Souboj u konce

Temelínu je věnována rovněž následující poznámka Zdeňka Vališe.

Blíží se okamžik, který bude oslavován i proklínán. Jak kde a jak kým. O Temelínu už byly popsány hory papíru, proneseny tisíce argumentů i protiargumentů. Fakta se střetávala a střetávají s vášněmi a vírou ve svou jedinou možnou pravdu. V blízkém okolí stavby atomovou elektrárnu většinou vítají, hodně lidem přinese práci a různé jiné výhody. V severních Čechách naopak přijde o práci možná několik tisíc lidí. Diskuse mají leckdy téměř nádech komična. Občanské sdružení Jihočeské matky vystupuje proti Temelínu. Jaksi na truc vzniklo občanské sdružení Jihočeští taťkové, které Temelín vášnivě hájí. Rakousko zase požadovalo, aby Temelín splňoval normy Evropské unie. Když Vídeň zjistila, že nic takového neexistuje a že v celé Evropě nejsou dva státy, které mají zcela shodnou legislativu v oblasti jaderné bezpečnosti, na delší čas se odmlčela. Pak vyrukovala s požadavkem, aby Temelín odpovídal německým normám.

Po technické stránce to byl ovšem nesmysl, protože české normy jsou shodou okolností právě s německými srovnatelné. Proč si rakouská vláda nevzpomněla třeba na francouzskou nebo švédskou legislativu? Svou polívčičku si čas od času neopomene přihřát i Bavorsko se svými atomovými elektrárnami. Čeští politici pro změnu posílají příležitostně zejména jižní sousedy decentně do háje. V pozadí celého mumraje je přitom na obou stranách zřejmý ekonomický, ale i politický kalkul. Jinými slovy, komerční souboj o export přebytků elektrické energie a ohled na velkou část voličů. Jsou k tomu vhodné různé prostředky, včetně nepříliš férových, mezi něž lze zařadit i hrozbu, hraničící s vydíráním, že Vídeň by mohla blokovat vstup Česka do Evropské unie. Všichni ale vědí, že Temelín bude uveden do provozu. Rozhodla o tom česká vláda a s jejím rozhodnutím souhlasí podle průzkumů dvě třetiny občanů. Velkou měrou se na tom určitě podílí fakt, že výstavba už spolkla téměř sto miliard korun. A Česko není tak bohatou zemí, aby mohlo miliardy vyhazovat vzduchem. Případný argument, že třeba do bankovního sektoru už museli daňoví poplatníci vložit 300 miliard, aby zacelili jeho ztráty, je sice pádný, ale to nic nemění na konstatování, že Česko prostě nemá na rozhazování. Některým Čechům možná také vadí neustálé zasahování Rakouska do celé záležitosti. Na něco takového jsou Češi po zkušenostech z minulosti dosti hákliví.

Kdoví, jaký postoj k Temelínu by veřejnost zaujímala bez tohoto nátlaku? Pocházejícího navíc ze země, jejíž protiatomová doktrína je podložena regionální výhodou, totiž přebytkem elektrické energie z alpských řek a říček. A v případě potřeby také dovozem energie mimo jiné z atomových elektráren v zahraničí. Také na pokrytectví jsou mnozí Češi hákliví. Téměř deset let trvající silný tlak odpůrců Temelína však přece jen slavil úspěch. Do detailu ostře sledovaný objekt prošel už tolika kontrolami a testy, že z něj nakonec bude možná nejbezpečnější atomová elektrárna na světě.