Sosenka má za sebou nejúspěšnější sezónu kariéry, korunovanou světovým rekordem

Ondřej Sosenka, foto: ČTK

Ondřej Sosenka udělal české cyklistice v letošním roce velké jméno. V červenci zajel na moskevském olympijském velodromu v Krylatském světový rekord v hodinovce. Přesto letošní sezóna neproběhla ani zdaleka tak, jak si samotný závodník představoval.

Ondřej Sosenka,  foto: ČTK
Pro Ondřeje Sosenku byla hořkým zklamáním neúčast na druhém nejslavnějším etapovém závodu světa - Giru d´ Italia. Český cyklista však nesložil ruce do klína. Naopak nenadálou situaci využil vpravdě královsky. Překonal nejprestižnější cyklistický světový rekord, přestože se mu podle vlastních slov při posledních kilometrech zdálo, že jede do černého tunelu. I proto mohl letošní sezónu prohlásit za nejlepší v kariéře. Ani tento obrovský úspěch mu však nezajistil v italské stáji Aqua e Sapone pozici jednoznačného leadera.

"Jako jeden z mála tam budu působit už třetí rok, vyhrál jsem nejvíce závodů, navíc i ten rekord v hodinovce. Kdybych byl Ital, tak bych byl absolutně jednoznačný leader, takto jsme tam na tu pozici dva tři a až podle vývoje závodu se určuje na koho se pojede. Každopádně pro Giro mám slíbenou pozici jedničky, protože časovkář jsem jednoznačně nejlepší."

Přestože podpora týmu není z nejlepších, Sosenka má do nejbližších let smělé plány.

"Já bych chtěl určitě medaili z MS. V časovce by k tomu mělo být nejblíže. Ale pokud to nebude zlatá, stejně to rekord v hodinovce netrumfne. V roce 2007 se však pokusím překonat v hodinovce bájnou hranici padesáti km, pokud to by se podařilo, tak to trumfne ten letošní rekord."

Ujet padesát kilometrů za pouhou hodinu, to je skutečně odvážná porce. Sosenkovi by v tom měla pomoci i jeho vytáhlá postava.

"Já jsem vůbec nejvyšší profesionál z celého pelotonu, bez půl cm mám dva metry, takže jsem dostatečnou atrakcí už před závody. Do života se to hodí, akorát maličko obtížněji sháním oblečení a v Itálii mám malou postel. Kdybych mohl, tak sundám pět cm, protože to by znamenalo pět kilo dolů a tím bych byl lepší v kopcích."

Pro většinu cyklistů není na rozdíl od ostatních sportovců nejvyšším vrcholem olympijský závod. Jedničkou je Tour de France. Sosenka s tím souhlasí, ale na druhé straně možnosti obléknout národní dres si velmi považuje.

"Pravda je, že nejvíc v cyklistice je Tour de France, pak dlouho nic a pak až teprve mistrák světa a až potom olympiáda. Já pro sebe to vnímám jako akci, která je jednou za čtyři roky, přinese mi v případě úspěchu daleko větší popularitu. Pokud bych zajel na medaili, což v dráhových disciplínách zase nemusí být tak daleko. Kdybych si mohl vybrat jestli vyhrát etapu na Tour nebo získat medaili na olympiádě, tak jednoznačně volím olympiádu."

Patrně nejpalčivějším problémem současného sportu je doping. Sympatické je, že český cyklista při tomto tématu na rozdíl od ostatních nevolí vyhýbavé odpovědi.

"Světová špička se pohybuje všude na hraně. Myslím, že to nejsou závodníci, ale vedení a doktoři, kteří jsou zodpovědní, zda je test pozitivní. Je to určitě škoda, ale bohužel vždycky se v budoucnu bude využívat maximum prostředků, aby se uspělo. Cyklistika je podle mě vůbec nejtěžší sport na světě, etapový závod je třítýdenní dřina pět až šest hodin denně v kuse bez ohledu na to jestli je teplo nebo zima. Tam samozřejmě je efekt těch prostředků ještě větší a bohužel myslím si, že to bude pořád. Vždycky bude pokus uspět a dostat se někam dál za pomoci něčeho ne zrovna povoleného."

Jedním z nejtragičtějších okamžiků posledních let bylo úmrtí vítěze Tour de France z osmadevadesátého Itala Marca Pantaniho. Ondřej Sosenka hořce vzpomíná.

"Ten tlak na něj byl obrovský a myslím si, že se s ním nikdy úplně nevyrovnal. V závěru se chytl špatných lidí, začal ujíždět na drogách a byl trochu mimo realitu. On dával cyklistice strašně moc, na tréninku byl fanatik a poté si to kompenzoval těma drogama. Když mu utekla snoubenka, tak toho asi na něj bylo moc a to, že se předávkoval někde o samotě svědčí o tom, že ten nápor asi nikdy nevstřebal a nevypořádal se s tlakem okolí."

Autor: Jan Hloch
klíčové slovo:
spustit audio