Ruzyňské letiště je zdravý a ambiciózní sedmdesátník

Mezinárodní letiště v Praze-Ruzyni si v těchto dnech připomíná 70 let od svého založení. Za dobu své existence prošlo řadou změn a rozrostlo se do mnohonásobné velikosti. Dnes je významnou evropskou destinací.

O výstavbě nového civilního letiště na pláních v severozápadním okraji Prahy rozhodla československá vláda v roce 1929. Soužití s vojenským letištěm ve Kbelích už bylo neúnosné. Vždyť denně tam startovalo a přistávalo více než 200 civilních letadel, a to byl na tehdejší dobu hodně čilý dopravní ruch. Komise leteckých odborníků zkoumala různé návrhy. Z finančních důvodů například zamítla smělý plán vybudovat letiště na mohutné střešní plošině pokrývající prostor dnešního Masarykova nádraží. Naštěstí! Dokážete si představit, jak startují a přistávají letadla necelý kilometr od Václavského náměstí? Nakonec komise vládě doporučila už zmíněný prostor mezi obcemi Středokluky a Ruzyně. Podle generální ředitelky podniku Letiště Praha Hany Černochové ale měla komise s výběrem šťastnou ruku. A stejně šťastný byl i výběr projektantů.

"Když hodnotíme naše předchůdce, kteří to před více než 70 lety tady projektovali a uvědomíme si fakt, že dodnes všechny podstatné prvky letiště plní svou funkci tam, kde byly tehdy naplánovány, je zřejmé, že naši předchůdci uměli velmi vizionářsky projektovat letiště a že ho projektovali nikoliv na tehdejší potřeby, ale s dlouhodobým výhledem. Právě to je asi ten největší závazek, který tady je, tedy, že rozhodnutí se dělají na tak dlouho dopředu a že se dělají v takových souvislostech."

Jako vůbec první přistál 5. dubna 1937 v Ruzyni letoun DC-2 na lince z Piršťan přes Zlín a Brno. A krátce po něm byl uvítán letoun belgické Sabeny na právě zahajované lince Praha - Brusel. Vzpomíná Václav Vlasák, jehož otec stál u zrodu československé civilní dopravy.

"Jako kluk nebo mladík jsem se tam pochopitelně na to opodál díval, protože mě nesměla uniknout žádná mimořádná událost."

Na okraji Prahy vzniklo před 70 lety velmi moderní letiště s pěti vzletovými a přistávacími drahami, jedno z nejlépe vybavených letišť v Evropě. Celkovou urbanistickou koncepci letiště vytvořil architekt Kamil Roškot. Odborníky i cestujícími obdivovaná perla, odbavovací hala ve funkcionalistickém stylu, byla zase dílem architekta Adolfa Benše. Jak připomíná Václav Vlasák, celý letištní komplex také hned získal světové ocenění.

"Projekt tohoto letiště, možná i model, byl vystaven na světové výstavě v Paříži v roce 1938 a dostal zlatou medaili jako nejlepší letiště v tehdejší době."

Pražské letiště bylo natolik výjimečné, že se stalo vzorem při budování desítek jiných po celém světě, Jenže čas nelze zastavit. V prvním roce využilo služeb ruzyňského letiště 13,5 tisíc cestujících. Loni jich bylo 11,5 milionu. Tak, jak se postupně zvyšoval počet cestujících, začalo letiště, dnešní terminál Jih 1, praskat ve švech. V šedesátých letech bylo tedy vyprojektováno a postaveno tzv. nové letiště, dnešní terminál Sever. Jeho křest v srpnu 1968 bohužel provedli hodně nevítaní návštěvníci - výsadkáři sovětské okupační armády. V dalších etapách přibyly terminály Sever 1, Jih, cargoterminál a vloni byl otevřen terminál Sever 2. Jak už uvedla generální ředitelka Letiště Praha Hana Černochová, rozvoj letiště je postaven na tom, co naplánovali, vyprojektovali a vybudovali předchůdci. Ruzyň by se měla v budoucnu stát největším středoevropským letištěm. V roce 2020 by už měla odbavovat 20 milionů cestujících. Další rozvoj letiště je ale podmíněn splněním zásadní podmínky.

"Rozhodující pro nás bude výstavba paralelní dráhy. Do té doby se budeme snažit zvýšit dráhovou kapacitu natolik, abychom se přizpůsobili plynulému růstu počtu cestujících."

Výstavba paralelní příletové a odletové dráhy měla začít už letos. Stále ale nejsou vyřešeny problémy s výkupem pozemků. Jiným stále neřešeným problémem zůstává doprava cestujících z Ruzyně do centra hlavního města. Léta se vedou bouřlivé diskuse o prodloužení trasy metra z Dejvic, popřípadě o vybudování rychlodráhy, která by byla vlastně rozšířením dnešní jednokolejky z Masarykova nádraží do Kladna. Ať tak či onak, řešení dopravní infrastruktury si vyžádá ohromnou sumu peněz. Ty Praha nemá a pomoc státu je nejistá, protože se stále ještě přesně neví, jaký statut bude mít nakonec Letiště Praha. Jeho privatizace je totiž jedním z bodů vládního programu. První krok už vláda udělala. Rozhodla o přeměně letiště na akciovou společnost. A potenciální zájemci se už rojí. Letiště Praha je pro privatizaci velice atraktivní. Už dnes je výrazně ziskové a tak, jak bude stoupat počet odbavených cestujících, ziskovost ještě poroste. Ve vládě jsou ale na privatizaci různé názory. Například ministr dopravy Aleš Řebíček preferuje spíše dlouhodobý pronájem letiště, které samo by mělo zůstat v majetku státu, protože je zásadním strategickým objektem. Totéž si myslí i bývalý ministr financí, dnešní ´enfant terrible´ ODS poslanec Vlastimil Tlustý.

"Já si myslím, že prodávat budovy a pozemky Letiště Praha je naprosto nevhodné. Podívejte se na evropská hlavní města a jejich letiště a zjistíte, že mnohem běžnější - a podle mého názoru i správnější metoda - není prodávat letiště, ale pronajmout to české státní letiště k provozu soukromé společnosti. Myslím, že taková věc, jako je národní letiště, má zůstat v majetku státu, ale aby bylo provozováno co nejefektivněji, souhlasím s tím, aby ho provozovala soukromá společnost i na dlouhou dobu."

O formě privatizace Letiště Praha by se mělo rozhodnout do konce roku. Běžným cestujícím to ovšem může být v podstatě jedno. Pokud se ale chtějí blíže seznámit s historií a současností letiště, nabízí se jim příležitost prohlédnout si expozici, která byla otevřena ve spojovací budově mezi terminály Sever 1 a Sever 2.

"Je to veřejně přístupná expozice, takže se tam dostane jakýkoli zájemce o naši historii. Jsou tam velkoformátové fotografie, které dokumentují celou dobu existence letiště. Je tam také v poměru 1:1 model letadla z roku 1925. Je to Avia BH-25. Návštěvníci expozice si mohou vyzkoušet, jak to tehdy vlastně vypadalo. Jenom pro ilustraci. Cestující seděli v ratanových křesílcích, která byla přišroubována k letadlu. Nebyli nijak připoutáni. Je velmi zajímavé si to vyzkoušet."

Říká mluvčí Letiště Praha Eva Krejčí.