Sdružení československých dobrovolníků ve Francii letos slaví sto let
Pavel Lešák je předseda Sdružení československých dobrovolníků ve Francii. V polovině srpna 1968 sem přijel na návštěvu příbuzných. 21. srpen vše změnil.
Ve Francii zůstal a příbuzní mu našli práci. Koncem roku 1969 mu skončilo povolení k pobytu a stal se tak emigrantem. Navíc byl doma odsouzený za nepovolený pobyt ve Francii na rok do vězení. Začal se angažovat v krajanských spolcích a do důchodu měl s manželkou československou hospodu Dolina. Sdružení, jehož je Pavel Lešák předsedou, se stará o československé pomníky po celé Francii, navíc letos slaví jubileum.
„Máme sto let. Sdružení bylo založeno, když se vraceli legionáři z Ruska a z Itálie, a ještě bojovali ve Francii. Staralo se hlavně o raněné, o sirotky, vdovy, o vyřizování dokumentů, protože někteří Čechoslováci se vraceli domů. To trvalo až do druhé světové války, protože někteří ranění tam zůstali déle. Dnes se zúčastňujeme různých ceremonií při výročích k poctě Čechoslováků, kteří padli ve Francii. Za Francii a za nás".
Kolik členů má dnes Sdružení dobrovolníků?
„Momentálně máme 30 členů platících, kteří pracují, a zhruba 200 sympatizantů. Dřív to bylo víc. Když jsem se začal o spolek zajímat před čtyřiceti lety, tak měl sto členů, tehdy si říkali bratři a sestry".
Asociací československých dobrovolníků prošla řada významných osobností. Například i malíř František Kupka.
„Byl to legionář, je pohřbený na Père Lachaise. Za těch čtyřicet nebo padesát let, co žiji ve Francii, jsem zažil ještě pana Louise Maníčka. Byl vojákem v první světové válce a asi 260 našich padlých ve Francii nechal přemístit na československý vojenský hřbitov La Targette u Arrasu. I ten pomník, co stojí na Sokolské louce Gournay, zorganizoval on. Jeho sekretářem byl profesor Josef Fišera. Já mu říkal pane řídící, a on mě pane hostinský. V naší hospodě pořádal valné hromady. Na konci jeho života jsem se dozvěděl, jak zachránil židovské děti, které převedl do Švýcarska. Ty děti si na něj po letech vzpomněly, byl pozvaný do Izraele, dostal medaili a je na té zdi spravedlivých z celého světa. Taky vím, že když přišli Němci, tak s panem Osuckým zachránili archivy Čechoslováků, kteří žili ve Francii, aby je nedostalo gestapo.
Po něm se stal předsedou Valerián Ignatovič, francouzský důstojník. Jeho maminka pocházela z jižních Čech, někde od Písku a tatínek byl Bělorus. Učil budoucí důstojníky češtině a dělal u nás v hospodě obědy a večeře, aby ti žáci mluvili běžnou češtinou, tak museli objednávat třeba metr piv. A po něm jsem to vzal já".
Jedna z hlavních aktivit spolku je i údržba hrobů. Československý pomník stojí na hřbitově v Père Lachaise.
„Podle fotek ten pomník stál někdy na Staroměstském náměstí. Stojí pod stromy, je tam hodně holubů, a ti nemají respekt k pomníkům. Moje každoměsíční aktivita, na kterou jsem dostal pár peněz, je taková, že vezmu koště, kýbl, vodu a rejžák, a pomník umývám. Je to pro mě trošku i pocta. Pozval jsem z Prachatic kameníky, manželský pár na dovolenou do Francie, a tři dny jsme na tom pracovali. Teď se lidi zastavují, když čtou Československá armáda. Na to jsem hrdý".
Asociace má dlouhou historii. Jaké vztahy měla s Československem?
„Když jsme třeba dělali ceremonie na Vítězném oblouku, tak vím, že tam z ambasády nesměli chodit, nebo jsme věděli, že tam chodí ti, co nás fotografují. Tak to za komunismu bylo, ale hlavně jsme nedostali ani korunu na nějaké ošetřování hrobů. Pak přišla Česká republika, trošku se to zlepšilo, ale všechno to strašně dlouho trvá. Třeba pomník na Père Lachaise by potřeboval ještě generální opravu, ale ta je za 50 tisíc euro.
Česká ambasáda teď spolupracuje s francouzskou vládou, takže ten československý hřbitov na La Targette u Arrasu byl opravený francouzským státem. Ale na těch deskách už nejsou vidět písmena, tak jsem navrhl ministerstvu obrany, oddělení pro zahraniční vojáky a veterány, jestli by na to dali nějaké peníze. Když přijdou návštěvníci, třeba Angličani, tak vidí, že to je československý hřbitov, ale už se pak nic nedočtou, jen ty křížky a jména. Ale je to důstojné místo, všechna čest i Francouzům".
