Svatou Barboru postavili nejslavnější architekti své doby

Chrám sv. Barbory v Kutné Hoře, foto: autorka

Unikátní chrám sv. Barbory v Kutné Hoře je na seznamu Světového dědictví UNESCO. Zajímavý je i důvod, proč byl postaven. Nestalo se tak na popud některé církevní instituce, ale měla to být reprezentativní stavba iniciovaná kutnohorskými měšťany. Stavěl se 500 let.

Chrám sv. Barbory v Kutné Hoře, foto: autorka
Monumentální chrám v Kutné Hoře se začal stavět na konci 14 století a původně měl být ještě o 25 metrů delší. Nakonec bylo v 19. a 20. století postaveno neogotické průčelí a tím stavba po 500 letech skončila.

"Stojíme v pýše, chloubě a dominantě města Kutné Hory v chrámu sv. Barbory. Víte, proč si vlastně havíři a horníci zvolili sv. Barboru za svoji patronku? Ona dle legendy byla dcerou pohanského otce a začala přijímat křesťanství. Její otec, aby tomu zabránil, tak ji uzavřel do takové úzké, tmavé věže a tam jí to mělo přejít. Křesťanskou víru neopustila a rozzlobený otec ji nakonec nechal před věží setnout. A protože ta Barborka byla uzavřená v tmavém, těsném, úzkém prostoru té věže, tak havíři, kteří se pohybovali v úzkých a těsných šachtách, si ji zvolili za svoji patronku a proto jí je zasvěcen i tento městský chrám,"

přivítala nás v chrámu sv. Barbory naše průvodkyně Zuzana Kocourková. Jak připomněla, když Kutná Hora začala stavět tento chrám, tak byla nejbohatším městem českého království.

"Na Kutné Hoře stála ekonomika a proto si sem místní mohli zvát slavné pražské architekty. Mluvím o původní parléřovské huti. Víte, jak poznáte, že tu pracovali Parléři? Podívejte se na vchod do sakristie a nad ním na kamenném portálu je jakoby kolo a v tom rotují plaménky. Někomu to někdy připomíná i ryby, tak to je typický znak Parléřů. Poté tu pracoval další známý architekt Matyáš Rejsek. Po něm architekt Pražského hradu mistr Benedikt Rejt. Tito všichni pracovali na tomto velechrámu."

Foto: autorka
Původně byl chrám svaté Barbory gotický, když přišli jezuité, provedli zde do jisté míry barokní přestavbu. Dnes chrám patří římsko-katolické církvi. Konají se tu církevní obřady, svatby, ale i koncerty. Letos se například chystá nultý ročník Kutnohorského varhanního festivalu. A zakončen bude právě ve svaté Barboře, kde jsou obří varhany, kterými lze dokonce procházet.

"Tyto varhany mají 4 tisíce píšťal, je to neuvěřitelné, ale přesto zde máme kostel, který jich má ještě o dva tisíce víc. Je to kostel naproti Vlašskému dvoru, kostel sv. Jakuba a ten má neuvěřitelných 6 tisíc píšťal ve varhanním mechanismu. Obdivuji génia toho člověka, který toto dokázal sladit a dát dohromady."

A Hana Musílková přidala další informace:

"První varhanáři už jsou zmiňováni v polovině 16. století, což se možná ani neví a varhanářská tradice pokračuje až dodnes. V současné době tu působí pan Michal Hanuš, který je rezidentním varhaníkem v kutnohorských kostelích. A co je asi nejzvláštnější, v Kutné Hoře mám 13 funkčních varhan. Proto jsme se rozhodli založit tradici varhanního festivalu a chceme v budoucnu vybudovat i expozici o varhanářství."

Foto: autorka
Když se chrám stavěl, byl to unikát. Například výška kněžiště je 33 metrů. Benedikt Rejt zde postavil jako by ještě jedno patro a teprve potom hlavní loď uzavřel klenbou. Na ní jsou erby patricijů a městských cechů, kteří přispěli na stavbu chrámu. Na ochozu, tzv. triforiu jsou 4,5 metrů vysoké sochy z lipového dřeva a představují křesťanské ctnosti. Mírnost, Opatrnost, Statečnost a Spravedlnost. Tu pozná podle vah víceméně každý, ale s ostatními je problém. Schází jim totiž jakékoliv atributy, mají stejné výrazy tváří i stejná gesta.

Vedle chrámu sv. Barbory je veliká Jezuitská kolej, která dnes slouží jako Galerie Středočeského kraje. Jezuité, kterým pozemky nabídl císař Ferdinand, mohli stavět kdekoliv ve městě, ale rozhodli se pro tuto oblast, protože tím chtěli připomenout Královskou cestu v Praze, dodala Zuzana Kocourková.

Královská cesta, foto: autorka
"Tu měl tvořit chrám sv. Barbory, Jezuitská kolej se svým jakoby mostem a na závěr sídlo českých králů - Vlašský dvůr. Čili je to analogie cesty králů v Praze. Ovšem na rozdíl od mostu Karlova jsou všechny naše sochy originály a je to díky speciálnímu kutnohorskému kamenu. Kdysi dávno se tu všude rozkládalo třetihorní moře, zhruba 250 milionů let př.n.l. a z těch dob v kameni zůstaly takové různé chcíplotinky, jako ulity, plži, mlži a tak dále. Proto sochař František Baugut, který ty sochy dělal, tak mu to nedovolovalo dělat takové dramatické pohyby, jak to známe od Brauna. Ty naše sochy jsou takové ucelenější. Všechny sochy jsou tzv. světci českého nebe."

Kutná Hora je poddolovaná do zhruba 600 metrů. Původně nebyla vůbec stavěná jako město. Ve středověku zde totiž propukla nikoliv zlatá, ale stříbrná horečka a Kutná Hora se ve 13. století stala jakýmsi českým Klondikem.

"Dodnes se neví kdo a kdy tady to stříbro objevil. Nicméně kolem roku 1260 nastal tzv. zběh ke kutně, což znamenalo, že z celé Evropy se sem na toto území stáhli, ne zlato, ale stříbrokopové a začalo se tu těžit ve velkém. Proto je Kutná Hora takovým shlukem podivně na sebe navazujících uliček. Nebyla stavěna urbanisticky jako město. Teprve až třetí generace původních osadníků začala budovat Kutnou Horu jako takovou."

Kutná Hora
Zároveň s těžbou se však ztratily prameny pitné vody. Kutnohořští měli medovinu, stříbro, měď, ale neměli co pít. Proto postavili kamennou kašnu, do níž vedl 5 kilometrů dlouhým dřevěným potrubím pramen pitné vody. Krásná kamenná kašna, kterou stavěla huť Matyáše Rejska se nyní opravuje. V celé své kráse se představí například při projektu Europa Jagellonica. Ten od 19. května do 30. září nabídne umění a kulturu ve střední Evropě za vlády Jagellonců, připomněla ředitelka Průvodcovské služby Ivana Vopálková.

"Je to mezinárodní projekt ve spolupráci s Polskem a Německem. Bude tady shromážděno na 200 exponátů z období vlády Jagellonců a podtitul české části se jmenuje Těžba stříbra a umění kolem roku 1500."

Návštěvníci budou moci také ochutnat víno z místních vinic. To se zde pěstovalo už od středověku. Nový kabát dostanou i některé expozice, jako třeba ve Vlašském dvoře, kam se vydáme příště.

10
49.948254000000
15.267967700000
default
49.948254000000
15.267967700000