Tajemství kostýmů z Barrandova
Už jsme si zvykli na to, že většina běžné konfekce je šitá horkou jehlou. Tomuto trendu však zatím odolávají švadleny Filmových ateliérů Barrandov v Praze. Dávají si na své práci záležet, aby nepřišly o dobrou pověst mezi filmovými hvězdami. Přesvědčili jsme se o tom, když o minulém víkendu barrandovské ateliéry poprvé ve své historii zpřístupnily sklad kostýmů, který patří k největším na světě.
"To je poslední kostým, který jsme šili. Točil se tu dánský projekt. A důležité bylo především zpracování, tedy aby nebylo vidět strojové šití," zdůrazňuje Věra Krátká a ukazuje stehy na historickém vojenském kabátě. „Vracíme se k ruční práci. Když vidíte film na velkém plátně, můžete si všimnout každého detailu," vysvětluje.
Když švadleny kostým došijí, musejí jej ušpinit, protože nové šaty ve filmu nehrají. "Když uvidíte ve filmu kováře v nové sněhobílé košili, můžete být zmateni. Mohlo by to být zavádějící, protože kovář nemůže vypadat příliš vyšperkovaně," vysvětluje Nela z krejčovské dílny a popisuje, že k umazání kostýmů se nejčastěji používají barvy a koření.I z tohoto důvodu možná většinu šatů z notoricky známých filmů nepoznáte. Co na stříbrném plátně vypadá efektně, může být ve skutečnosti vyrobené z laciného materiálu. „To je záměr kostýmního výtvarníka a vize režiséra. Barevnost kostýmu může být díky nasvícení docela jiná," zmiňuje Věra Krátká.
"V 70. letech nebyl dostatek materiálu, a tak se šilo z toho, co bylo. Můžeme vidět, že velká část šatů z Popelky je ušita z úpletu, krimplenu, ale ve filmu vám to nevadí. Záleží na práci kostýmního výtvarníka," uvádí příklad Věra Krátká. "Dnes se snažíme dohledávat a vracet se k původním materiálům," dodává a ukazuje kostýmy z filmů Karla Zemana. "Zemanovské kostýmy jsou unikátní, ručně malované a potiskované," popisuje.Ve tříposchoďové budově je uloženo asi 300 tisíc kostýmů, některé pocházejí z roku 1940. Tři stovky patří k těm nejvzácnějším a už se nepůjčují. Třicet z nich je od roku 2007 součástí kulturního dědictví. Pracovníci barrandovských dílen by si přáli, aby se mnohé z nich staly součásti Muzea kinematografie. "Z natáčení zůstalo pár fotografií nebo scénář, ale na šaty si můžete sáhnout," uzavírá Věra Krátká.