Studenti libereckého gymnázia míří za krajany do Austrálie

Až do Austrálie se koncem letošního února vypraví skupina studentů libereckého Gymnázia F. X. Šaldy. Chtějí se tu setkat s českými exulanty, natáčet s nimi rozhovory a prohledávat exilové archivy. Pokračují tak ve středoškolském vědeckém projektu, v němž se jim v minulých třech letech podařilo zmapovat český exil v Kanadě. Ve výpravě do Austrálie bude i spoluautor celého projektu Jakub Hodboď, jehož studie o kanadských exulantech zvítězila v celostátní vědecké soutěži středoškoláků. Zúčastní se jí i studentka 2. ročníku libereckého gymnázia Anna Simbartlová. Do studia Radia Praha je pozvala Milena Štráfeldová:

Jakub Hodboď při natáčení ve Vancouveru

My už jsme, Jakube, naše posluchače informovali o vašich výpravách za českými exulanty v Kanadě, o videu, ve kterém představujete nejvýznamnější osobnosti kanadského exilu, i o výstavě, kterou jste o exilu připravili. Kam jste tedy ve Vašich výzkumech pokročili v poslední době?

"My jsme se vrátili z Kanady na konci léta s tím, že jsme s sebou přivezli na sto padesát hodin rozhovorů na videokazetách. Pracujeme na slibovaném DVD, které by mělo vzniknout během léta r. 2007."

Kolik vás tentokrát v Kanadě bylo?

"My jsme tentokrát do Kanady odjeli ve třech skupinách. Takový předvoj tvořily dvě studentky v červnu, které navštívily nejprve Toronto, kde se zúčastnily Československého dne. Následně se vydaly do Halifaxu, kde zkoumaly českou komunitu v celém Novém Skotsku. Moje skupina, tedy další dvě kolegyně a já, jsme se vydali do Vancouveru, to znamená na západ Kanady. Kromě Vancouveru jsme také krátce navštívili Victorii a pak jsme přejeli autobusem Skalisté hory a navštívili jsme krajany v Edmontonu a v Calgary."

To znamená, že vy jste teď už víceméně pokryli celé území Kanady a měli jste příležitost zmapovat všechny trochu větší krajanské komunity. S jakými lidmi konkrétně jste tentokrát mluvili?

"Měli jsme možnost hovořit s předsedou Českého a slovenského sdružení ve Vancouveru panem Zachem. Velmi zajímavý rozhovor byl s paní Jandovou, což je dcera jednoho z našich nejvýznamnějších exulantů profesora Krajiny. Velmi zajímavý rozhovor byl také s bývalým letcem RAF Bobem Velvarským, od kterého jsme získali velmi cenné materiály. Byly to zápisky, které si dělal po bitvě u Tobrúku. Ty zápisky pořizoval i svým kamarádům, včetně karikatur, z celé 2. světové války. A také velmi zajímavé, poutavé povídání o přechodu, který on si velmi detailně pamatoval."

Posledně jste pracovali i v krajanských archivech. Mohli jste v té práci pokračovat i teď?

Z cesty po Kanadě..

"Na západě Kanady nebyly ty archivy tak organizované. Nejcennější záležitostí tu asi byl osobní archiv jednoho z vůdců krajanské komunity v Edmontonu pana Fišery, který dlouhou dobu pořádal dětské tábory ve Skalistých horách a vedl celé sdružení jak v Calgary, tak v Edmontonu. Tam jsme strávili téměř celý den u něj ve sklepě, kde má archivované veškeré materiály. Jenom namátkou uvedu: on si například vystřihoval reakce zahraničního tisku na události z r. 1968 u nás. Takových materiálů tam byla spousta."

Už jste se zmínil o tom, že chystáte DVD. Jak jste daleko s přípravou?

"Příprava pokračuje, teď je to ve fázi přepisu rozhovorů. Zároveň dáváme dohromady koncept celého DVD po didaktické stránce. Naším cílem je i to, že bychom se rádi zaměřili na určitou katalogizaci všech našich archivů, všech rozhovorů, protože za tři roky jsme toho nasbírali skutečně hodně. V budoucnu bychom rádi část toho archivu asi předali nebo částečně dali k dispozici nějakému muzeu, případně státní instituci."

Říkáte hodně rozhovorů... Kolik to bylo za ty tři roky?

