Výzdoba sedlecké kostnice - pro někoho morbidní, přesto jedinečná

Lustr složený z kostí lidského těla, girlandy a monstrance z kostí. I tuhle unikátní výzdobu najdou návštěvníci kostnice v Sedlci. Její založení je svázáno s příběhem opata Heidenreicha, který se ve 13. století vypravil do Jeruzaléma, odkud si přivezl hrst posvátné půdy. Sedlec se stal vyhledávaným cílem poutníků a nechávali se tu pohřbívat křesťané až z Polska, Bavorska a Belgie.

Nákres Sedleckého kláštera

Klášter v Sedlci založil Miroslav z Markvartic a protože k povinnostem kostela patřilo i pohřbívání, byl tu založen hřbitov, postavena nádherná katedrála a hřbitovní kaple s kostnicí. Tomuto typu kaple se říká karner, uvítala nás v jejím šeru Lenka Karmanová.

"Karner je zvláštní typ kostela. Ty lodě jsou nad sebou, takže jedna kaple je vespod a ta druhá nad ní. V Kutné Hoře je ještě jeden karner. Když by jste šli od katedrály sv. Barbory směrem do města, tak je tam kaple Božího Těla. To taky měl být karner, ale je tam postavená jen spodní část, horní schází. Takže kompletní karner vidíte tady na Sedlci."

Zdejší hřbitov se pořád rozrůstal. Ve 13. století se pak jeden z prvních opatů, opat Heidenreich vypravil do Jeruzalém, odkud přivezl hrst posvátné půdy. Tady se legendy se rozcházejí, podle jedné to byla půda z Kristova hrobu, podle druhé z místa, kde ho ukřižovali. Je však doloženo, že sem byla dovezena.

"Opat tu svatou půdu rozházel po hřbitově a tím pádem i hřbitov dostal punc svaté země, říkalo se tomu Svaté pole. Těch Svatých polí bylo po Evropě potom víc, ale toto sedlecké bylo úplně první. Věřilo se, že kdo v té svaté půdě bude pochován, tak během třech dnů, podle jiných verzí legendy během jednoho dne, ty ostatky z nebožtíka zmizí a zůstanou tam jen čisté bílé kosti. V dobách největší prosperity kláštera, měl hřbitov rozlohu 3,5 hektaru, což je přes pět fotbalových hřišť."

Později bylo v Sedlci pohřbeno ještě 30 tisíc obětí moru a také husitských válek. Když se v roce 1500 musel hřbitov kvůli růstu města razantně zmenšit, kosti se opět ukládaly na podlahu kostnice i podél jejich stěn. První, koho napadlo je srovnat, byl mnich, který se sem vrátil po husitských válkách.

"Podle pověsti to byl poloslepý mnich Antonín. Kosti složené v pyramidách symbolizují zástup lidí, kteří čekají na Boží soud a právě to pomíchání symbolizuje, že v těch zástupech jsou si všichni rovni. Když tady mnich Antonín srovnal šest pyramid, tak se mu podle pověsti zrak vrátil za odměnu, jak se k těm kostem či mrtvým zachoval."

Foto: autorka

Když se po husitských válkách klášter opět postavil na nohy, rozhodl se tehdejší opat klášter i katedrálu zrekonstruovat. Pozval sem tehdy mladého stavitele Jana Blažeje Santiniho. Bylo mu 26 let a byla to jeho první velká zakázka. Dostavěl katedrálu a podílel se i na opravách kostnice. Ta se totiž už od počátku naklání. Podle posledních měření asi půl milimetru za rok. Nedávno se dělaly i sondy a průzkum, aby se zjistil důvod, proč se kaple naklání.

"Když ji stavěli, tak vyhloubili jámu na spodní kapli a začali na dně jámy stavět. Ta kostnice nemá žádné základy. Čekalo se, že tu budou. Navíc kostnice nestojí na jílu, ale pod námi je spraš, což je takový jemný písek. Ta kostnice se od počátku naklání, čehož si všimnul i Santini. Když sem přišel, přistavěl místnost, kterou jste sem vcházeli. Tu stavbu zapřel, aby se nekácela."

Jan Blažej Santini

Santini tu podtrhl alegorický význam stavby. Nad pyramidy, ve kterých je asi 40 tisíc kostí, umístil koruny symbolizující boží království a doprostřed kostnice čtyři obelisky - paprsky světla v černé noci. V 16. století byla také kvůli statice zazděna většina oken.

"Původně v horní kapli bylo jedno okno vedle druhého, takže to byl takový prozářený skleník. Nad vchodem ve věžičkách hořel oheň. To byly jakési majáky, aby poutníci, když putovali za tmy nebo za mlhy, věděli, kudy se mají k tomu klášteru dostat. Ta horní kaple, jak byla prozářená, tak když jste vstupovali dolů, tak jste vstupovali do záhrobí k těm mrtvým a naopak, když jste vstupovali do té horní kaple, po těch příkrých schodech nahoru, tak vás to mělo povznášet a přitahovat k Bohu, jakoby symbolicky ke světlu."

Později zrušil kutnohorský klášter Josef II. Řadu pozemků a budov tehdy koupili Schwarzenbergové, kteří se o necelých sto let později rozhodli, že kostnici opraví a v roce v roce 1870 pozvali řezbáře Františka Rinta z České Skalice, který sem přišel s manželkou a synem. Právě on je autorem lustru z kostí. Nejdřív však přišla několikaletá práce.

"Všechny kosti máčeli v kádi s vápnem a chlorem, aby je vyčistili a vydezinfikovali. Trvalo to asi čtyři roky, než to všechno vyčistili a navěsili. Výzdoba, která tu je, spoustě lidem připadá morbidní, spousta lidí to nechápe, ale všechno to má svůj smysl. Jsou tu křesťanské symboly, vyjma jedné věci a to erbu Schwarzenbergů, který je udělán na počest rodiny, která opravy sponzorovala. Už když se sem vchází, tak na levé i pravé straně jsou kříže udělané z kostí, jsou tam monstrance z kostí. A nad námi je lustr z kostí. V tom lustru údajně, když ho udělali, prý byly úplně všechny kosti z lidského těla."

Kostnice není nic specifického, v Čechách jich byla řada už ve středověku. Unikátní je však právě výzdoba. Tak, jak jsou kosti uspořádané v sedlecké kostnici, nejsou nikde jinde. Spodní kaple je už pod úrovní povrchu. Proto tu jsou kosti, které se sem ukládaly do 15. století, považovány za pohřbené. Kostnice proto kosti nijak neopravuje ani nenahrazuje.

Foto: autorka

"Stává se, že se občas nějaká zřítí a rozbije se. Pak se posbírají úlomky a dají se zpět k pyramidám. Kosti se nijak nerestaurují, neobnovují, ty se rozpadají stejně jako v jakékoliv jiné hrobce. Takže až sem někdo přijde, netuším za kolik let, zda za 200 nebo 500 let, tak ty kosti tu budou obráceny v prach, stejně jako v jakémkoliv jiném hrobě. Není to muzeum, ani atrakce, jak to často turisté vnímají. Ty kosti jsou tu pohřbené stejně jako v jakémkoliv jiném hrobě."

Jsou tu ostatky asi 40 tisíc lidí. Další kosti, které zbyly, jsou v hromadném hrobě na hřbitově pod velkým železným křížem, asi 40 metrů krychlových kostí. V kostnici se dvakrát za rok slouží bohoslužba, na Dušičky a na Velikonoce v horní kapli. Už se tu setkali i s žádostí o svatební obřad, ale sedlecká kostnice je pietní místo a nic kromě bohoslužeb tu není povoleno.