Stínová ekonomika je dnes objemově stejná, jako před rokem 1989
Podle ekonomů zvyšuje krize přitažlivost tzv. stínové ekonomiky. Předním českým odborníkem na zkoumání vazeb v rámci stínové ekonomiky je Martin Fassmann. Ten se touto problematikou zabýval už před rokem 1989. Dnes působí jako vedoucí oddělení makroekonomických analýz a prognóz Českomoravské konfederace odborových svazů. O rozhovor ho požádal Zdeněk Vališ.
„Stínová ekonomika je v první řadě nebezpečná tím, že svými aktivitami, které jsou samozřejmě nezachytitelné a jsou záměrně skrývané před státním dohledem, v podstatě deformuje pohled na ekonomickou realitu a tím deformuje nebo může výrazně deformovat nástroje státu v řízení nebo ovlivňování ekonomiky. Problémů, které s tím souvisí, je samozřejmě mnoho. Stínová ekonomika je strukturovaný jev. Spadají do ní nejen daňové úniky, ale třeba i práce na černo, výroba a distribuce drog atd. Je to mnoho vrstev. Ve skutečnosti neplatí, co se všeobecně traduje, že kdo neokrádá stát, okrádá svou rodinu. Problém je v tom, že když jedni daně neplatí, tak o to víc se musí zdaňovat ty subjekty, které jsou takzvaně dostupné, dosažitelné. Jestliže někdo neplatí daně, pak prohrává celá společnost, prohrávají všichni. Čili je to o tom, že stínová ekonomika přenáší daňové břemeno od jedněch subjektů k jiným a navyšuje ho.“
Někteří odborníci ale říkají, že poměrně velká část peněz, které vznikly v nelegální ekonomice, se vrací do legální ekonomiky. Mluví se až o dvou třetinách.
„Víte, celý ten problém odhadů, kolik se tam pohybuje peněz, kolik se vrací a nevrací, je složitá záležitost. Já si myslím, že ty dvě třetiny jsou poněkud přehnané odhady. Tvrdí to pan profesor Schneider z Rakouska, který se tím dlouhodobě zabývá. Má to jakoby podpůrný argument pro tvrzení, že stínová ekonomika jaksi promazává tu oficiální ekonomiku a že jí jako by podporuje. Já mámo o tom velké obavy. Tato tvrzení platila svého času například v období divokého Západu, když člověk někde vykradl banku, odjel dvě stě tři sta mil daleko, tam si založil ranč a stal se z něj solidní farmář. Jenže v dnešní době globalizace je to tak, že člověk v některém státě ty peníze ukradne a několika kliknutími na počítači je převede někam úplně jinam, na druhou stranu zeměkoule. Čili, já bych v hodnocení toho, jak stínové aktivity pomáhají konkrétnímu státu, že se tam vrací třeba do investic, byl velmi opatrný. Minimálně na úrovni národního státu, protože globalizace funguje i tady.“
Takže nevidíte absolutně žádná pozitiva na stínové ekonomice?
„Samozřejmě jsou určitá pozitiva nebo spíše byla. Například po velké cenové liberalizaci na začátku devadesátých let, kdy ceny prudce vyskočily nahoru, je nesporné, že ta různá tržiště nebo stánkový prodej nesporně nižším příjmovým skupinám kompenzovaly vysoké cenové náklady. Pomáhalo jim to jakoby přežít. Na druhé straně v současné době už vidíme, kam se vyvinulo, co se tady vytvořilo za enklávy, které jsou navíc poznamenány tím, že jde o etnické enklávy. Tam, zdá se, platí úplně jiná pravidla, neplatí se daně, pojištění, jsou celé oblasti, kde se žije vlastním vnitřním životem a do kterých, mám pocit, státní orgány této republiky vlastně nemají co mluvit. Je to velmi nebezpečné. Takové enklávy vytvářejí velmi nebezpečné podhoubí pro další oblast stínové ekonomiky, a to je práce na černo nebo v extrémních případech otrocká práce. Enklávy nám nasávají další pracovní síly z původních zemí. Čili začíná to jakoby v dobrém a vyroste to v něco, co většina obyvatelstva už nevnímá příliš pozitivně.“
Vy jste se stínovou ekonomikou zabýval už před rokem 1989. Tenkrát to možná bylo i odvážné.
„Tenkrát jsem vydal první článek, bylo to v roce 1988. Jmenovalo se to Fondy stínové ekonomiky. Tam jsem se snažil na základě určitých podkladů odhadnout ten rozsah stínové ekonomiky. Článek v tehdejších Hospodářských novinách vyšel díky tomu, že v té době se otevřelo takové jakoby liberalizační okno pod vlivem sovětské pěrestrojky. Samozřejmě jsem i tenkrát vysloužil hrozby a žalobu, stejně jako Hospodářské noviny, od tehdejšího ministr zdravotnictví pana Prokopce.“
Mohl byste srovnat rozsah stínové ekonomiky před rokem 1089 a dnes?
„Každopádně struktura stínové ekonomiky byla tehdy jiná než je dnes. Tenkrát tvořily základ stínové ekonomiky v podstatě přerozdělovací procesy, což je typický jev v nedostatkových ekonomikách. Ten stínový, druhotný trh, v podstatě nahrazoval nedostatky oficiálního trhu. Pokud jde o současnou stínovou ekonomiku, tak tam tvoří základ segmenty, které tenkrát neexistovaly. Já jsem čím víc skeptický k takovému jednoduchému pohledu, že tenkrát byla nízká stínová ekonomika a teď narostla. Obávám se, že ta ekonomika se objemově příliš nezměnila. Jenom se výrazným způsobem restrukturalizovala. Možná, že některé její prvky jsou dnes viditelnější, čímž se opticky zdá, že roste.“
Mohl byste alespoň přibližně odhadnout procento stínové ekonomiky na hrubém domácím produktu?
„To je taková populární stránka věci. Upřímně řečeno, mě to ani moc nezajímá, mě spíše zajímají ty vazby. Pro mě je celkem irelevantní, jestli je to pět nebo deset procent. Byl bych v tomto ohledu opatrný při házení procenty. Myslím, že to bude maximálně do deseti procent.“
