Staronový konflikt

Dělníci ze sklárny ve Stráni na Uherskohradišťsku se minulý týden střetli s policií, když vyjadřovali svou nespokojenost s likvidací továrny. Jak uvádí Zdeněk Vališ, konflikt sklářů mohl leckoho překvapit, protože tento způsob sociálního protestu nebyl zatím v Česku obvyklý.

Co se vlastně na česko-slovenském pomezí stalo? Skupina podniků Bohemia Crystalex Trading, která je největším českým producentem skla, se bude na jaře příštího roku optimalizovat. Rozhodnutí předcházely důkladné analýzy výroby a obchodních možností vzhledem k situaci v evropském sklářství. Mimo jiné přijde o práci asi šest procent zaměstnanců Crystalexu, což jistě není nic zásadního. Dramatický rozměr ale může mít propouštění v určitém regionu. A to se stalo právě ve Stráni. Zdejší sklárna je široko daleko jediným velkým zaměstnavatelem. Přitom právě ona má být uzavřena celá.

Optimalizační analýzy prostě nemohou brát ohled na dvě století tamější sklářské tradice, ani na náhlé vržení více než čtyř stovek lidí, čtvrtiny místních obyvatel, do naprosté životní nejistoty, navíc když v továrně často pracuje celá rodina. Ruční práce mistrů skleněné krásy děděná z generace na generaci zkrátka nemůže konkurovat strojové výrobě. Nelze se divit, že někomu selhaly nervy a že tedy minulý týden generálnímu řediteli Crystalexu při jeho návštěvě ve Stráni hrozilo málem lynčování, takže se musel uchýlit pod ochranu policie.

Nad případem ve Stráni je samozřejmě možné pouze pokrčit soucitně rameny. To, co se odehrává v této době na Slovácku je přece naprosto běžná věc, k jaké dochází všude ve světě dnes a denně. Běžné je i to, že demonstrující pracující nejdou daleko pro facky či rány pěstí a že proti nim musí často rázně zasahovat policejní síly.

Případ ve Stráni nicméně budí pozornost proto, že v demokratickém poválečném Česku se pracující demonstrující za své hmotné požadavky zatím nikdy se státní mocí tímto způsobem nestřetli. A nic na tom nemění fakt, že nikomu se nic nestalo. Poprvé v českém sociálním konfliktu vzala za své dosud obvyklá umírněnost, poprvé došlo k jinému vystoupení, než byly dosavadní odborové demonstrace s desítkami pečlivých organizátorů a s učesanými projevy řečníků, poprvé byla v Česku připravena policie v přilbách, s plastikovými štíty a obušky proti někomu jinému, než jsou anarchisté, neonacisté či antiglobalizátoři. Lokální konflikt na jihovýchodní Moravě jako by nás vrátil do první poloviny minulého století, možná spíše do devatenáctého století. Ten zvláštní divný pocit mohla budit i starodávná hesla dnešních demonstrantů typu sklárny jsou naše, my chceme práci. Hesla jak vystřižená z komunistických učebnic dějin dělnického hnutí. I když na druhé straně vidět v tom snahu o vyvolávání třídní záště by asi nebylo na místě.

Jistým paradoxem je, že hodně staré prvky sociálního konfliktu vstoupily do Česka v době vlády sociální demokracie. Jenže co vlastně může jakákoli demokratická vláda dělat s takovým konkrétním případem, jakým je ten slovácký? Klesla poptávka, zavírá se továrna. Nastupuje státní sociální síť.