"Za tři roky jsme dokázali posbírat více než sedmdesát rozhovorů s krajany."

Takže vy jste Kanadu vlastně vytěžili. A teď se chystáte na druhý konec světa?

"Shodli jsme se na tom, že v Kanadě jsou stále ještě místa, především na východě země, v Torontu a v Montrealu, která by stála za to ještě jednou navštívit. Například i archivy jsou ještě nevyčerpané, protože během pár dnů není možnost, abychom ty archivy zpracovali nebo abychom si vůbec prohlédli, co všechno tam je. Nicméně je pravda, že teď jsme obrátili pozornost o sto osmdesát stupňů. Rádi bychom se zaměřili na náš prvotní cíl, se kterým jsme vlastně projekt začínali, tedy na krajanskou komunitu v Austrálii."

Stále je hlavním organizátorem této akce liberecké gymnázium F. X. Šaldy, nebo se něco změnilo?

Z cesty po Kanadě..

"V této věci máme stoprocentní shodu. Organizátorem je stále Gymnázium F. X. Šaldy a naším cílem nadále je, aby projekt zůstal ve středoškolských dimenzích. Je tu třeba další zajímavá věc. Mluvili jsme o tom, že bychom rádi ustavili nový tým, který by se soustředil na výzkum uprchlických táborů v Německu. A tak se také stalo. V dnešní době na gymnáziu působí několik studentů, kteří se připravují na výjezd do táborů v Brémách, v Regensburgu a Ludwigsburgu, někdy pravděpodobně na jaře nebo na podzim. Tam by se měli soustředit na tu dílčí část emigrace."

Vy se tedy teď chystáte do Austrálie. Kdy tam odjíždíte a kam konkrétně?

"Do Austrálie odlétáme 23. února a navštívíme Sydney, kde budeme zhruba týden, Canberru, také zhruba na týden, a stejnou dobu strávíme v Melbourne."

Jak velký tým tam tentokrát pojede?

"Tentokrát jede čtyřčlenný tým, dvě studentky, já a pan profesor."

S kým jste v Austrálii v kontaktu? Koho tam chcete oslovit?

"My bychom se rádi soustředili, stejně jako v Kanadě, zejména na krajany, kteří museli naši zemi opustit po roce 1948. Nicméně nás určitě budou zajímat osudy novějších exulantů nebo emigrantů, kteří museli odejít po roce 1968. Zatím se nám moc krajanů neozvalo. My jsme jim tedy posílali nabídku na spolupráci, takový krátký úvod. A tímto bychom také chtěli požádat všechny posluchače v Austrálii nebo ty, kteří mají zajímavé příbuzné v Austrálii, o spolupráci na našem projektu."

Co bude výstupem té vaší cesty? Chystáte další video nebo sborník? Jak chcete ty materiály zpracovat?

"Samozřejmě s sebou bereme zase kamery, takže budeme natáčet. Naším cílem ale tentokrát je určitá komparativní studie, srovnání obou těch krajanských komunit. Zajímá nás, jestli se tam krajané jinak organizují, jaké jsou rozdíly mezi krajany v Kanadě a v zemi klokanů. Jaká byla cesta, jak probíhala samotná emigrace, ten samotný akt odchodu do zahraničí."

Z cesty po Kanadě..

Do Austrálie se chystá i Anička Simbartlová. Vy už jste ale byla i v Kanadě, že?

"Já jsem byla členem té třetí skupiny, která se vydala do města Montreal, Ottawa a Toronto, kde jsme také natáčeli rozhovory."

S kým konkrétně jste tam mluvila?

"Byli to zejména krajané ze spolků na východě Kanady. Mluvili jsme znovu s panem Čermákem, se kterým už máme sice rozhovor s roku 2005, je to ale velmi zajímavá osobnost. Mluvili jsme také s panem Waldaufem a s panem Jiřím Kořistkou, kteří jsou významnými členy Sokola."

Který z těch příběhů byl pro vás zajímavý?

"Nejzajímavější byl pro mne příběh pana Waldaufa, který mne zaujal svým sokolským životem. Já se chci specializovat na Sokoly a na tuto organizaci. Tento pán mi poskytl mnoho úžasných informací. Ráda bych s ním spolupracovala i dál a ráda bych sepsala práci, která by se týkala této organizace."

---