Slovo, tón, melodie, píseň
"Slovo, tón, melodie, píseň" - to je podtitul Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl, který se koná v těchto dnech v rodném městě zakladatele české národní hudby Bedřicha Smetany. Až do 30. června nabídne celkem 17 programů, mezi nimi koncerty, operní představení, recitály i činohru. S čím mimořádným se setkají návštěvníci letošního, v pořadí už 44. ročníku této prestižní hudební přehlídky, na to jsem se ještě před zahájením zeptala uměleckého ředitele festivalu Vojtěcha Stříteského...
"Setkají se s díly skladatelů čtyř století, čtyř různých epoch, různých žánrů, od hudby barokní, klasicistní, po romantickou. Velký prostor je věnován hudbě uplynulého století. Samozřejmě nechybí díla Smetanova, ovšem ani díla Paganiniho, jehož výročí si letos připomínáme - ten bude zmíněn hned ve třech koncertech, a celým tím ročníkem prolíná lidské slovo."
V litomyšlském zámeckém areálu se v 11 červnových dnech vystřídá na 1200 umělců z 12 zemí. Hostovat zde bude brněnský operní soubor, Státní opera Praha, Pražští symfonikové, Státní filharmonie Brno, Boni pueri, skladatel a varhaník Petr Eben se svým synem Markem Ebenem a další renomovaní umělci...
"Celou řadu jmen mohu uvést, například paní Gabrielu Beňačkovou, Ivana Kusnjera, Romana Janála, Štefana Margitu, a takhle by ten výčet mohl pokračovat. Ale tentokrát jsme se soustředili spíše na koncentraci vysoké špičky do několika základních představení. Například v Litomyšli ještě nikdy nezazněl Verdiho "Don Carlos" a podařilo se nám ve spolupráci s Janáčkovou operou Národního divadla v Brně vytvořit silný sólistický tým, který tuto operu i scénicky představí. Lidé skutečně uslyší od té velké opery - v případě toho Verdiho "Dona Carlose" - až po velmi intimní pěvecké výpovědi třeba Romana Janála, který bude zpívat písňové cykly Franze Schuberta a Ludwiga van Beethovena. Poslední den festivalu 30. června bude ryze smetanovský galakoncert, kdy zazní průřez všemi osmi dokončenými operami Bedřicha Smetany v podání Státní filharmonie Brno, sboru Janáčkovy opery a sólistů, například Simony Šaturové, Lea Mariana Vodičky, Richarda Nováka a Vratislava Kříže pod taktovkou našeho stálého hostujícího slovenského dirigenta Ondreje Lenárda."
Kromě zmíněné opery "Don Carlos" jsou letos do programu zařazeny i opera "Don Giovanni" a "Příhody lišky Bystroušky", jejíž scénickým jevištěm bude přírodní amfiteátr. Dále festivaloví návštěvníci uslyší Zelenkovo oratorium "Sub Olea Pacis" z roku 1723 a uvedeno také bude nové oratorium Sylvie Bodorové "Juda Makabejský", které zaznělo minulý měsíc v premiéře na festivalu Pražské jaro. Skladatelka sklidila v Chrámu svatého Víta na Hradčanech, kde bylo představeno, bouřlivé ovace publika. Jak se s nimi vyrovnala, a jak je prožíval i ředitel 57. ročníku mezinárodní hudební přehlídky Pražské jaro Roman Bělor..?
SB - "Měla jsem samozřejmě strašně velkou radost a zároveň mě to až zaskočilo. Byla jsem šťastná, že jsem slyšela od posluchačů, že oni skutečně to, co jsem jim chtěla říct, v té muzice slyšeli, a to je největší odměna, kterou skladatel může dostat."
RB - "Ukázalo se, že soudobá hudba může uvést lidi do varu, a nadšení diváků bylo důkazem, že nemusímeš hrát jenom známé skladby, osvědčené mnohonásobným prováděním na pódiích, ale že můžeme zkoušet i experimenty, které se mohou setkat s diváckým ohlasem možná větším, než ty nejslavnější symfonie."
