Česká želízka na OH v Londýně

První české želízko - střelkyně Kateřina Emmons - se v sobotu v olympijské výhni na medailový kov nepřetavilo, čtvrté místo zabolí. Ještě více pak musí mrzet Tomáše Berdycha vyřazení z tenisového turnaje hned v prvním kole. Není ale všem dnům konec. Další sportovci už drží pořadník na své šance zapsat se do olympijské historie nějakým cenným úspěchem. Bude mezi nimi někdo z českých reprezentantů?

Kateřina Emmons, foto: ČTK

Poprvé se olympiáda v Londýně konala v roce 1908. V tehdejším českém týmu, ještě stále pod hlavičkou Rakousko-Uherska, bylo celkem 22 sportovců. Šermíř Vilém Goppold z Lobsdorfu vyhrál v šermu šavlí jednu individuální a pak s celým šermířským družstvem jednu týmovou bronzovou medaili.

Tři roky po druhé světové válce Londýn podruhé hostil olympijské hry. Za Československo tam soutěžilo 77 sportovců, z toho 14 žen, kteří získali 11 medailí - 6 zlatých, 2 stříbrné a 3 bronzové a skončili na celkovém 8. místě v počtu získaných medailí. Na těchto hrách zářila legenda československé atletiky Emil Zátopek, který vyhrál běh na 10 kilometrů a na poloviční trati byl druhý. Zlato ve welterové váze vyboxoval Július Torma, tři zlaté vypádlovali kanoisté a kajakáři.

Čeští sportovci během zahajovacího ceremoniálu, foto: ČTK

Letos se do Londýna vydalo 133 českých sportovců. Jejich medailové ambice jsou však různé. Vedle ostřílených borců jsou i nováčci, kteří především přijeli sbírat zkušenosti a pokusit se o příjemné překvapení. Osobní účast na olympijských hrách je k nezaplacení. Pomáhá nejen zvýšit si sebevědomí, ale také odbourává trému a svázanost na dalších sportovních kláních.

Mezi těmi, kteří by mohli dosáhnout na stupeň nejvyšší, je bezesporu skifař Ondřej Synek. Je to jeho třetí start na olympijských hrách a cíl si stanovil vysoký - získat zlatou medaili. Mistr světa z roku 2010 si ale na druhou stranu uvědomuje, že olympijský závod je závod jako každý jiný. Přesto se chce vrátit domů z Londýna jako nejlepší skifař světa.

Ondřej Synek, foto: ČTK

"Jsem opatrnější, jedu tam bojovat o co nejlepší výsledek. Druhý už jsem byl, takže bych rád vyhrál. Pokud se to ale nepovede, tak život půjde dál a já budu dál veslovat. Další pokus budu mít třeba za čtyři roky. Nebo taky už ne. To je specifikum olympiády, že tam i ti největší outsideři mohou překvapit, i když u těch exotických zemí to nepředpokládám. Určitě ale může potrápit Němec, Kubánec bude dobrý, Švéd, nevím, co Nor Tufte předvede, takže ten bude nebezpečný. Hlavně to nechce nic podcenit a jet furt naplno."

Kajakářka Štěpánka Hilgertová už byla na pěti olympiádách, a i proto si chce pravděpodobně své poslední hry náležité užít. Z romantického hotelu u slalomového kanálu se přestěhovala do vesnice mezi ostatní sportovce, aby nasávala atmosféru, a klidně na tréninky jezdí i hodinu autobusem. Po týdnu trénování se sžila i s novou lodí. K předolympijskému tréninku přistupovala velmi zodpovědně, a tak pro ní nacházel slova chvály trenér a manžel v jedné osobě Luboš Hilgert:

Štěpánka Hilgertová, foto: ČTK

"Ona ví, že ze břehu toho člověk vidí víc, takže to samozřejmě bere. Ale vždycky jenom chci, aby si vyzkoušela něco, co jí radím, a sama si přebrala, jestli to bude akceptovat i nadále nebo to byla jen zkouška," vysvětlil trenér-manžel.

"Sice každý zkušený závodník už docela ví a sám cítí, co by měl, ale každý, i ten nejlepší, potřebuje někoho, kdo má nadhled z toho břehu. A bez té zpětné vazby ze břehu by to asi nefungovalo," doplnila jeho svěřenkyně.

