Spasí českou ekonomiku rovná daň?

Nedávný kongres ODS mimo jiné podrobil zdrcující kritice hospodářskou politiku sedmileté vlády sociálních demokratů. Dominovala přitom dvě témata: zadlužování země a vysoké daně. ODS zároveň vyzdvihla svůj program Modrá šance, jehož ústředním bodem je rovná daň. Podrobnosti má Zdeněk Vališ.

Pavel Bém, foto: Autor

Základní recept na prosperitu země je podle ODS jednoduchý: snížit a zjednodušit daně a zreformovat veřejné finance. Dosavadní hospodářskou politiku sociální demokracie hodnotili všichni vystupující na stranickém kongresu jako zhoubnou. Nový místopředseda ODS, pražský primátor Pavel Bém, řekl Radiu Praha, že totéž si myslí i většina občanů.

"Podívejte se, kam ty socialistické vlády Českou republiku přivedly. Dříve jsme byli nálepkováni jako středoevropský tygr, dnes si dovolím tvrdit, že jsme sotva středoevropským plazem. Socialistické vlády prostě neumí vládnout. Jsem stoprocentně přesvědčen, že lidem dnes vadí vysoký státní dluh. Jsem stoprocentně přesvědčen, že lidem vadí vysoké daňové zatížení"

Zadlužování země je frekventovaným tématem mezi odborníky a bezesporu i atraktivním pro veřejnost. Na loňském sjezdu sociální demokracie uvedl v rozhovoru pro Radio Praha bývalý místopředseda československé vlády Valtr Komárek, že ho státní dluh vůbec neděsí a že by klidně přijal i větší zadlužení, pokud by pomohlo ještě více roztočit motor české ekonomiky. Stojí si nadále za svým tvrzením?

Valtr Komárek, foto: Autor

"Na tom samozřejmě trvám, protože to je obrovská mystifikace. Ti mladí ekonomové z bank, kteří se chtěli zviditelnit, začali pouštět na lidi děs a hrůzu kolik máme dluhu. Situace je taková, že náš současný dluh je asi 610 miliard korun. Přitom náš současný hrubý domácí produkt je zhruba dva bilióny osm set osmdesát miliard. Takže zadlužení je zhruba 22 procent HDP. Je to nejnižší dluh v celé Evropě, možná třetí od konce. A my, jedni z nejlepších, jsme si tu vytvořili jakousi hydru, klečíme na kolenou. Češi se strašně rádi děsí. Teď se ty partaje navzájem fackují, demagogicky toho využívají jedna proti druhé. Přitom ekonom by se tomu musel smát. Dluh samozřejmě není dobrý, ale pokud si půjčujete na to, abyste tu ekonomiku posunoval dopředu, a my - jak vidět - ji posunujeme, tak to není žádná tragédie. Já to vidím tak, že při čtyřprocentní růstu můžeme mít hrubý domácí produkt do roku 2010, kdy chceme přejít k euru, ve výši tak tři a půl biliónu korun. A kdybychom šli do těch normovaných 60 procent zadlužení, můžeme mít tedy dluh kolem dvou biliónů korun."

Ekonom by se tomu musel smát, říká Valtr Komárek obavám z českého dluhu. Zasměje se ekonom, poslanec ODS Martin Kocourek tomu, že dluh je ve srovnání s ostatními evropskými státy relativně malý?

Kongres ODS, foto: Autor

"Relativně je zatím skutečně velmi malý. Na rozdíl od nás ale mají země Evropské unie za sebou nějaký vývoj v rámci demokracie a tržní ekonomiky. My v tržní ekonomice fungujeme teprve patnáct let a velmi rychle tu mez únosnosti doháníme. To je náš největší problém. V roce 1997 bylo naše zadlužení deset procent HDP. Dnes už je to třicet procent. To znamená, že to tempo je tak dramatické, že někdy během tří let bychom mohli být na přípustné hranici. A ten dluh by musel být splácen. To už je velmi nepříjemná situace, protože v té chvíli se všechny výdaje státu podřizují prioritě splácení státního dluhu."

Pojďme teď k daním. Kritici vlády tvrdí, že daňová kvóta, tedy poměr všech daní, které zaplatíme, k hrubému domácímu produktu, roste. Někdejší Zemanův ministr financí Pavel Mertlík, dnes hlavní ekonom Raiffeisenbank, říká, že letos je to 37,2 procenta.

