Studenti vyhození ze škol v 50. letech mohou žádat o odškodnění

Vysokoškolští studenti, kteří byli v letech 1948-1956 vyloučeni z politických důvodů ze studia, mohou až do konce roku 2011 zažádat o finanční odškodnění. Většina postižených však již svůj nárok uplatnila v prvních třech měsících od chvíle, kdy příslušné nařízení vstoupilo v platnost. Na přesná čísla se ministryně školství Miroslavy Kopicové zeptala redaktorka Tereza Burianová.

Od prvního srpna, kdy vstoupilo nařízení v platnost, se nám přihlásilo 650 bývalých studentů, kteří byli poškozeni minulým režimem. Z nich už 422 žádostí bylo vypořádáno, respektive byla jim přiřknuta možnost odškodnění. Z toho 25 už má přímo prostředky na účtu. 148 žádostí má nějaké formální nedostatky, které předpokládáme, že se v krátké době napraví a budou také uznány. Máme dosud 60 neuznaných žádostí o odškodnění. Ten důvod je, že zkrátka nesplňují některé kritérium. Ta kritéria jsou jasná, týkají se pouze těch studentů, kteří mají české státní občanství, kteří studovali na vysokých školách, které patří nyní České republice a kteří byli vyloučeni v letech 1948-1956. Někteří bývalí poškození nebe perzekvovaní studenti se samozřejmě snaží, jestli by také nemohli odškodnění dostat, ale to nařízení je jasné, pravidla jsou také jasná a my nemůžeme zatím překračovat, co bylo dáno.

Mohou odškodnění nárokovat třeba i dědicové?

Ne ne. To odškodnění je ve výši 100 000 korun a váže se k osobě toho daného studenta, jeho dědiců se netýká.

Kolik pamětníků počítáte, že by se ještě mohlo přihlásit?

Já myslím, že už jich bude málo. Já vím, že o této záležitosti povědomí bylo poměrně široké, čili ti, kteří chtěli odškodnění, se myslím s převážné míry už přihlásili. Jestli to budou nějací jedinci nebo jestli se třeba někteří z těch, který dosud nebylo to odškodnění přiznáno, a nějakým způsobem se jim podaří, aby odškodnění dostali, to je možné. Ale myslím si, že bohužel už těch žijících pamětníků je hodně málo.

Jaký podíl studentů byl z politických důvodů v letech 1948-1956 vyloučen?

Prameny uvádějí, že to byla asi čtvrtina studentů, což je samozřejmě hrozné číslo. To je asi 10 000 studentů. Jistě si umíme představit, co to v tehdejší úrovni vzdělanosti znamenalo, když se čtvrtina studentů vyloučila. Na druhé straně je vidět, že to byli lidé nadaní a talentovaní. Ti, které jsme vám dnes představili, si doplnili vzdělání, mají tituly, jsou to lidé, kteří se dočkali své realizace v životě. Nicméně byli velmi poškozeni. Jsou to otřesné příběhy. Otřesné osudy, které tito mladí, nevinní a nadšení lidé museli prožít. Já jsem hrozně ráda, že se alespoň v tomto případě snažíme nějak se vyrovnat se svou minulostí a máme to udělat i v širší míře.

S jakou reakcí pamětníků jste se setkali?

Oni jsou zlatí. Jsou samozřejmě hrozně vděční. Já vím, že to je jen symbolická odměna, ale na druhé straně, když si vezmu, kolik je jim let a že jsou to vlastně důchodci, tak si myslím, že to pro ně je podstatné.