Rudolf Medek, básník československých legií

V lednu to bylo 120 let od jeho narození a před několika dny uplynulo 70 let od smrti. Z obou údajů vyplývá, že legionářský spisovatel Rudolf Medek zemřel v pouhých 50 letech. Během první světové války se mu podařilo zběhnout na ruskou stranu a přidal se k České družině. Vedl československé legie během bojů o sibiřskou magistrálu. Ze svých zkušeností vytěžil později řadu básní, romány i divadelní hru. Dnes patří k autorům méně připomínaným. My jsme proto pozvali do studia Jana Kašpara z Památníku národního písemnictví, aby Medkovo literární dílo komentoval.

Rudolf Medek

"Jeho původní literární směřování bylo jiné. Byl to dekadentní básník a kritik z okruhu Moderní revue Arnošta Procházky a Jiřího Karáska ze Lvovic. Už tenkrát měl jako spisovatel určité jméno, ale během války se rozhodl, že veškeré svoje literární úsilí postaví do služeb národa a státu. Dobrovolně se rozhodl, že se stane tím ofociálním, jak o něm potom někteří psali, bardem československých legií. To jeho postavení bylo poměrně dobré a myslím, že veřejnost ho přijímala velice kladně. Jeho díla byla hojně vydávána a hojně čtena, připomeňme i úspěch jeho slavné divadelní hry Plukovník Švec. Ta byla velice úspěšná a překonaly ji pouze myslím některé Čapkovy hry, jinak neměla konkurenci. Ačkoli byla kontroverzní a pro řadu levicově smýšlejících lidí poměrně nestravitelná. Rudolfa Medka uznávali i jeho ideoví oponenti nebo protivníci, dokonce i nepřátelé, protože ani oni mu nemohli upřít názorovou konzistenci, osobní integritu a kladné charakterové vlastnosti, které projevoval. Konec konců hodně se angažoval i v různých literárních spolcích, například v českém PEN klubu, a dá se říci, že toho pro českou literaturu udělal dost i po této stránce organizační a spolkové."

A když se teď posuneme o těch 70 let, které uplynuly od jeho smrti, co si můžeme z jeho díla brát dnes? Zůstal přece jenom poněkud poplatný své době...

"Dobová poplatnost je problém legionářské literatury jako celku. Tyto tradice přervala doba komunismu a protektorátu, udržují se sice do dnešní doby, ale situace určitě není ideální. A s tím to souvisí. Dneska asi málo lidí sáhne spontánně po dílech, která spadají do té legionářské literatury. Ale já se rozhodně domnívám, že kupříkladu ta Medkova pentalogie, vedle knížek Koptových, myslím Medkovu Anabázi, ta patří asi k tomu nejlepšímu, co uměleckým způsobem dokumentuje osvobozenecký boj československých legií. A pokud se někdo chce seznámit stravitelnou a méně násilnou formou s těmito otázkami, tak ji lze doporučit jako jednu z nejlepších. A je tam jistě řada věcí, které jsou nadčasové: úvahy o smyslu národního bytí, jak by měl národ jako celek fungovat, určitým způsobem román antikvuje staré hodnoty, na kterých naše národní existence od nepaměti stála. Takže Medkovo dílo si určitě i dnes zaslouží pozornost, rozhodně více, než mu bylo a je věnováno."

Ve sbírce poezie Lví srdce, kterou mědek publikoval jako svou první po návratu do Československa, jsou básně datované, pouze báseň Zborov datovaná není. Kdy ona vlastně vznikla?

"Báseň Zborov zařazená do této sbírky vyšla původně samostatně v roce 1918, byla dokonce přeložená i do ruštiny. Vyšla v nákladu 50.000 výtisků, které byly zdarma rozdávány mezi vojáky."

Znamená to, že byla publikována už v Rusku?

Jan Kašpar, foto: autor

"Ano, vyšla v Čeljabinsku. Tato báseň byla první, kde se Medek odvrátil od té staré symbolistně dekadentní poetiky a zaměřil se na opěvování hrdinství československých legionářů. Takže tato báseň není zřejmě datována z toho důvodu, že vyšla již dříve samosatatně a vědělo se o tom,"

říká náš host Jan Kašpar. Ve zvukové verzi příspěvku lze slyšet i ukázky: dobovou nahrávku Zborova v podání Julia Poláčka a moderní přednes Alfréda Strejčka básně Lev.