Skanzen v Kouřimi

Minulý týden jsme se vydali do Kouřimi, městečka nedaleko Prahy. Jen letmo jsme se dotkli skutečnosti, že je tu i skanzen. A do toho vás dnes pozve Zdeňka Kuchyňová.

Skanzen v Kouřimi

V současné době je v České republice kolem 10 skanzenů. Ten Kouřimský vznikl kvůli výstavbě přehrady na Želivce. Voda měla totiž zatopit některé zajímavé památky lidové architektury, včetně gotického kostela sv. Jana Křtitele v Dolních Kralovicích. Bylo proto rozhodnuto několik vybraných staveb rozebrat a přenést na jiné místo. A tím byla právě Kouřim, ve které začal v roce 1972 vyrůstat záchranný regionální skanzen. Později byla koncepce změněna a dnes skanzen nabízí ukázky různých stavebních technik, které se používaly v lidové architektuře. Jak uvedl ředitel skanzenu Dalibor Hobl, zajímavé jsou například mnohaboké stodoly.

Kouřimský skanzen - stodoly, foto: Miloš Turek

"Jedna je jedesetiboká, druhá je dvanáctiboká a shodou okolností jsou to naše dvě nejstarší stodoly svého typu. Jedna - ta durdická - je datovaná rokem 1648 a ta druhá, která pochází z obce Želejov u Dvora Králového nad Labem, je datovaná rokem 1660."

Jen pro zajímavost stodola z Želejova má na střeše 5 tisíc došků. Navíc jsou obě neuvěřitelně prostorné a vyšlo se do nich až 55 plně naložených šestimetrových žebřiňáků obilí. K dalším zajímavostem skanzenu patří špýchary a pak celoroubená kovárna ze Starého Bydžova, což je technický unikát.

Kouřimský skanzen - kovárna, foto: Miloš Turek

"Kovárna je postavena z dubových trámů, z tzv. trhanic. Trhanice z důvodu toho, že ty trámy se neřezaly na katrech, na pilách, ale vlastně se štípaly nebo trhaly, od toho ten název. Trhaly se železnými klíny."

Pro návštěvníky je kovárna velice atraktivní, neboť v ní mohou při různých příležitostech vidět i kováře při práci. Další zajímavou stavbou je roubená rychta z podkrkonoší, která patří k nejvýstavnějším objektům skanzenu, či polohrázděnný patrový dům z Jílového u Děčína. Ten je první hrázděnnou stavbou, která byla do našich skanzenů přenesena. Když se díváte na domky ve skanzenu, které vypadují jako by tu už byly nejméně 200 let, napadne vás, jak se vlastně taková stavba přenáší. Jak jsem správně tušila, je to nesmírně složité. Nejdříve se pořídí přesná fotodokumentace, zaměření a detailní plány. Pak se rozhoduje, která část staveb bude přenesena. Všechny roubené prvky se musí označit a objekt rozebírat trám po trámu. Pak se vše převeze do muzea, nakonzervuje a staví. Jak říká Dalibor Hobl, jak dlouho vše trvá, záleží z velké míry na dostatku financí.

"Pokud by vše šlo podle plánu, tak se dá říct, že prakticky za tři roky lze ten objekt přestěhovat. Jsou i objekty, které lze přestěhovat za jednu sezónu, dá se to zvládnout. Všechno je to o financích a o lidech, kteří to staví."

Kouřimský skanzen - dům z Jílového, foto: Miloš Turek

A to je kámen úrazu. Odborníků, kteří umí dělat doškové střechy a stavět roubenky je jako šafránu. Některé skanzeny mají své týmy, kde se toto povolání dědí z otce na syna a tyto týmy pak půjčují i jiným skanzenům. Také Kouřim měla v 70. - tých letech tým nadšenců. Podařilo se shromáždit partu starých tesařů a zedníků. Nebyli to odborníci na lidovou architekturu, ale znali spoustu starých tesařských fíglů a tak se podařilo bez problémů vybudovat celý areál.

"Já bych tady jmenoval třeba pana Vlacha, který je již bohužel deset let po smrti. To byl člověk, který dokázal ten objekt - byť to byl tesař - vybudovat od sklepa až po komín, vázal sám došky a dokonce i střechu potloukal šindelem. To byl člověk k nezaplacení a prakticky s ním tady vyrostl základ toho areálu."

Dneska už je ta doba trošku složitejší a pokud by docházelo k další výstavbě, tak by se museli najít noví lidé. Zatím se tedy do areálu stěhují spíše drobné stavby. Některé byly převezené, jiné jsou kopiemi staveb, které ještě dnes stojí v terénu.

Kouřimský skanzen - rychta, foto: Miloš Turek

"Převezla se sem například Boží muka z červeného kosteleckého pískovce, která jsou zasvěcena sv. Prokopovi, převezla se krásná pozdně baroní socha sv. Donáta z nedalekého Svadbína, roubená studna z Ratají nad Sázavou a teď jsme přišli s kopiemi zvoničky z obce Býchory a s dřevěným křížem, který také byl takovým typickým doplňkem vesnice."

Ve skanzenu je na co se dívat, ale návštěvnost tu v minulosti nebyla největší. Řada lidí o něm dokonce nevěděla. Zvyšovat se začala od roku 1995, kdy se ve kanzenu začaly předvádět různé lidové zvyky. Dnes sem přijde asi 40 tisíc lidí, které přiláká kolem 18-cti národopisných akcí. Rok začíná tradičně masopustem a na něj pak navazují tzv. Řehořské obchůzky. Jedná se o starý zvyk z doby baroka, který zanikl v 19. století a vidět ho můžete pouze v Kouřimi.

"Sv. Řehoř byl patronem žáků. Učitel posílal své děti po koledě. Většinou to byli chlapci, kteří chodili převlečení za vojáky. Měli papírové vojenské čepice, a říkali různé mravokárné průpovídky, které nabádaly rodiče, aby posílali své děti do školy."

Kouřimský skanzen - světnice na rychtě, foto: Miloš Turek

Na řehořské obchůzky pak navazují Velikonoce, které tvoří jádro jarních oslav. Po nich následuje tradiční jarmark a poslední prázdninový víkend je vždy zaměřen na lidová řemesla. Ve skanzenu se představí na 60 typických řemesel, která dnes už prakticky zanikají.

"Snažíme se získat co nejvíce, aby ten návštěvník měl opravdu pocit, že zde uvidí něco, co nikde jinde nemá možnost v takovém rozsahu vidět. Je až s podivem, čím se lidé dneska zabývají, nebo k čemu se vracejí. Při každé akci se předvádí kovářství, protože ta kovárna k tomu přímo volá. Tak je tu sedlář, švec, truhlář, tesař, perníkářky a spousta lidové tvorby - výrobky se slámy, z orobince, ze šustí, které byly dřív typické."

Jak dodal ředitel skanzenu Dalibor Hobl, návštěvníci tu mohou najít i kloboučnice, podívat se na pražení kávy, vidět, jak pracovali dráteníci, jak se vyráběly dřevěné, hliněné či skleněné hračky. Řemesel je tu opravdu spousta. Kromě toho se ve skanzenu pořádají i netradiční akce. Například knedlíková sobota - která přibližuje tradiční lidovou stravu.