Starobylé Zbečno a Hamousův statek
Vydáme se do starobylého Zbečna. Naproti kostelu tu stojí Hamousův statek. Podle průzkumů byl postaven už před 16. stoletím a o víkendu se ze zdejší pece line vůně čerstvě upečeného chleba.
Statek tu stával už před 16. stoletím a nejstarším hospodářem, kterého známe jménem, byl tesař Blažej Starý. Pak přišli další a další majitelé. Nesmazatelnou stopu tu však zanechaly od poloviny 18. století dvě generace vynikajících hospodářů Hamousů. František Hamous převzal statek od svého tchána, který dlužil vrchnosti značnou částku za pivo. Vše splatil, vyplatil dědice a ještě stihl investovat. Zemřel druhý den poté, co sepsal poslední vůli a statek převzal jeho syn Dominik, který se stal dokonce rychtářem. I když měl pak statek další hospodáře, přesto mu lidé neřekli jinak než Hamousův, říká Luděk Frencl, kastelán z nedalekého Křivoklátu, pod který statek dnes spadá.
"Hamousův statek je ve vlastnictví státu od roku 1993, kdy se ho v původním stavu podařilo koupit od tehdejšího majitele pana Barchánka a je postupně opravován, to co je potřeba, abychom pokračovali ve stylu původního hospodáře, který opravoval jen to, co bylo potřeba a co mu dovolily také finance. Snažíme se prezentovat původní život. To znamená nechat tomu objektu ducha a vůni stavení z dob minulých. Já to přirovnávám k tomu jako když se vyndávají buchty z trouby, tak aby ta vůně pořád v tom stavení byla."
A tohle přání nám jde splnit zdejší průvodce i pekař v jedné osobě.
"Tady ten pobíhající krásný člověk v chalupnickém je správce zdejšího statku pan Luboš Vokoun, který vám předvede pečení chleba, která se tu děje každý víkend v sobotu."
A tak jsme se vydali dál po staré nerovné mlatové podlaze, až jsme přišli do malé místnosti, kde už čekaly přísady do chleba i Luboš Vokoun.
"Teď jsme ve výměnku v Hamousově statku. Je to místnost, která sloužila pro starého hospodáře jako místnůstka na dožití posledního majitele. Tady bydlel švagr, který tu dožíval do 80. let, pak to sloužilo jako místnost na pronajímání pro letní hosty. Od roku 1998, co jsme znovu postavili chlebovou pec, tak mám v této místnosti zázemí pro zadělávání a kynutí. Odsud přenáším bochníky do síně, kde mám černou kuchyni, kde se topí dřevem. Už je předehřátá, mám tu připravený kvásek. Teď zbývá osolit, přidat kmín, nalít kvásek, 4,5 litru vody a pustím se do bochníků. Teď se to musí důkladně promíchat."
Dáváte kromě kmínu ještě nějaké koření?
"Dá se dát fenykl, anýz, ale to je moc aromatické."
Zatímco 16 malých bochníků chleba kyne, můžeme se jít s Luďkem Frenclem podívat po statku. Zdejší hlavní světnice je poměrně veliká - téměř 40 metrů čtverečních a právě tu při naší návštěvě probíhal archeologický výzkum. Podlaha zasahovala do půdorysů dvou požárem zaniklých domů, našla se tu keramika a odkrylo se torzo pece z 15. století.
"V rámci českých zemí se jedná o unikátní objev, neboť výzkumy v interiérech ve venkovských domech se téměř nedělají. To znamená, že takovýto výzkum, který probíhal uvnitř světnice na takto významné lokalitě se prakticky v Čechách dělal poprvé."
Ve Zbečně býval přemyslovský dvorec - lovecké sídlo panovníků. Příležitostně se tu scházeli i církevní hospodáři a významní šlechtici. O Zbečně se zmiňoval už kronikář Kosmas. Před Vánocemi roku 1100 zde zemřel kníže Břetislav II., těžce zraněný najatým vrahem při návratu z lovu. Vánoce tu trávil v roce 1125 i kníže Vladislav. O historii obce se rozpovídali i Luděk Frencl a Luboš Vokoun.
"Teď se bude bádat dál, jestli se narazí na obrys původního středověkého knížecího dvorce, který tady stál na místě fary, kostela, možná i na části tohoto baráku. Ale to je těžké říct. V každém případě je to velice cenná archeologická lokalita, zatím neprozkoumaná. I když tu třeba dělali kanalizaci, vodu, jediný kdo to zdokumentoval, byl místní učitel, ale archeologické ústavy ještě nefungovaly tak jak dneska. Dnes už by nebyl problém to celé probádat."
Ví se, kde se vzal název Zbečno?
"Píše se, že když osídlovali tuhle oblast, tak museli jít směrem od Berouna sem, protože došli ke sběhu dvou pramenů. Kdežto Roztoky, to je zase místo, kde se roztékala Berounka s Klíčavským potokem. Zbečno se říkalo Steben, Stybeczno, Stebecno, mělo spoustu pojmenování. Jak tady byla němčina, různé se to komolilo, až z toho vzniklo Zbečno."
Komu Zbečno patřilo, šlechtickým rodům nebo bylo pod církví?
"Přelom 10. a 11. století jsou nejstarší zmínky a patřilo to Přemyslovským knížatům, nejznámější byl Břetislav II. Z Prahy se sem jezdilo hlavně lovit. Jezdilo se za odpočinkem, za státnickými jednáními a hlavně za zábavou. Proto i celá oblast se nazývá Přemyslovský lovecký hvozd, který byl počátkem 11. a koncem 10. století jako "rekreační oblast" té doby. Naprosto ideální podmínky, hlavně dostatek zvěře, i nějaké drobné zemědělství a blízká byla i dostupnost Prahy."
Zatímco jsme si povídali, pomalu se v peci upekly malé bochníčky chleba a musím říct, že čerstvý pecen z Hamousova statku byl opravdu vynikající.