V úvodu umělecký ředitel "Smetanovy Litomyšle" Vojtěch Stříteský naznačil, jak bude vypadat závěr festivalu. Já si dovolím připomenout i jeho začátek: Slavnostně ho zahájila ve čtvrtek 20. června Smetanova symfonická báseň "Richard III." v podání orchestru hlavního města Prahy FOK s americkým dirigentem Isaiahem Jacksonem, zazněl mimo jiné i Brahmsův "Dvojkoncert", který zahráli Jiří Bárta a Pavel Šporcl. Šporcl vystoupí i ve zmíněném programu věnovaném Paganinimu, s ještě před Litomyšlí stačil vydat své nové album. O tom, jak se jmenuje, co na něj nahrál, a na co se tedy jeho příznivci mohou těšit, vám mladý, sympatický houslový virtuos, přezdívaný často také jako "pirát" pro svůj pověstný šátek, který má na hlavě při každém koncertu, poví sám...
"Já myslím, že se jmenuje 'Pavel Šporcl - Smetana, Dvořák, Janáček, Martinů'. Samozřejmě v té klasice se moc názvy nedávají, je to velmi vyjímečné, takže jí tam hraji Smetanu - dvě dua 'Z domoviny', Dvořáka - 'Romantické kusy', Janáčkovu 'Sonátu' a 'Českou rhapsodii' od Bohuslava Martinů plus fantazii na píseň 'Holka modrooká' od Otakara Ševčíka, na kterou jsem natočil také videoklip, který je součástí cé-dé-čka, takže tomu cé-dé-čku se v odborné branži říká 'inteligentní'. Je pravda, že se hodně snažím posluchačům představit skladby, které nejsou až tak obvyklé. U tohoto cé-dé-čka to až zas tak neplatí, i když 'Holka modrooká' se nehraje tak často, kde to skladba nesmírně náročná, ne mnoho houslistů si na ni troufne. Na tomto cé-dé-čku je vlastně typický český repertoár, a je to moje první CD, které opravdu půjde do světa. A já tomu světu chci ukázat, že opravdu jsem český houslista a že jsou to skladby, které mám moc rád. Myslím si, že hodně nové na tom je právě to, že tam je ten videoklip."
Ještě do 29. června potrvá letošní třítýdenní, v pořadí 14. ročník Mezinárodního festivalu soudobé taneční tvorby a pohybového divadla "Tanec Praha 2002", který je - jako už tradičně - významným obohacením kulturní nabídky nejen české metropole, ale také měst Hradce Králové a Brna, kam se chystá v příštích dnech. O některých programech přehlídky, na níž pořadatelé - v historii vůbec poprvé - spolupracují s festivalem "Pražské jaro", a která na tento festival bezprostředně navázala baletem "Moon Water", provedeném tchaj-wanským tanečním souborem na scéně Divadla na Vinohradech, hovoří ředitelka občanského sdružení "Tanec Praha" Yvona Kreuzmannová...
"Letos se nám podařilo udělat asi vůbec nejzajímavější, a také svým rozsahem největší festival v historii 'Tance Praha'. Nebyl to nějaký základní záměr, vzniklo to z iniciativy Belgičanů, Evropské unie a doby, kdy Belgičané předsedali Evropské unii, kdy i projevili zájem spojit kandidátské a členské země a udělat takový větší, širší projekt, s tím, že jsme počítali s podporou Evropské unie, která později nepřišla, ale přesto kulturní instituce a všechna velvyslanectví, která na tom spolupracují dodržela svoje sliby s cílem projekt dorealizovat, a na druhou stranu jsme už dva roky jednali s Cloud Gate Dance Theatre of Taiwan, neuvěřitelně silným a zajímavým asijským tanečním tělesem, které nakonec se nám podařilo přivézt, a to ve spolupráci s Pražským jarem. My jsme jednali o tomto představení přes dva roky, protože je technicky velmi náročné, zároveň nebylo jednoduché dostat sem 36 tchajwanských tanečníků a celý tým kolem. Musím říct, že zahájení na úvod celé akce 5. června ve vinohradském divadle mne ubezpečilo, že jsme tu energii vynaložili správným směrem, protože publikum bylo naprosto zaujaté a koncentrované, aplaudovalo neuvěřitelným způsobem, křičelo se 'bravo!', mělo to obrovský ohlas, nikdo si nepřál, aby to někdy skončilo."
