Sedlecká katedrála ukrývá unikátní zlatou gotickou monstranci
Dnes zamíříme do první české katedrály. Je součástí areálu bývalého cisterciáckého kláštera v Sedleci. Společně s chrámem sv. Barbory a historickým centrem Kutné Hory, je katedrála od roku 1995 zapsaná do seznamu památek UNESCO. Mezi svými zdmi skrývá unikát - gotickou monstranci.
Sedlecký chrám byl ve své době největší stavbou v Čechách. Má podobu latinského kříže a jeho délka je úctyhodných 97 metrů.
"Vítám vás v nejstarší katedrále svého typu ve střední Evropě, od roku 1995 památce UNESCO," přivítala nás průvodkyně Dagmar Holá. K založení kláštera, jehož historie sahá do poloviny 12. století, se vztahuje legenda. Podle ní dal podnět k založení kláštera olomoucký biskup Jindřich Zdík. Na tomto místě se zastavil během cesty mezi Olomoucí a Prahou. Ve snu se mu prý zjevil anděl, kterého jeho služebníci viděli vlétnout do biskupových úst v podobě bílého ptáčka se zlatými křídly. Anděl mu měl ukázat mnichy v bílých hábitech a přikázat postavit zde klášter. Ten byl pojmenován Sedlec, údajně podle sedla, které měl biskup Zdík pod hlavou a pak přišli první mniši.
"Byli sem pozváni mniši z Německa, z Waldsasenu a to pánem Miroslavem z Cimburka a Markvartic na radu Olomouckého biskupa Zdíka v roce 1142."
Typický cisterciácký klášter je většinou založený v pustině, tady bylo místo už obydlené. V Kutné Hoře pak propukla stříbrná horečka a zisky z těžby plynuly i do kláštera. Toho dokázal využít opat Heidenreich, diplomat světového formátu a dvořan krále Václava II. a nechal tu postavit sedleckou katedrálu úctyhodných rozměrů.
Ať už byla pravda jakákoliv, klášter a chrám zůstaly dalších téměř 300 let v ruinách. I přesto působila zřícenina chrámu monumentálně. Opatem kláštera se tehdy stal Jindřich Snopek a podařilo se mu shromáždit prostředky na obnovu katedrály. Talentovaného stavitele našel v Janu Blažejovi Santinim.
"Santini je nositelem syntézy baroka a gotiky. Zachování gotického ducha propojeného s velkolepostí baroka. Z dob Santiniho tu byly zelené zdi a červenohnědá podlaha - mělo to evokovat rajskou zahradu."
"A jdeme na půdu, kde se nalézáme nad tou českou plackou. Během poslední rekonstrukce mezi lety 2000 - 2008 bylo potřeba čtyři z nich opravit. Šéf této obnovy, pan Koubský starší měl opravdu problém, protože oslovoval slavné restaurátorské firmy a ty říkaly: neumíme, neděláme, neznáme. A s tímto odjel s rodinou na výlet na Moravu do vinného sklepa a tam si stěžoval místním vinařům, jaký má problém. A ti mu říkali, však my takhle stavíme po staletí naše vinné sklepy. Kdo ví, kde ten Santini čerpal své nápady. Ale co je v každém případě jisté, je to tzv. zdění z ruky. Používá se hrubá malta, cihla se na chviličku namočí do vody a pak se zhruba pět minut drží v místě spoje. Dojde k absorbci vody z malty do cihly. Takže se tam prostě přicucne."
Tímto způsobem je postaveno i samonosné schodiště. Když v Sedleci přijdete na ochoz katedrály, objeví se chrám v celé své impozantní kráse - 97 metrů délka, 29 metrů šířka a 27 metrů výška.
"Nádherná světlost, žádná ponurost pozdně gotických katedrál, 106 oken, západní má 14 metrů, dobrý vzduch, jsou tu průduchy i kvůli obrazům. Ale něco je tu velmi špatně. Chtěla bych vás poprosit, aby jste potichu počítali vteřiny až zvednu ruku,"
A když už mluvíme o historii, i Sedlecký klášter postihlo zrušení za vlády císaře Josefa II. Nejdřív zabrali katedrálu vojáci, pak tu dokonce sídlila tabáková firma a bazilika chátrala. Přišel rok 1995 a zápis na seznam UNESCO. Katedrála byla zachráněna. Ukrývá v sobě poklad, originál vzácné gotické monstrance. Říká se, že její tvar inspiroval Santiniho při stavbě katedrály. Monstrance byla vyrobená před rokem 1400. Jedná se chrám v chrámu, parléřovská gotika. Byla zachráněna před husity a třicetiletou válku přežila zazděná do zdi. Pak prý byla náhodně objevena katem ve zbořeništi katedrály. Za socialismu byla v trezoru národního výboru.
V současné době se vytváří kopie sedlecké monstrance a čeká ji putovní výstava. Vnitřní výzdoba chrámu pochází z první poloviny 18. století a podíleli se na ní nejlepší malíři své doby Leopold Willmann, Jan Kryštof Liška a především Petr Brandl.
"Brandl svým malováním dokázal hodně peněz vydělat, ale jako správný bohém je velmi rychle utratit. Říká se, že se dokonce neplatilo jemu, ale rovnou jeho věřitelům. V místních hospodách oblíben, přesto nakonec umírá údajně sám a opuštěn v jedné z kutnohorských hospod a náhrobní kámen má v kostele Panny Marie na Náměti."
"Skica tohoto obrazu dokonce sloužila jako předloha Matyáši Braunovi pro vytvoření sousoší pro 13. pilíř Karlova mostu v Praze. Je to vzácný obraz, možná něco znáte z jejího života. Říká se, že každý den vykonala modlitbu za odpuštění hříchů celému lidstvu. Dokonce i v době, když byla nemocná a pak viděla, jak se k ní Kristus sklání. Říká se, že okolí této řádové sestry registrovalo, že je naplněna Boží blízkostí."
A ještě jednu zvláštnost mají v Sedleckém chrámu - holohlavou Madonu.
"V období baroka a rokoka mocní nosili paruky. Mniši tedy nechali na znak úcty k Marii vyrobit barokní sochu a paruky. Jenomže paruky se nedochovaly a my máme holohlavou Madonu."
Jak dodala Dagmar Holá, sedlecká katedrála se veřejnosti otevřela po třech stech letech v roce 2009. Byla znovu požehnána a navrácena svému původnímu účelu.
Příspěvek jsme poprvé vysílali 16. prosince 2011, dnes jste jej mohli slyšet v repríze.