Ve sbírce má Štěpánka Hilgertová dvě zlaté medaile. Když vyhrála v Atlantě, porazila i australskou kajakářku Myriam Jerusalmiovou-Foxovou. V pondělní londýnské kvalifikaci proti ní stála její dcera Jessica. "Kdybych měla dceru, tak bych jí tady také nezacláněla," usmívala se matka pětadvacetiletého syna Luboše.

Zuzana Hejnová, foto: ČTK

V běhu na 400 metrů překážek žen máme hned dvě želízka v ohni. Zatímco Zuzana Hejnová závodí nad překážkami v podstatě celou svou atletickou kariéru, Denisa Rosolová si je přidala do portfolia až letos, jako svou čtvrtou disciplínu. A našla podstatný rozdíl mezi hladkou čtvrtkou a tou s překážkami. Ale přímo na oválu není, spíše v hlavě:

"Člověk nemůže přemýšlet o hovadinách jako na té hladké čtvrtce. Tam jsem běžela a říkala jsem si, odkud zrychlím, nebo že mě podbíhají a co se stane, když mě podběhne další... Tady člověk běží a říká si: 'Jedna překážka, super, levá noha a znovu levá noha.' Člověku to rychleji ubíhá."

Na otázku, zda se dají v rozběhu a semifinále dlouhých překážek ušetřit síly na případné finále, Denisa Rosolová odpověděla:

Zuzana Hejnová, Zuzana Bergrová, Denisa Rosolová a Jitka Bartoníčková, foto: ČTK

"Já to nevím. Není to hladká čtvrtka, abych je předbíhala až v konci. Tady prostě poběžím a budu když tak vypouštět až ke konci. Nevím, musím se zeptat Zůzy."

"Zůza jí neporadí. Myslím, že se nedá spekulovat, nedá se spoléhat na to, že člověk zatáhne v konci. Musí běžet svůj rytmus a vypustit maximálně posledních osmdesát metrů. To už nehraje až takovou roli," zareagovala Zuzana Hejnová, která nedávno na mítinku Diamantové ligy v Monaku porazila úřadující mistryni světa Lashindu Demusovou i olympijskou šampionku z Pekingu Melaine Walkerovou. Čtvrtá skončila Denisa Rosolová.

Oštěpařka Barbora Špotáková, jedna z největších českých kandidátek na olympijské zlato, podřídila přípravu právě olympijským hrám v Londýně. I proto nejela do Helsinek na nedávný evropský šampionát. Důvodů bylo hned několik. Tím zásadním, proč trenér Jan Železný neposlal Barboru Špotákovou na mistrovství Evropy, byl paradoxně ten, že je nejlepší českou atletkou. A ta musí vyhrávat.

"Kdyby to byla závodnice jiného typu, je to něco jiného, ale na ní leží ta tíha. A dvakrát za rok, navíc v tak krátké době, to není jen o tom výkonu, to je nejen o psychice, ale také o únavě. Kdyby šla na Evropu, třeba by vyhrála nebo udělala medaili, ale byla by unavená v hlavě. A já místo toho potřebuju, aby se těšila," vysvětlil světový rekordman a navíc trojnásobný olympijský vítěz Jan Železný. A je patrné, že Barboru Špotákovou dobře zná, i když ji trénuje jenom rok a půl.

"Vždycky je dobré znamení, když má člověk znovu chuť trénovat, a pak předvést na olympiádě to, s čím bude spokojený," tvrdí Barbora Špotáková, která za 12 let v oštěpařské špičce přesně ví, jak její tělo reaguje a co potřebuje její psychika.

Olympiáda, to jsou také kolektivní sporty. Česko je v Londýně zastoupeno týmem basketbalistek. Myšlenky trenéra české basketbalové reprezentace Lubora Blažka se kolem olympiády točily už dlouho:

Utkání Česko - Čína, foto: ČTK

"Páté místo bylo v Řecku, byl jsem svědkem té události. Byl bych rád, kdybychom to umístění ještě vylepšili. Ale jak jsem se přesvědčil v kvalifikaci, tak dnes už umí hrát basketbal všude. Není slabých soupeřů. Je to sport, je potřeba takhle k tomu přistoupit. Podívejte se, v mužích na olympijských hrách nebude Řecko, v ženách Španělsko, Bělorusko - týmy, které se pravidelně zúčastňují velkých akcí. Jsem rád, že Česká republika tam je. A uděláme všechno, abychom fandům českého ženského basketbalu udělali radost. Je potřeba stoupat krůček za krůčkem. Je potřeba dívat se zápas od zápasu a vyhrát toho co nejvíc. Pak by mohlo zacinkat."

Doufejme, že nejen v basketbalu žen.