Skvělá medailová bilance
Pokud první týden 30. Letních olympijských her v Londýně přinesl českým barvám pět medailí, pak ten druhý, závěrečný, nebyl o nic horší. Naopak. Nabídl také pět, ale značně hodnotnějších - tři zlaté a dvě bronzové. Celkově tedy deset medailí: čtyři zlaté, tři stříbrné a tři bronzové. Nadmíru bohatá úroda, když uvážíme, že před čtyřmi lety v Pekingu jich bylo šest. Zrekapitulujme si tedy závěrečný týden olympiády z českého medailového hlediska.
"Je to měsíc. Na fyzičce se nic moc velkého nezměnilo, ale jsem ve větší formě než na tam, což se očekávalo. Začala jsem však pracovat s psychologem Sašou Kubáčkem, a ten mi hrozně pomohl hlavně s psychikou. A díku tomu vlastně jsem tam, kde jsem."
Bronzová medaile dala zapravdu přesvědčení Zuzany Hejnové, že se její smůla musí někdy zlomit.
Druhý bronz přidal ve čtvrtek čtyrkajak ve složení Daniel Havel, Lukáš Trefil, Josef Dostál a Jan Štěrba na trati 1000 metrů. Přitom až do poslední chvíle nebylo zřejmé, zda bude moci v tomto složení startovat. Jan Štěrba byl totiž před olympiádou obviněn z dopingu a dostal zákaz startu. Ukázalo se však, že lék, který užíval na doporučení lékaře, nebyl na seznamu zakázaných prostředků, byť ho dopingová komise takto zhodnotila. Jan Štěrba se odvolal, uspěl, a tak mu na poslední chvíli sportovní arbitráž udělila pouze napomenutí a umožnila start v Londýně. Byl z toho bronz. A jak po dojezdu do cíle řekl Daniel Havel, rádi ho do posádky přijali zpět:
„Nejdřív jsem nevěděl, jestli jsme na medaili, myslel jsem si, že jsme kolem 4 a 5 místa. Pak jsem viděl, jak se přede mnou kluci radují, tak jsem pochopil, že to prostě cinklo! Dojeli jsme a já myslel, že druzí. Věděl jsem, že první určitě nejsme, ale to druhé místo bylo hodně blízko. Je to ovšem úplně jedno, mám radost za jakoukoli medaili. Jsem nadšený," přidal se i Josef Dostál. A Lukáš Trefil, který je sběratelem pivních podtácků, slíbil, že si medaili pod pivo dávat nebude:
"Ne, to asi ne, ale pořádně ji zapiju teda."
Jan Štěrba ví, že na jejich úspěchu se podílelo mnoho lidí:
"Když jsme jeli na start, tak jsem si vzpomněl na všechny ty roky dřiny a energii, kterou jsme do toho vložili. Bylo na tom strašně práce. Není to záležitost tohohle roku nebo pár měsíců. Pracoval na tom celý tým. Zapojila se spousta lidí a pracovala jako tým. I ve čtyřkajaku se nás vystřídalo několik a všichni tihle lidé na tom mají svůj podíl. Kdybych je měl jmenovat, tak je to celý zástup. Všechno tohle se do toho promítlo a dneska v tom byla zdravá dravost a dřina. Medaile je o zhodnocení toho úsilí. Vnitřně jsem trochu doufal, že bude tečka zlatá, ale to bychom byli opravdoví bouráci. Viděl jste sám, jak to bylo vyrovnané. Němci, kteří vloni jasně zvítězili na MS, tady byli pátí. Dneska podstatě mohl vyhrát kdokoli. Že jsme udělali placku? Je to neuvěřitelné!"
