Šebrle je letošním nejlepším desetibojařem světa
Roman Šebrle zkomletoval svou bohatou medailovou sbírku. Před deseti dny na MS v Ósace dosáhl na poslední titul, který mu ještě chyběl. Proto vám dnes nabídneme deset vítězných pocitů našeho zlatého desetibojaře.
"Nevěděl jsem, jak na tom jsem. Příprava byla fantastická, ale potřeboval jsem vyladit formu. To se mi tady nedařilo, čekal jsem daleko lepší výkony.Pak se to trochu zlepšilo, ale opavdu jsem čekal na závody."
Mistrovský desetiboj se rozhodoval především v závěrečných třech disciplínách. Ve skoku o tyči si Šebrle prožil horor, když až na třetí pokus zdolal základní výšku 440 cm.
"To je šílené. Byl to kousíček od totálního propadáku nebo na druhé straně velkého úspěchu. V tom je atletika krásná, nikdy nevíte, na kterou stranu se to přikloní. Když jsem šel na třetí pokus, myslel jsem, že mě klepne pepka. Měl jsem za sebou dva totálně nevydařené skoky, prostě krve by se ve mně nedořezal."
Český reprezentant zlomil odpor soupeřů až v oštěpu, kde předvedl nový osobní rekord 71 m 18 cm. Cítil se však ještě na víc.
"Abych pravdu řekl, chtěl jsem ještě malinko víc, ale v dané chvíli jsem byl spokojený."
Závěrečnou patnáctistovku běžel Šebrle takticky, když soupeře, kteří ho mohli ještě ohrozit, si poctivě celou trať hlídal. V cílové rovince už věděl, že má vyhráno a tak si zlatý finiš náležitě vychutnal s rukama nad hlavou. Před startem poslední disciplíny si však zlatem úplně jistý nebyl.
"Tušil jsem, že si je pohlídám, protože jsme všichni podobní běžci. Ale nevěděl jsem, čeho je schopný Smith, který si tady dělal jeden osobák za druhým, takže jsem byl pěkně vycukanej i před patnáctistovkou."
A tady je Šebrleho popis celého desetibojařského klání.
"Byl to strašně zajímavej desetiboj. Dva favorité odstoupili hned na začátku, přelejvalo se to ze strany na stranu, po tyči jsem vůbec nevěřil, naopak po oštěpu jsem si byl téměř jistý. Co říct, bylo to hlavně se šťastným koncem pro mě, protože jsem bojoval."
Jak český atlet zmiňoval na začátku předchozí odpovědi, ze soutěže odstoupili už během prvního dne Uzbek Smirnov a hlavně obhájce titulu Brian Clay, který poté prohlašoval, že pokud by ho nezastavil natažený stehení sval, celý závod by vyhrál. Šebrle vzal tento vzkaz s nadhledem.
"Beru to jako sport. Byl to můj šestý šampionát. Největší formu jsem měl v roce 2001, kdy jsem udělal světový rekord a pak na šampionátu mi zdraví ani nedovolilo o zlato bojovat. Za dva roky jsem si také věřil a pak prohrál s Pappasem, když jsem se před závody úplně pozvracel. Těžko říct, jak by letos kluci dopadli, kdyby dokončili. Je to sport a já jsem šťastný, že se mi to povedlo."
Letošní titul byl pro českého vícebojaře nejvydřenějším v celé kariéře.
"Jednoznačně nejvydřenější. Nepovedlo se mi dobře vyladit formu, ale je to MS, tam se musí bojovat až do konce."
"Tituly těší všechny stejně. Byl to nádherný závod nahoru - dolů. Už jsem si nevěřil, ale nakonec to vyšlo."
Nakonec se však český reprezentant šířeji svěřil, co pro něj titul světového šampiona znamená.
"Asi je nejemocionálnější. Podařilo se mi totálně zkomletovat svou sbírku. Byl to nejtěžší závod kariéry. Vrátil jsem se až po výšce, kdy jsem si říkal ty troubo, ne že to vzdáš po pokažený stovce a dálce - jsi přece na MS tak bojuj. Takže opravdu tento titul pro mě hrozně moc znamená."
Na konec kariéry Roman Šebrle nemyslí ani náznakem. Závodit chce až do OH v Londýně 2012. Aktuálně nejsilnější motivací je pak pro něj olympiáda příští rok v Pekingu.
"Kariéra začíná. Olympiáda je pro mě ještě větší motivace a tam to bude pro mě ještě lepší, doufám."
