Sport

Foto: ČTK

Česká fotbalová jízda nekončí. Minulou středu bylo rozhodnuto, že reprezentace bude hrát potřetí za sebou mistrovství Evropy. Znovu přitom může podle expertů myslet na medaili. To je názor i útočníka Milana Baroše, který svým gólem v závěrečných minutách zápasu pečetil vítězství Čechů nad Nizozemci. A jak tento okamžik prožíval na stadiónu Sparty kolega Herbert Brynda.

"..(jásot)..Milan Baroš právě vstřelil třetí a zdá se rozhodující branku utkání. Česká republika definitivně postupuje na Euro 2004. Žolík trenéra Brücknera, útočník Liverpoolu Milan Baroš opět nezklamal. Česká republika - Nizozemsko 3:1."

Byl to minulou středu fotbalový poker, kde vítěz bere celý bank. A tenhle náboj pobláznil doslova celý národ. I nizozemští fanoušci, kterých přijelo do Prahy odhadem na pět tisíc, po skončení zápasu tleskali a sportovně ocenili lepší tým. Trenér nizozemské reprezentace Dick Advocaat pro Radio Praha připustil, že Češi měli nakonec navrch.

"Pro nás je důležité, že jsme tvrdě šli za lepším výsledkem, ale ke konci, v posledních deseti minutách, byli už někteří naši hráči velmi unavení a proto bylo pro Čechy celkem lehké vstřelit třetí gól."

Milan Baroš nasazuje k třetímu gólu...,  foto: ČTK
Český fotbal je tedy v euforii. Jen pět zemí má zatím jistotu, že si v příštím roce zahraje v Portugalsku. Celá fotbalová veřejnost ale uznává, že na triumfu mají podíl nejen hráči, ale také trenér reprezentace Karel Brückner. Přitom, když byl tomuto šedesátníkovi svěřen před dvěma roky národní tým, mnohá média nahlas pochybovala o jeho charizmatu a různými pochybnostmi se netajili ani mnozí experti. Olomoucký bard však odpověděl činy. Za půl roku přestavěl tým, vtiskl mu řád a duši. A obešel se například bez Řepky i Bergra, jimž scházelo hrdé národní srdce. Výsledek? Série sedmnácti utkání reprezentace bez porážky, včetně duelů s Itálií, Francií, Jugoslávií či právě s Nizozemskem. Karel Brückner toho moc nenamluví, nemá rád velká slova a říká se o něm, že je to muž bez emocí. Po utkání s Nizozemskem ale mohli všichni vidět trenéra poprvé očividně dojatého. "Pro tyhle chvíle dělám fotbal," přiznal trochu stydlivě. A pak dodal.

"Já se snažím být co nejméně v eufórii, abych potom nebyl kolikrát ve frustraci. Já se takto hlídám, vědomě. Ale je mi dobře. Mám velmi dobré pocity z toho, že trénuji takové mužstvo, jaké mám."


A teď už k fotbalové lize, která o víkendu pokračovala 7. kolem s těmito výsledky: Liberec - Sparta 2:0; Staré město - Příbram 1:0; České Budějovice - Olomouc 2:1; Plzeň - Brno 1:1; Opava - Zlín 2:0; Blšany - Teplice 2:2; Žižkov - Jablonec 0:0.

Pražská Sparta si vstup do nové sezóny určitě představovala jinak. Mistrovskému týmu, i když prohrál poprvé, patří po sedmi kolech až sedmé místo. V létě přitom přišel na Letnou zástup posil. Hrdinou zápasu Liberec - Sparta byl ale nakonec paradoxně útočník Pospíšil, který Spartu v létě opustil. Do čela tabulky mohlo jít o víkendu Brno, ale v Plzni se zmohlo díky Pacandově už čtvrtému gólu v sezóně jen na remízu. S ní se musely spokojit i Teplice, které Blšanům darovaly pár minut před koncem druhý bod v novém ročníku. Z první domácí výhry se v sobotu radovaly České Budějovice, pro Staré město bylo vítězství nad Příbramí dokonce premiérovým vůbec. Postaral se o ně Jan Nezmar, který na jih Moravy přišel za 12 miliónů korun z Liberce. A jak vypadá ligová tabulka s nezapočteným výsledkem pondělního utkání Ostravy se Slavií:

První je Ostrava, druhé Brno, třetí Teplice. Závěr tabulky patří patnácté Příbrami a poslední se dvěma body jsou Blšany.


Liga má sebou teprve sedmé kolo, ale už došlo k další výměně klubového trenéra. Tentokrát si černého Petra vytáhl před týdnem kouč Viktorky Žižkov Vítězslav Lavička, který u mužstva působil téměř rok a půl. Nedělnímu duelu Viktorky s Jabloncem už tedy Lavička přihlížel jen jako divák. Se svými dojmy se ale svěřil několik hodin před tímto utkáním. Očekával odvolání od týmu už po třech prohraných zápasech?

"Prohrané zápasy, pokud jsou tři v řadě, tak vždy svádí k tomu, že může přijít nějaká změna a většinou ta první změna bývá u osoby trenéra. Nicméně tuto situaci jsem nečekal, protože se nám podařilo projít náročnou, nebo spíše zrádnou, kvalifikací předkola Poháru UEFA a přejít do hlavní soutěže. Takže spíše jsem očekával, že zůstanu u mužstva i na to nejbližší ligové utkání, které dnes hraje Viktorka proti Jablonci, ale to rozhodnutí Viktorie Žižkov bylo takové a já ho respektuji."

Viktorka se umístila dva roky po sobě v nejvyšší fotbalové soutěži na třetím místě. Jako trenér se na tom podílel nejprve Zdeněk Šťastný. A od loňského léta právě Vítězslav Lavička. Jeden z hráčů Viktorky to charakterizoval slovy, že při podmínkách v klubu to jsou úspěchy, srovnatelné s jízdou v trabantu rychlostí 160 kilometrů za hodinu. V čem je nebo bylo kouzlo Vikrorky?

"Viktorka, přestože se nemůže ekonomicky srovnávat s těmi nejsilnějšími kluby, ať je to se Spartou, se Slávií, dosáhla v posledních sezónách velmi dobrých úspěchů. Zákonitě asi muselo dojít k útlumu. Možná i proto, že mužstvo podle mého názoru je už dost dlouho pohromadě a chtělo by to postoupnou výměnu hráčského kádru. Já jsem se snažil z trenérského pohledu na tuto věc upozornit, ale bylo mi řečeno, a plně to respektuji, že Viktorka musí vycházet z určitých reálných ekonomických možností. Proto to doplnění mužstva bylo minimální. Spíše došlo k odchodům z klubu než k adekvátním příchodům. Viktorku vždy zdobila bojovnost a přiznám to, že v zápasech, které sehrála v letošní sezóně, nebylo to bojové srdce až tak markantní, jako v minulých sezónách. Lámal jsem si s tím hlavu, ale myslím, že se to ještě může změnit a mužstvo může v dobrých výsledcích pokračovat."

A ví už Vítězslav Lavička, co bude dělat dál?

"Přiznám se, že v tuto chvíli nevím. Ta událost, která nastala minulé pondělí, je příliš čerstva na to, abych mohl okamžitě odpovědět na to, kam povedou mé další trenérské kroky. Hned druhý den, co jsem byl odvolán, se mi ozvalo jedno mužstvo z blízkého zahraničí, které hraje i evropské poháry, ale na tuto nabídku jsem neslyšel, neakceptoval jsem ji."