Vystoupení tanečního souboru z Tchaj-wanu bylo hned v úvodu letošní přehlídky "Tanec Praha" vrcholným číslem. Neznamená to však, že by všechna ostatní zahraniční tělesa či sólisté vystupující v programu, byli méně kvalitní. Představují se s velmi nevšedními, a po všech stránkách hodnotnými produkcemi především na nové taneční scéně Divadla Ponec. Oslnili například Britové, Holanďani, ale i Belgičané, Francouzi a Slováci. A co ještě na diváky čeká ve zbývajících dnech festivalu - o tom hovoří opět ředitelka občanského sdružení "Tanec Praha" Yvona Kreuzmannová...
"Projekt, který jsme dali do Divadla Archa, je vyprodán, a to je bernský balet (Stadttheater Bern Ballet). Vyprodán je nejspíš proto, že jakmile se lidé dozvěděli, že tady uvedeme 'Stoolgame' Jiřího Kyliána, lapali po dechu, ale zrovna tak tam bude Félix Duméril s 'Well Kept Gardens' a Philippe Saire s 'Les Météorites', dva význační švýcarští choreografové, a tento večer putuje do Brna, bude 26. června také v Janáčkově divadle v Brně. T5éměř stabilním návštěvníkem Prahy je Zimmermann, jméno je nám samozřejmě povědomé, ale odjinud (Cimrman). Navazuje na svou účast na Folimance v roce 1998, když jsme tam tehdy náš festival zahajovali. A je to takové propojení cirkusového umění, živé hudby, tance a pohybu.
Na závěr festivalu jsme připravili nesmírně zajímavý projekt, který jsme chtěli udělat jako takovou spolupráci těch členských a kandidátských zemí Evropské unie. Je to projekt na Pražském hradě, který začne v jižních zahradách, a pokud se všechno podaří, tak bude procházet dál románskými podlažími Starého královského paláce a vyvrcholí ve Vladislavském sále. Bude to taková nádherná procházka s obrovským respektem k architektuře Pražského hradu, kterou jenom ti tanečníci doladí těmi svými malými pohybovými sequencemi, živou hudbou, zpěvem, zvuky, a myslím si, že je to takové příjemné projití se Prahou, třím skvostem Evropy na závěr festivalu, který nese jméno tohoto města ve svém názvu, čili 'Tanec Praha'."
Zcela vyprodáno je také letos, kdy inscenace byla mimochodem i součástí nedávného "Prague Fringe Festivalu", prvního v České republice a ve střední Evropě, a nejinak tomu bude pravděpodobně i v září, kdy bude odehráno v působivých kulisách vyšehradské "Gorlice" dalších deset představení. V té době už soubor Divadla Komedie nebude existovat, neboť na jeho scéně začne působit jako vítěz výběrového řízení Pražské komorní divadlo. Herci proto založili občanské sdružení "Faust", které pro uspokojení velkého zájmu diváků hodlá uvést inscenaci na Vyšehradě i v roce 2003 v dvaceti reprízách, ale to už definitivně naposled.
Letos v září se jim možná naskytne příležitost vycestovat s ní na festival do slovenské Nitry, a napřesrok, bude-li dostatek peněz, dokonce do skotského Edinburghu. David Prachař, který je teď naším hostem u rozhlasového mikrofonu, i další jeho kolegové, kteří spolu s ním v "Tragické historii o doktoru Faustovi" hrají, například David Matásek, Martin Učík, Viktorie Čermáková a Petra Lustigová, by tuto možnost rozhodně uvítali. Na otázku, jak náročná je pro Davida Prachaře jeho role Fausta, při níž podává i skvělé akrobatické výkony a nezřídka se musí ponořit i do vody, sypat si popel či hlínu na hlavu a chodit bos, což není v chladných prostorách Gorlice jistě nic příjemného, umělec Radiu Praha odpověděl...
"Člověk vždycky musí projít v tom zkoušení nějakým takovým obdobím, kdy má různé pochybnosti, jestli to má nějaký smysl. A to, když vydrží, tak pak už je vyhráno, pak už je to v pořádku. Jinak já myslím, že kdo pracuje v létě na zahrádce nebo dělá něco na baráku, staví, apod., vytváří také nějaké hodnoty, které jsou možná fyzicky stejně náročné nebo ještě náročnější. Já třeba obdivuji, jak někdo může hrát fotbal a vydržet běhat devadesát minut, ale pro ty trénované lidi to zase takový problém není."
