Špidla chce hlasování kvůli sobě

Poprvé v historii České republiky bude vláda žádat o opětovné vyslovené důvěry. Zdeněk Vališ ale soudí, že ani vládní vítězství nepovede k dlouhodobému upevnění koalice.

Špidla chce hlasování kvůli sobě

Vladimir Spidla na zasedani predsednictva CSSD, foto: CTK

Stačí, aby dva vládní poslanci řekli "ne", a vláda padne. Podle mínění mnohých lidí by si takový osud zasloužila za příšerný výkon podaný při volbě prezidenta. Možné to samozřejmě je. V takovém případě by nastala podle Ústavy situace, kdy prezident pověří sestavením vlády politika, který by se pokusil sestavit jiný kabinet a získat pro něj důvěru. Kdyby se to nepovedlo ani na třetí pokus, musel by prezident vypsat mimořádné volby. Pád Špidlova kabinetu je ale málo pravděpodobný, protože na něm v tuto chvíli nemá nikdo skutečný zájem. Ani disidenti mezi poslanci sociální demokracie, ani Hana Marvanová, ani opozice. Všichni si teď po týdnech hektického vypětí potřebují oddechnout, srovnat si v hlavě, co se vlastně stalo, a v klidu promyslet další postup. Středočeský hejtman Bendl, člen ODS, sice nedávno vyslal signál o možných mimořádných volbách, ale vedení strany ho ihned rázně okřiklo. ODS prostě ještě vládnou nechce. Zatím ji stačí jen s potěšením sledovat, jak se sociální demokracie smaží ve vlastní šťávě a oprávněně kalkulovat s tím, že podpora největší konkurenční strany u voličů bude dále klesat. O to výraznější bude pak vítězství občanských demokratů ve volbách.

Dokonce se spekuluje o tom, že sama ODS se bude v úterý snažit zabránit pádu kabinetu. Aby předešla tomu, že mezi vládními - rozuměno sociálnědemokratickými - poslanci se přece jen najdou dva či více sebevrahů, odhodlaných poslat kabinet k čertu, není prý vyloučena ani možnost, že občanští demokraté odejdou v okamžiku hlasování ze sněmovny a sníží tak počet hlasů, které vláda potřebuje k získání důvěry. Špidlova žádost o hlasování, kterou prý dokonce ani ve vlastní straně s nikým nekonzultoval, tedy vypadá jako pouhé formální gesto. Jenže není. Bezpochyby jde o pokus premiéra, který se v posledních týdnech jen potápěl, o návrat na hladinu. A v tomto ohledu se většina pozorovatelů shoduje v názoru, že se jedná o krok přirozený a logický. Jeho alternativou by totiž byla už jen totální rezignace na další vývoj vlastního politického osudu. Sjezd sociální demokracie je za dveřmi. Špidla na něm bude obhajovat post předsedy strany. A jeho pozice tváří v tvář všem oponentům bude nepochybně silnější, když před delegáty vystoupí jako premiér vlády, která čerstvě získala důvěru. Nicméně, i když Špidla obhájí své stranické křeslo, pro řadu delegátů to bude jen východisko z nouze, protože nebudou chtít riskovat ještě vážnější oslabení strany a její důvěryhodnosti ve veřejnosti. Jedna z hlavních příčin probíhajícího konfliktu v sociální demokracii ale jeho setrváním v čele strany nezmizí. Musel by se totiž stát zázrak, aby Špidla dosáhl u soukmenovců všeobecného konsensu se svou koncepcí koaliční vlády s lidovci a unionisty. Od předpokládaného úterního vítězství ve sněmovně a od obhájení Špidlovy pozice na sjezdu proto může očekávat skutečně dlouhohodobé upevnění vládní koalice jen snílek. Dočasně k tomu třeba dojde. Ale na jak dlouho se bude měřit ona dočasnost? Do referenda o vstupu do Evropské unie? Nebo dokonce až do podzimu, kdy se má předkládat rozpočet?