Martin Kocourek, foto: Autor

"Je to dosti daleko pod evropským průměrem, který je někde kolem čtyřiceti procent. My jsme ještě vloni to vykazovali také zhruba na té čtyřicetiprocentní úrovni. Kleslo nám to proto, že statistický úřad změnil odhad hrubého domácího produktu. V absolutní smyslu samozřejmě celkový objem daní roste, ale to proto, že roste samotný národní důchod. Co se týče míry zdanění, ta v poslední době mírně klesala. Pro příští dva roky se očekává naopak její mírný růst, což souvisí s reformou veřejných financí."

Podle Mertlíka není ani tak důležitá míra zdanění, tedy objem služeb poskytovaných státem občanům. To je věc politického rozhodnutí. To není ekonomická záležitost. Lidé na to mají různé názory, a proto volí různé politické strany. Z pohledu ekonomiky je důležitá struktura zdanění.

"Především by zdanění mělo být uděláno tak, aby co nejméně podvazovalo ekonomické aktivity. Aktuálně mám na mysli především daň z příjmu právnických osob. Ty by měla být postupně co nejnižší. U nás v současnosti klesá. Do roku 2006 to bude na 24 procentech. V jiných zemích klesá ještě rychleji. Řada zemí kolem nás ji má na úrovni 18 - 19 procent. Bylo by žádoucí se tomu přiblížit. Na druhé straně ale všechny země, kde tato daň klesá, si ty peníze berou někde jinde. Zvyšují především spotřební daně a také daně z přidané hodnoty. Největší problém naší daňové soustavy to je zřejmě velmi vysoká výše sociálního pojištění."

Vlastmil Tlustý, foto: Autor

ODS navrhuje ve svém programu Modrá šance nejradikálnější řešení, tzv. rovnou 15procentní daň na všechno. Autor této koncepce šéf poslaneckého klubu strany Vlastmil Tlustý tvrdí, že na tom nikdo neprodělá.

"Rovná daň je koncept, který je stejně dobrý a stejně výhodný pro všechny lidi se všemi příjmy. Rovná daň, a to je třeba korektně dodat, na druhé straně zahrnuje patnáctiprocentní sazbu daně z přidané hodnoty místo dnešních dvou sazeb devatenácti a pětiprocentní. Sjednocení sazeb tedy znamená, že po převodu všeho zboží do jednotné sazby by jedno zboží zlevnilo a jiné zdražilo. V každém případě celá ta reforma má ukázat každému občanovi, že se má snažit vydělat si vlastními silami co možná největší příjem a ten zdaňovat jenom tou nízkou patnáctiprocentní sazbou. Je to prostě cesta, jak motivovat lidi k práci a vlastní iniciativě."

Proti rovné dani se uvádí řada argumentů. Jedním z nich je ten, že stát nebude moci dostatečně plnit svou úlohu například ve školství, zdravotnictví, při podpoře vědy či v sociální oblasti, protože se výrazně sníží jeho příjmy. Vlastimil Tlustý oponuje.

Martin Jahn, foto: Autor

"To je ta velká kuriozita, které sociální demokraté nemohou uvěřit, že totiž snížením sazby se natolik zvýší množství daňového základu, množství zdaňovaných peněz, že v konečném důsledku na to státní rozpočet netratí. A když k tomu připočtete, že ta rovná daň je podnět k rozvoji ekonomiky, ale i masivnímu přísunu zahraničních investic, tak ten startovací efekt natolik roztočí ekonomiku, že státní rozpočet kuriózně po určité náběhové fázi získává pro veřejné finance více peněz než získával před zavedením rovné daně."

A co soudí o rovné dani ekonom, místopředseda vlády, nestraník Martin Jahn?

"Myslím, že v oblasti příjmu právnických osob bych osobně preferoval místo rovné daně jednoduchý daňový systém, kde sazba je někde mezi 20 až 24 procenty, a který na základě jasných odpisových položek preferuje investice do modernizace, investice do výzkumu a investice do školství. To je podle mě optimální systém zdanění firem v České republice."

Souhlasí Martin Jahn s názorem, že nízká rovná daň je automaticky zárukou většího výkonu ekonomiky?

"Myslím, že rovná nízká daň může mít velmi pozitivní efekt v ekonomikách, kde je silně zastoupena černá ekonomika, kde je velmi silný únik zdanění. Například v Rusku to mělo velmi pozitivní dopad. Nemyslím si ale, že česká ekonomika je v takovém stavu, že by jí byla rovná daň schopná nějak výrazně nastartovat."