Stříbrný basketbalový vítr
Český basketbal slaví nevídaný úspěch. Naše reprezentantky se poprvé v historii samostatného státu probojovaly až do finále MS. Zisk stříbrných medailí si navíc vychutnaly na domácí půdě. O splněném snu jedné basketbalové generace se více dozvíte z následující sportovní rubriky.
"Jsem velmi překvapen tak velkými návštěvami. Ukazuje se, že Ostrava je město sportu zaslíbené a proto zde různé akce pořádáme velmi rádi."
Paradox č. 2. FIBA vzkázala ústy svého generálního sekretáře Patricka Baumanna, že přebírá veškerou odpovědnost za fatální omyly rozhodcovského tria z USA, Austrálie a Nového Zélandu, které stály tým Argentiny postup do osmifinálové fáze turnaje. Jenomže odpovědnost zůstala podobně jako u většiny politiků pouze ve verbální rovině, neboť zmínění rozhodčí, které nelze nazvat jinak než neschopnými nebo naopak všehoschopnými amatéry pokračovali v pískání šampionátu dál, jako by se nechumelilo. Ovšem přejděme k fantastickému vystoupení českých reprezentantek. Ty si v základní části šampionátu nevybudovaly zrovna výhodnou pozici pro závěrečnou vyřazovací fázi. A tak už ve čtvrtfinále narazily na obhájkyně světového zlata Australanky v čele s aktuálně nejlepší basketbalistkou planety Lauren Jacksonovou. Tu však během první půle precizní obranou doslova vymazaly z palubovky. Když na druhé straně kapitánka Hana Horáková strhla svým výkonem ostatní spoluhráčky k sebevědomému představení a po změně stran se z trojkové vzdálenosti rozstřílela Eva Vítečková, bylo senzační vítězství, které dojalo i prezidenta republiky Václava Klause, na světě. Ani samotná nejlepší střelkyně utkání Vítečková nemohla největšímu skalpu své kariéry uvěřit.
Najednou byly české basketbalistky mezi elitním světovým kvartetem a navíc v semifinále na ně čekalo rozhodně hratelné Bělorusko. S tímto soupeřem odborníci nepočítali, neboť se jednoznačně věřilo daleko silnějšímu Rusku. Vítečková s pobavením prozradila, že je trenér Lubor Blažek sice připravoval na Bělorusko, ovšem v rámci souboje o 5. až 8. místo.
"Všechny hráčky jsou rády, že splnily požadavek trenéra, který celou noc studoval hru Bělorusek, takže úkol zněl jasně - hrát na Bělorusko."
Jenomže tento soupeř měl i stinné stránky a to především psychologické, neboť český kolektiv byl rázem postaven do nevděčné role favorita. Trenér Blažek to podle svých slov poznal okamžitě po příchodu do šatny, kde bylo narozdíl od jiných momentů před zápasem hrobové ticho. Všichni si velmi dobře uvědomovali, jaká příležitost před nimi leží a tak se Blažek pokusil upustit páru a své svěřenkyně trochu rozptýlit.
"Měl jsem tendenci to odlehčit. Snažil jsem se to ticho probudit a upozornit na to, že když nám dnes někdo podá ruku, tak si ji vezmeme i s ramenem. Ta nenažranost musela být vysoká, zkrátka chtěli jsme do finále, žádná skromnost."
A povedlo se. Domácí hráčky přežily úvodní běloruský nápor, který vyústil v osmibodové manko a v závěru i klinickou smrt, když soupeřky necelých pět sekund před koncem vyrovnaly. V prodloužení urvaly finále na svou stranu a Ivana Večeřová, která se mimochodem po šampionátu rozloučila s reprezentační kariérou, vyzdvihla silné stránky českého družstva.
"Dokážeme dřít, zvednout se a makat. Nepoložilo nás ani prodloužení, protože každý zná své místo v týmu a ví, že když přijde na hřiště, tak musí odevzdat 100 %."
"Určitě převažuje radost. Daly jsme do toho všechno, takže není důvod k smutku. Je to krásný."
...prohlásila opora francouzského Bourges Ilona Burgrová, kterou doplnila nejužitečnější hráčka celého šampionátu Hana Horáková.
"Když mi pověsili medaili na krk, tak jsem tomu teprve uvěřila. Do té doby jsem jenom nevěřícně zírala, že hrajeme finále. Jsme druhé na světě a to nám už nikdo nevezme."
Emoce a dojetí se dostavily i u trenéra Blažka, přestože je nechtěl dávat příliš najevo.
"Moje emoce jsou uvnitř - možná mám díru v žaludku. Za dva dny mi možná všechno dojde a začnu si toho o to více vážit. Teď je v tom ještě hodně únavy a přemýšlení, co jsem mohl udělat líp. Závidím lidem, ze kterých to prostě stříkne, ale já jsem v těchto chvílích rád sám a teď si říkám, že se to povedlo a my udělali kus dobré práce."
A ještě perlička na závěr. Na závěr se jedna obtloustlá americká novinářka zeptala prezidenta FIBA Francouze Maniniho, proč nemohl běloruský fyzioterapeut nastoupit v šatičkách na plochu (což byla mimochodem prohraná sázka), když spoře oděné roztleskávačky FIBě nevadí. A hned dodala své úderné stanovisko, že se jedná o diskriminaci žen a transexuálů. V té chvíli člověk bezděčně sepne ruce, vzhlédne k nebi a poděkuje velkému Manitů, že se narodil v Evropě a ne za velkou louží.