"Já jsem si opravdu netroufala včera ani dneska na to ani pomyslet, i když mi to samozřejmě trochu na mozek vlezlo. Říkala jsem si, že to, co by se mi mohlo za pár dní stát, by bylo něco zcela výjimečného, ale musím pro to něco udělat. A vždycky jsem tu myšlenku ihned zahnala. Je to až neuvěřitelné, když teď slyším, že jsem obhájila zlato. Budu si na to zvykat déle. Ale zase můj kouč je trojnásobný olympijský šampión, takže my nemůžeme ve skupině být nějak moc nahoře, protože jsme dvojnásobní. Honza (Železný - trenér) byl strašně moc šťastný. A jsem moc ráda, že jsem tehdy tu změnu trenéra udělala, že jsem pod jeho vedením udělala to druhé olympijské zlato, protože aby trenér, olympijský vítěz, vychoval olympijského vítěze, to myslím není časté a dokazuje to jeho trenérské kvality. Když jsem skončila závod, tak teprve najednou vyplynuly ty české ostrůvky na tribunách. Normálně nejsou vidět, když je tu mnoho lidí. Když jsem nakonec obíhala stadión,jsem zjistila, kolik tady bylo českých fandů. A že jich tu tedy bylo! Všem moc děkuji, že přijeli a jsem ráda, že jsem jim mohla udělat radost. Paráda,"řekla Barbora Špotáková v rozhovoru pro Českou televizi.
"Já jsem se tak jako sám přesvědčoval, že o nic nejde a že to je samozřejmost a rutinka, abych se udržel v klidu, udržel koncentraci. Samozřejmě teď mně to pomalu začne docházet a nejvíc asi zítra, pozítří. Já se opravdu snažím na nic nemyslet. Soustředit se jenom na ten závod. Jenom na to, co mám konkrétně dělat, takže to možná vypadá, jako že je to rutinka. Ale stojí to dost energie, se do tohoto stavu dostat. Já jsem věděl, že dobrým šermem založím na dobrý výsledek v celkovém pořadí v pětiboji, ale už jsem mockrát zažil to, že jsem z toho vršku spadl po jakékoli disciplíně, která následovala, dolů, takže já jsem zůstával nohama na zemi. Když jsem šel na parkur, věděl jsem, co jsem zažil v Pekingu, tak paradoxně, věřte nevěřte, mi to pomohlo, co jsem si prožil. Už jsem věděl, jaké to je možnost bojovat o medaili a jaké to je o to přijít. Byl jsem uvolněný, bylo to dobré. Jsem si říkal, že medaile asi určitě, ale na zlato to bude ještě těžký. Moc mi to dneska příjemné nebylo, v běhu mi tahle trať vůbec nevyhovuje, ale připravený jsem byl dobře, tak jsem to naštěstí zvládl."
"Já vím, že mě všichni pohřbili a moc lidí mi nevěřilo, ale lidé kolem mě mi důvěřovali nebo mi minimálně neříkali, že mi nevěří. V tom jsem byl silný. Přeci jen už mám něco za sebou, takže jsem rád, že se to povedlo. Bylo to strašně těžké, ten závěr byl o nástupech, což nemám rád. Nejraději bych, aby se to rozhodlo ve výkonnosti a byly mezi námi nějaké rozdíly. Byly části tratě, kdy jsem si jel ‚výlet,' ale pak tam byly tři kopce, kde mě docela ‚natahovali' a bylo to hodně nepříjemné. Z těchto úseků jsem měl trochu obavy. Nemám tento styl závodů rád. Nahoře jsem viděl akorát mlhu, ale byl jsem tam první, což bylo důležité, i když mě tam potom stejně někdo ‚přelít,' což jsem nečekal, ale věděl jsem, že tady před cílem je ještě jedna šance a byl jsem tam dřív. Myslím si, že mi pomohlo i kolo, kdy mi tam tolik nepodkluzovalo to celoodpružené a měl jsem tam lepší trakci a zbytek sil jsem dokázal přenést lépe na to kolo. Nevěřil jsem pár let dozadu, že to dokážu a najednou se to povedlo a myslím si, že je to neuvěřitelné. Hlavně po tom loňském roce."
"Je to fantastický úspěch. Získali jsme deset medailí, čtyři zlaté, v Pekingu jsme získali pouze šest. Já myslím, že to jednoznačně svědčí o tom, jak skvěle na to je v současnosti český sport. My prostřednictvím kapitoly ministerstva školství dáváme na sport skoro 3 miliardy korun. Samozřejmě jsem si vědom situace, která nastala krachem společnosti SAZKA a změnou loterijního zákona. Intenzívně jednáme o tom, jak tu situaci řešit. Není důležité podporovat jenom vrcholový sport, ale širokou základnu sportu, pohybové aktivity mládeže. To všechno jsou věci, o které se stát určitě musí starat."
