Svobodná Evropa už 15 let vysílá z Prahy

V sobotu uplynulo patnáct let od chvíle, kdy se hlas rozhlasové stanice Svobodná Evropa poprvé ozval z Prahy. Země, která byla historicky prvním adresátem jejího vysílání, se tak stala hostitelem rádia, jež zároveň česky vysílat přestalo.

Americká vysílačka, s jejíž jménem se v komunistických médiích automaticky spojoval přívlastek „štvavá“, bezmála 45 let sídlila v bavorském Mnichově. Po pádu komunismu a železné opony americký Kongres, který rádio od roku 1971 financuje, začal uvažovat o útlumu vysílání do zemí střední a východní Evropy, kde se již rozvíjela domácí svobodná média. Snaha o reformu jazykových redakcí Svobodné Evropy spojená se snižováním rozpočtu vedla k nápadu umístit ji do Prahy. Za tehdejších poměrů zde mohla fungovat mnohem levněji, než v takřka luxusním Mnichově, a pro Českou republiku to dlouho před vstupem do NATO a Evropské unie bylo jakési potvrzení, že už je pevnou a bezpečnou součástí svobodného světa.

Jak ale minulý týden řekl Českému rozhlasu prezident stanic Rádio Svobodná Evropa / Rádio Svoboda Jeffrey Gedmin, přes všechna stěhování a nová zacílení se nezměnila mise rádia, poskytovat svobodné informace lidem v nyní 21 zemích:

"Země, kde svoboda není, nebo které jsou v transformaci, kde zatím nejsou dostatečně spolehlivé vlády, nezávislá média, nezávislé soudy. Jsou tam vždy obyčejní lidé, inteligentní, vzdělaní lidé, kteří chtějí dělat vlastní rozhodnutí a kteří chtějí nezávislé informace. Nechtějí, aby jim někdo diktoval. Takže to se nezměnilo. Naše mise se nezměnila."

A zatímco se na vlnách Svobodné Evropy postupně odmlčela třeba čeština, slovenština, maďarština, polština, začaly se rodit nové redakce, zaměřené zejména do asijských zemí, Afghánistánu, Iráku nebo Íránu, a to v často hned v několika různých tamních jazycích.

Úřadující generální ředitel Českého rozhlasu Peter Duhan, který s Gedminem debatoval, ale výročí pražské éry Svobodné Evropy využil k připomenutí dřívějších dob a významu exilové žurnalistiky v československém a později českém vysílání rádia, jehož prvním ředitelem nebyl nikdo jiný, než Ferdinand Peroutka:

"Exilová žurnalistika právě v období vysílání Svobodné Evropy byla na výsluní. Logicky – byli to žurnalisté, zejména ti, kteří odešli, to byly všechno hlasy a známí žurnalisté z období Pražského jara a z let 1962-68, kdy se i v československé žurnalistice začaly lámat ledy. Tato skupina těchto nových emigrantů po šedesátém osmém vzácně doplnila skupinu žurnalistů ve Svobodné Evropě, kteří prchali z Československa v letech 1945-48 a hlavně po roce 1948."

Duhan připustil, že polistopadová euforie byla vůči osobnostem minulosti trochu nespravedlivá: "Já mám dojem, že v současnosti jsme my na ten étos, a to je to důležité, to chci zdůraznit, étos exilové žurnalistiky, trochu pozapomněli."

Šéf Českého rozhlasu ale podle svých slov věří, že se společnost k hodnotám exilové žurnalistiky nějakým způsobem vrátí. Dodejme, že za rok se naskytne příležitost v podobě šedesátin Svobodné Evropy.