Rouškový odpad zaplavuje svět. Liberečtí vědci nabízí řešení

Použité roušky či respirátory povalující se na ulicích měst i v přírodě. Takový obrázek známe z poslední doby asi všichni. Každou minutu jich přitom na světě přibývají tři miliony. Plast, ze kterého jsou vyrobeny, se rozloží v lepším případě za desítky let. Odborníci na celém světě tak hledají cesty, jak ekologickou zátěž zmírnit. S řešením přišli i vědci z Technické univerzity v Liberci – vynalezli materiál na roušky, který se sám rozloží.

Liberečtí vědci vyvinuli materiál, který obsahuje kyselinu mléčnou. Díky ní se můžou ochranné pomůcky rozložit mnohem rychleji než ty klasické z polypropylenu. „Kyselina mléčná je látka, kterou důvěrně zná i naše tělo. Při větší námaze se nám běžně vyplavuje ze svalů, čímž brání jejich přetížení. Tělo ji umí snadno odbourat a stejně tak i příroda. Po použití můžete takovou roušku s klidem hodit na kompost,“ vysvětlil Petr Louda ze strojní fakulty liberecké univerzity.

Naproti tomu polypropylen, který je hlavním materiálem většiny běžně vyráběných chirurgických roušek nebo respirátorů, se v přírodě rozkládá desítky a možná i stovky let.

Podstatné je ovšem u ekologické roušky podle Loudy prostředí. Především množství slunečního záření, vlhkost a působení organismů. „Rouška z kyseliny mléčné pohozená do stínu v lese pod kámen se bude rozkládat také velmi dlouho,“ dodává.

Inspiraci pro nový typ roušky našli naši vědci v oblasti medicíny, kde se biodegradabilní materiály běžně používají například pro výrobu chirurgických nití. K výrobě materiálu pro roušky použili kyselinu polymléčnou. To je z chemického hlediska delší řetězec kyseliny mléčné. Na textilní fakultě z ní elektrostatickým zvlákňováním vyrábějí nanotextilii.

Tento materiál pak vrství na sebe tak, aby rouška účinně filtrovala a zároveň, aby se v ní dalo pohodlně dýchat. Z kyseliny polymléčné lze navíc vyrobit i gumičky k rouškám, čímž se redukuje další použití plastu.

„Výhodou této nanotextilie je i to, že se dá spojovat klasickým laserovým svařováním stejně jako polypropylen. Není tedy třeba tuto fázi výroby upravovat,“ popsal novinku Jiří Chvojka z katedry netkaných textilií a nanovlákenných materiálů.

Cena je otázkou trhu

Nevýhodou je zatím cena - výroba roušky z kyseliny mléčné je asi dvakrát dražší. „Cena je otázkou trhu. Pokud bude po biologicky odbouratelných materiálech větší poptávka, budou se i více vyrábět, a tím klesne jejich cena,“ doplnil Chvojka.

Vědci očekávají, že vzhledem k raketovému nárůstu produkce roušek a respirátorů a vzhledem k šířícím se zprávám o dnech moří a oceánů zaplavených použitými rouškami, tlak na výrobu z kompostovatelných materiálů poroste.

„Těsně před tím, než přišla korona, se svět začal znepokojovat obřími ostrovy plastů v oceánech a Evropská unie zakázala používat plastová brčka. V rouškách a respirátorech je přitom plastu mnohem více a vyrábí se jich od roku 2020 násobné množství. Česká věda nyní nabízí alternativu,“ uzavřel Petr Louda.

Podle mluvčího univerzity Radka Pirkla se mohou roušky brzy na trhu objevit. „Máme už investora, který chce uvést v dohledné době roušky na trh,“ dodal.