Slezské písně možná nenapsal Vašek ale Petr

r_2100x1400_radio_praha.png

Kolikrát jsme slyšeli název Slezské písně, ale co o nich ve skutečnosti víme? Vyšly poprvé v roce 1899, jako autor byl uveden pseudonym Petr Bezruč. Jako jediné dílo svého autora byly přeloženy do více než 40 jazyků. Jak je to možné, že autor této oslavované sbírky později za celý svůj dlouhý život nic nenapsal? A pokud napsal, zdaleka to nedasahuje úrovně Slezských písní? Možnou odpověď přináší dnešní pořad Knihovnička Radia Praha, kterou připravuje Vilém Faltýnek.

Vladimír Vašek, oficiálně považovaný od 30. let za autora Slezských písní, se narodil v Opavě a vyrůstal v Brně. Po neúspěšném studiu literatury je zaměstnán jako poštovní úředník a odeslán do slezského Místku, kde se mj. seznámí s místním básníkem Ondřejem Boleslavem Petrem. Ten měl za sebou učitelskou dráhu, kvůli neshodám s německými úředníky byl propuštěn a živil se později jako horník. Opustila ho i životní láska. Petr tedy s kočovnými komedianty z Těšínska odešel. V závěru svého života se vrací do Místku a tady se setkává s Vaškem, který mu díky svému vzdělání pomáhal opravovat gramatické chyby v jeho básních.

"Samosebou ten Ondřejův návrat nebyl slavný, komediant, to bylo v selském prostředí pejorativní. Vzal ho k sobě bratr v Místku do advokátské kanceláře a tam se ti dva sejdou. Ale ten Petr prochází dalšími životními zlomy a spáchá zřejmě náhle sebevraždu. Vašek se vrací zpátky do Brna. Po roce 1898 umírá i Petrův bratr, advokát, a rok na to Vašek ty verše vychrlí, to je gejzír 51 básní! A ty básně jsou psychicky velice rozdílné, čili není možné, aby je básník psal v jednom okamžiku."

On je ale mohl psát delší dobu předtím, mohl je shraňovat a vydat je až najednou.

"Ty byly napsány 1997 - 98, takže je nemohl zase psát dlouho. A byl nemocen. A jeho blízcí u něj neviděli zvýšenou činnost, to je potvrzeno."

Vladimír Vašek (alias Petr Bezruč), foto: ČTK
Ovšem právě zmíněnou nemocí a blízkostí smrti vysvětlují jiní literární historikové Vaškovo životní básnické vzepětí, které už se nikdy neopakovalo. Podle Drozda ho ale nemoc pouze přimněla verše zveřejnit. Drozd také našel nepřímý důkaz z pera Vladimíra Vaška.

"Když ho chce ostravský spisovatel Martínek v Brně navštívit a nese mu novou sbírku přeložených básní, tak ten vašek před ním uteče, nechce se s ním setkat. A píše mu pak dopis, kde se omlouvá a říká - a to mě velice zaujalo: 'Naproklínal jsem se okamžik, kdy jsem se zapomněl a pustil jsem ty verše do světa.' Co to znamenalo, že se zapomněl? On nikdy zpočátku neřekl, že on je autor. Oni mu to připsali a on už neměl sílu, pro tu slávu, před všemi kamarády říct, že to tak není."

Kam se poděla síla prvních, jaderných básní sbírky? Podle Jana Drozda měla zdroj v Petrově tragickém osudu, na jazyku a melodii veršů se pak podílelo jeho herecké nadání, sklon k dramatičnosti a patosu. Vašek podle něj původní Slezské písně nenapsal a tedy v nich nemohl odpovídajícím způsobem pokračovat. Proč by ale Vašek verše na stará kolena tolik přepisoval, když musel tušit, že kvalit pravého autora jeho veršování nedosahuje?

"On se do toho chtěl vklínit. On chtěl na těch básních něco svého mít svého, když už mu to bylo připsáno. Představte si, že jste všude oslavován a ta sláva vám nepatří! Vždyť to je strašný pocit! On se snaží vklínit se. Těch oprav jsou stovky. Třeba báseň Hučín. To je krásná báseň paralela. On říká: 'Kam se to všechno dělo, mé mládí, má láska... v podjeseň žití ticho a teskno je ve mně...!' A vždyť tomu Vaškovi ještě nebylo třicet! Jak mohl mít ty pocity?"

Na druhou stranu Petrovi bylo jen o 15 let víc. Na podjeseň žití měl i on daleko.

"No ne, 40 let, to byl v 19. století zralý věk."

A možná už zvažoval odchod ze života.

"To je docela možné. Vezměte si Vrbici: to je krásná báseň umístěná do Vrbice, vesnice u Ostravy, kde je kříž, na kříži kristus a on to Těšínsko vidí jako Krista ukřižovaného. Kdo je na kříži, umírá. On ví, že Kristus vstal z mrtvých, ale národ, který bude jednou odnárodněn, poněmčen, už se nikdy nevskřísí. Proto volí ještě jednu smrt v té básni, a to smrt antickou. Antická smrt se zpodobuje tím, že se vás dotkne slepá dívka s ratolístkou. Slepá dívka, a tam stojí dívka 'bezlesklých očí'. A Vašek tu báseň opravil na 'bezlesklých vlasů'. On nepochopil, že v té básni jde o něco jiného."

Dnešním hostem knihovničky byl ostravský spisovatel Jan Drozd. Narodil se v lednu 1914. Je autorem několika románů a povídkových knih, působil v 60. letech jako vedoucí literárně-dramatické redakce ostravského rozhlasového studia.