nahoře v druhém patře, kde máme pohostinský pokoj. Ne vždy to byla ložnice, taky se tady jednalo, jak dokládá pamětní deska mezi okny. Byla tu podepsána mírová dohoda, která byla nazvána Olomoucké punktace. Byla to mírová dohoda mezi Rakouskem a Pruskem v roce 1850 a prostředníkem byl ruský velvyslanec."
"Celkově v paláci? Přiznám se, že jsem to asi nikdy nepočítal, ale v průměru na jedno patro tady může být asi 40 až 50 místností, takže asi 120 až 150 zhruba,"
zapátral v paměti Štěpán Sittek a jak dodal, bez dotací by asi ke zpřístupnění paláce nedošlo.
"Celá rekonstrukce začala před pár lety. Postupně arcibiskupství získalo od ministerstva financí částku asi 30 milionů, ze kterých byla kompletně rekonstruována střecha a krov arcibiskupského paláce a ve druhé fázi už v souvislosti s úpravami to bylo asi 26 milionů. Tato částka pocházela z regionálního operačního programu Střední Morava a částečně z prostředků Olomouckého kraje."
